* Milý bratře Pavle,

srdečně Vás zdravím z Českého Těšína a rád vzpomínám na Vaši návštěvu u nás i poslední setkání na velikonoční konferenci v Ostravě. Beru Vás jako přítele a spoluslužebníka na Božím díle a tak si dovolím napsat pár připomínek, kterými bych se snad ani nezdržoval, kdyby mi na Vás a na Kláře nezáleželo. S obavami sleduji Váš duchovní „růst" spojený se snahou „soucitně pomáhat těm, kteří kolísají ve víře". Odhlédnu-li od Vámi veřejně proklamované a nijak nezastírané povýšenosti, nemohu pominout militantní postoj, se kterým vkládáte mezi řádky článků, zveřejněných v ŽS, výroky, které by tam čtenář i sám autor jen těžko hledal. Tyto Vámi implantované vložky pak hodnotíte očima člověka přesvědčeného o spásném vlivu svého teologického směřování a naopak o zhoubnosti učení těch, kteří Vaše teologické přesvědčení nesdílejí. Včítáním výroků do textu, které v něm nejsou obsaženy, jednáte proti duchu hesla: „Logika je dobrý sluha, ale špatný pán", který je umístěn dokonce na obálce ZODu.

Příklad, ZOD 74 str.10 „Znovuzrození není, s největší pravděpodobností, autorem chápáno jako jednostranný Boží čin …" A pak následuje řetězec logických předpokladů, jak asi autor přemýšlí (pochybuji, že byste se věnoval telepatii). Inu, musel bych mít velkou dávku fantazie nebo i drzosti, abych autorovi článku, který je zaměřen na hledání Boží vůle (jak autor sám poznamenal v 2. odstavci článku Cukrárna), přiřkl jiný záměr, a sice psát o znovuzrození. Považuji minimálně za lidsky neslušné snažit se někoho druhého vtlačit do šablony svých teologických protivníků, abych si jej pak „vychutnal". Abych řekl pravdu, děsím se toho. Něco takového si může dovolit otrlý politik nebo novinář, ale ne člověk Boží. Naše jednání se přece neztratí v anonymitě davů napříč městy. Je dobře evidováno a každý takový militantní výpad není jen prohřeškem proti bratru, ale i vůči Bohu. Proto bych Vám, Pavle, doporučoval, abyste se Jirkovi Kantorovi omluvil, a ubral plynu, zvláště když se zase pustíte do zatáčky logických konstrukcí, ve které úplně ztratíte přehled, kdo co vlastně řekl a jak to myslel.

Přál bych si, aby se z Vás nestal militantní fundamentalista, který k prosazení svého názoru zneužívá misijního časopisu s poměrně velkým nákladem. To byste si pak musel do záhlaví ZODu připsat ještě jedno heslo: Soli Pavel Steiger (jediný, který má pravdu).

Věřím, že to přijmete jako slovo od přítele, který si Vás váží a přeje si pro Vás to nejlepší.

Pán Vás provázej svou moudrostí

Váš Jarek Andrýsek

Následující dopis jsme 28. listopadu 2002 odeslali elektronickou poštou bratrovi Jarkovi. Věříme a modlíme se, že otevře vzájemný dialog.

Milý bratře Jarku,

omlouváme se, že jsme dosud nereagovali na Tvé připomínky k ZODu č. 74. Právě jsme odjížděli mimo republiku a nebylo by vhodné reagovat unáhleně. Dobře rozumím Tvým námitkám, připomínkám i odstínu Tvé reakce jako redaktora Živého Slova. Pojďme, Jarku, přímo k věci.

Sleduješ s obavami náš duchovní „růst". To, že jsi dal růst do uvozovek, a že máš obavy, naznačuje, že náš růst považuješ za růst nesprávným směrem. Nemůžeš ale přece mávnout rukou jen tak nad teologií, která ovlivňovala a ovlivňuje reformovanou protestantskou víru po staletí. Reformátoři udělali mnoho chyb, ale posunuli výklad Božího slova do nebývalého porozumění, z kterého čerpáme my všichni včetně Tebe. V ZODu děláme 100+1 chyb, jeho hlavní obsahová podstata Boží svrchovanosti však vychází z výkladu Bible, který zastával Augustín, Wicliff, Hus, Komenský, Luther, Kalvín, u nás Jednota bratrská, mezi baptisty Spurgeon, v modernější době Francis Schaffer a nepřeberné množství jiných Božích lidí a reformátorů. Každý se o tom může přesvědčit. Dnes nikdo nikomu nebrání s podstatou jejich výkladu Boží svrchovanosti nesouhlasit (hovořím o podstatě, ne o detailech, v kterých se rozcházíme téměř všichni i ve vlastním táboře). Dříve tomu bylo jinak, nejen u katolíků, ale i u reformátorů, kteří často prosazovali sakrální církevní politiku, tedy úzké propojení církve se státem se všemi důsledky z toho plynoucími … Díky Bohu, dnes už většina zemí opustila sakrální uspořádání společnosti, kromě některých islámských zemí, proto jak ŽS tak ZOD, Ty, Jarku, i já, můžeme opravdu svobodně psát.

Nemyslím, že bych označoval výklad, který nesouhlasí s naším teologickým směřováním za zhoubný. V témže 74. čísle ZODu na 29 str. jsem napsal a podtrhl: Především chci zdůraznit, že v každé této skupině jsou oddaní znovuzrození věřící, kteří milují našeho Pána Ježíše Krista a spoléhají, pokud se spásy týká, pouze na Boží milost, která je jim udělena v Kristu Ježíši.

Dále, můj „předpoklad" je docela přirozený, když si myslím, že ani Ty, Jarku, ani podstata teologie v ŽS se v otázkách Boží svrchovanosti s podstatou teologie v ZODu neshodují už v samotných základech. To si musíme oba čestně přiznat:

1) Věříš, že je přirozený člověk naprosto duchovně mrtev, pokud se jedná o pravého Boha, a proto jsou mu Boží věci, které se dají posoudit jen Duchem, bláznovstvím? Věříš, že je obojí, jak přirozený člověk, tak veškeré stvoření jemu svěřené co do rozsahu (extenzity) naprosto zkaženo?

2) Věříš, že je přirozený člověk nepodmíněně Bohem vyvolen a vytažen ze dna ztracenosti, kde už vězí, protože je v prvním Adamovi? Věříš, že se proto ani nemůže a ani nechce ve své duchovní mrtvosti Bohu podvolit? Věříš, že tak jako jsme se nepodmíněně z Božího svrchovaného rozhodnutí narodili z těla do Adamova těla, tak jsme se nepodmíněně z Božího svrchovaného rozhodnutí duchovně narodili z Ducha Božího do Kristova těla, do těla posledního Adama, do Církve?

3) Věříš, že s těmi, kteří nepatří do Jeho stádce, kteří propadli Božímu hněvu, kteří nebyli Otcem Ježíšovi dáni, se Bůh skrze Ježíšovu oběť za hříchy mnohých na kříži nesmířil a ponechal je tam, kde chtějí být? Věříš, že Ježíš před svým ukřižováním prosil jen za ty, které mu Otec ze světa dal a ne za zbytek světa? (J 17:9-11)

4) Věříš, že ti, kteří se znovu nepodmíněně duchovně narodili z Ducha Božího již neodolatelně chtějí Boha hledat a Jemu sloužit, protože je to Bůh, jenž působí ve svém lidu, že chce a činí to, co se Bohu líbí? Věříš, že jenom ten, kdo chce, může hledat Boha a ten, kdo nechce, nemůže hledat Boha?

5) Věříš, že je to Bůh skrze Ducha svatého, jenž přebývá a působí v každém z Jeho lidí, že neodpadnou? Věříš, že nikoho kdo byl dán Ježíšovi Otcem, Ježíš neztratí?

Jistě, Jarku, mnohému z výše uvedeného věříš a souhlasíš s tím. Nevěříme-li však jen v jeden z těchto základních pilířů reformovaného chápání Boží svrchovanosti - což je evangelium, jak prohlásil Spurgeon, zbývající čtyři se okamžitě zhroutí. Buď platí všechny současně, nebo žádný.

Předpokládám tedy, a snad to ani není příliš velká logická konstrukce ani včítání názorů, když řeknu, že se na tomto místě rozcházíme již v základech. Výše uvedené body jsou podstatou vašeho nesouhlasu s reformátory v otázkách Boží svrchovanosti, který taky vedl k hromadnému odhlášení ZODu ve vašich sborech, a v konci konců i ke změně nakladatele ZODu. Kdybyste souhlasili, jistě by se to nestalo.

Tento po staletí chápaný reformovaný pohled na Boží svrchovanost v Tobě vyvolává obavy o náš duchovní „růst". Jarku, máš plné právo a svobodu s námi všemi, kdo se ztotožňujeme s historickým reformovaným pohledem na Boží svrchovanost, nesouhlasit. Opravdu si nemyslím, že bych včítal Tobě i autorům v ŽS něco, v co jakoby nevěříte:

Autor článku „Boží vedení a lidské rozhodování - jak je prožít?" jasně napsal:

Bůh vybavil člověka, kterého stvořil ke svému obrazu, svobodnou vůlí. Člověk se může svévolně odcizovat Božímu milostivému vyvolení, může předurčení skrze Ježíše Krista ignorovat do té míry, jak dalece může odmítat ukřižovaného Spasitele.

Zde se přece rozcházíme, opravdu už v základech. Tato věta a výše uvedené body se vzájemně vylučují.

Autor článku „Cukrárna" napsal:

…Kdo nese zodpovědnost za naše rozhodování? Je to Bůh nebo my? Díváme-li se na Jeho nabídku spásy, pak můžeme směle říct, že nás pozývá do jakési pomyslné „cukrárny".

Jarku, uznej, že každý Čech tuto větu pochopí tak, že Pán Bůh nabízí spásu, a je na přirozeném člověku, aby si ji zvolil nebo ne.

Nikdy jsme v ZODu nenapsali a nikdy jsem nevěřil, že člověk není zodpovědný. Prosím Tě, přečti si pečlivě v tomtéž ZODu č. 74 článek na 16. str. „Boží a lidská účast na spasení". Nemusíš ničemu věřit, ale prosím Tě pěkně jenom o pochopení našeho obávaného duchovního „růstu". Nemusíš stát s námi, ale poznej, kde stojíme.

Doporučuješ mi, abych se autorovi „Cukrárny" omluvil. Omluvím se veřejně, nastavím svou druhou tvář, dám mu svůj kabát, půjdu s ním dvě míle místo jedné, ale jen tehdy, pokud se jedná o Boží slávu. Jestliže autor „Cukrárny" chápe Boží svrchovanost a vedení tak jako historičtí reformátoři a jak jsem výše v pěti bodech volně vypsal, jestliže věří, že proces spásy zahrnuje (1) bezpodmínečné znovuzrození (svrchovaný Boží skutek bez lidské účasti), které způsobově (ne časově) předchází (2) víru a posvěcování (lidský skutek), ať mi to napíše. Budu se radovat, že jsem se mýlil, že jsem mu včítal pohledy, které nesdílí. Omluvím se veřejně, přestože bych nechápal, proč rozvedl v „Cukrárně" koncepce, kterým by potom sám nevěřil.

Jarku, tím, že jsem vložil do „Neduživého ovoce" prvek znovuzrození, mi šlo o to, abych čtenářům ZODu sdělil celou pravdu, nejenom půl pravdy. Otázka je, jak se do „cukrárny" dostat. To je svrchovaný nepodmíněný čin Boha. Velmi výstižně to popsal John G. Reisinger, tentýž ZOD č. 74 str. 20:

V okamžiku, kdy ztratíme z očí rozdíl mezi spasením skrze víru (lidský skutek) a znovuzrozením z Ducha svatého (Boží skutek), směřujeme do oblasti polopravd a teologických nesnází. Zavede nás to k přesvědčení, že člověk je schopen dělat to, o čem Bible důrazně říká, že schopen činit není. Nutnost díla Ducha svatého je pak teologicky popřena a nebude trvat dlouho, kdy bude v běžné praxi ignorována. O tom svědčí stav moderního evangelismu.

Od té doby, co jsou křesťané přesvědčeni, že znovuzrození je nedílnou součástí lidské volby, používají metodologii, která je mnohem důležitější, než teologie Bible.

Dost už o tomto. Přesto čtenářům ZODu dlužím omluvu. Musím naprosto odmítnout to, že jsem v „Neduživém ovoci" přistoupil na přirovnání cukrárny s Božím Královstvím, v kterém se již každý svatý Boží člověk nachází jako královský kněz přenesen do podivuhodného světla Pána Ježíše Krista (1Pt 2:9). Boží lid se neraduje ze sladkostí v cukrárně ani obrazně. Boží lid se raduje, že nás Boží moc skrze víru střeží ke spáse. Boží lid se raduje, protože má tu výsadu projít zármutkem rozmanitých zkoušek (1Pt 1:5-6). Cukrárna, jako obraz Božího království, je koncepčně naprosto nevhodný. Kdo je přijat za syna, ten je Kristem milován, vychováván a trestán (Žd 12:6). Tento vztah s Kristem nelze zobrazovat cukrárnou. Kdo je znovuzrozen, ten zapírá sám sebe, následuje Krista a nese den co den svůj kříž (L 9:23). Mlsání v cukrárně nemůže být použito jako obraz nesení kříže.

Abych zdůraznil nemístnost tohoto srovnání, podívejme se na Pánovo kázání na hoře. Může být blaho z požívání laskonky obrazem blaha, které prožívají ti, kdo jsou chudí v duchu? Může být blaho z požívání oříškového košíčku obrazem blaha, které prožívají ti, kdo pláčou? Může být blaho z požívání coca-coly obrazem blaha, které prožívají ti, kdo jsou tiší? Může být blaho z požívání obloženého chlebíčku obrazem blaha, které prožívají ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti? Může být blaho z požívání dobré kávy obrazem blaha, které prožívají ti, kdo jsou milosrdní? Může být blaho z „rozjezdu" na zákusky obrazem blaha které prožívají ti, kdo mají čisté srdce? Může být blaho z „rozjezdu" na džus obrazem blaha, které prožívají ti, kdo působí pokoj? Může být blaho z „doklepnutí" všeho velikým pohárem zmrzliny obrazem blaha, které prožívají ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost? Může být blaho z „doklepnutí" všeho čokoládovou polevou s oříšky obrazem blaha, které prožívají ti, kdo jsou tupeni a pronásledováni lživými, zlými pomluvami kvůli Kristu?

Nemyslím, Jarku, že zase dělám „logické" závěry, které jste nevyslovili, nebo, že bych vám něco včítal, nebo si vás vychutnával. Sám jsem přistoupil na „cukrárenský" obraz. Je to i moje chyba. Děkuji vám, že jste mne přinutili o těchto věcech hlouběji přemýšlet. Naše volba Krista po znovuzrození nám zaručuje v Božím království v podstatě „jen" ty blaženosti, které jsme si právě vyjmenovali, a duchovní dary, jež z nich vyplývají. Zde nejde ani o volbu, jde o nutnost, protože je to Bůh, kdo v nás výše uvedené blaženosti a dary vypůsobí tak, jak sám chce (1K 12:6,11). Jistě uznáš Jarku, že další věta z „Cukrárny":

My zde řešíme něco jiného. Totiž co to s námi udělá? Jestli nám z toho nebude špatně, zda zbytečně nepodpoříme antidietní proceduru, nebo naopak, jestli si „lehce" pochutnáme a nic nám z toho nebude, protože se moudře rozhodneme …

zapadá do naprosto jiné teologie než do teologie svrchované milosti, kterou zastávala historická reformace. My se totiž rozcházíme v pohledu na Boha a Jeho svrchovanost už na prvním schodu. Oba dva chápeme, že harmonizace těchto dvou pohledů je neproveditelná, protože jeden je teocentrický (soustředěný na Boha) a druhý antropocentrický (soustředěný na člověka). Je jenom dobře, že o tom všem můžeme v této zemi svobodně psát.

Nikdo, a ani Ty, Jarku, není můj teologický protivník jak se domníváš. „Technicky" vzato ani nemůžete být, protože (1) vás mám rád jako své bližní a (2) protivníci vždy soupeří (perou se spolu), aby jeden z nich vyhrál. Věřím, že koho si Bůh nepřitáhne, ten nemůže ke Kristu přijít. Protože dále věřím, že vždy vítězí jenom Bůh, jsem diskvalifikován z jakéhokoliv soupeření, a proto nemohu být nikomu ani protivníkem. Pán Bůh přistřihuje hřebínek Steigerovi i Andrýskovi. Nestojím ani o jednoho „obráceného". Lidé „obráceni" mnou nebo ZODem nutně skončí v pekle. Boží lid je (1) svrchovaně vyvolen Otcem, (2) dán Ježíšovi, který jej vykoupil a (3) znovuzrozen z Ducha svatého. Žádná svobodná lidská vůle se do Svaté Boží Trojjediné Hlavy vmíchat nemůže. Mimo to, Bůh zachraňuje kvůli Sobě, kvůli Sobě, kvůli Sobě Samému to dělá (Iz 43:25, 48:11), a ne z vůle kohokoli jiného (Ř 9:16). Naše je víra a svědectví, jež nám Bůh připravil, Boží je svrchovaná spása.

V Jeho Svrchované Milosti

Tvůj pavel steiger