Následující zamyšlení platí všeobecně, nejen pro Spojené státy americké. Dlouhé měsíce jsem velmi podrobně sledoval volební kampaň 2008 ve Spojených státech. Z výsledků voleb je zřejmé, že socializace Spojených států je, jak se zdá, nezadržitelná. Amerika se v sociálních programech stále více přibližuje Evropě.

Na internetu jsem nedávno „vygůgloval" následující úvahu neznámého autora, s kterou nemusíme souhlasit ve všech bodech, přesto je nesmírně zajímavá a tolik se blíží skutečnosti.

(Začátek citace):

Kolik času nám (Spojeným státům) zbývá?

Přibližně v té době, kdy původních, zakládajících třináct států přijalo v roce 1787 ústavu USA, Alexander Tyler, skotský profesor historie na Edingburghské universitě řekl o 2000 let starém pádu Athénské republiky toto:

Demokracie je vždy dočasná ve své podstatě; nemůže jednoduše existovat jako trvalý způsob vládnutí. Demokracie bude existovat jen do té doby, než voliči objeví, že si mohou volbami vynutit štědré dary z veřejné pokladny. Od tohoto okamžiku bude většina vždy hlasovat pro takového kandidáta, který slíbí nejvíce dávek z veřejné pokladny. Proto, každá demokracie se nakonec zhroutí následkem nespoutané finanční politiky, vždy vystřídána diktátem. Průměrná životnost největších světových civilizací od začátku historie je asi 200 let. Během těchto 200 let tyto státy vždy procházely následujícími fázemi:

1. Od okovů k duchovní víře
2. Od duchovní víry k odvaze
3. Od odvahy ke svobodě
4. Od svobody k hojnosti
5. Od hojnosti k sebeuspokojení
6. Od sebeuspokojení k lhostejnosti
7. Od lhostejnosti k závislosti
8. Od závislosti zpět k okovům

Profesor Joseph Olson, z právnické fakulty Hamline University v St. Paul, Minnesota, poukazuje na některé zajímavé skutečnosti s ohledem na americké prezidentské volby roku 2000:

Počet států vyhraných:

Gorem: 19
Bushem: 29

Rozloha vyhraná:
Gorem: 1.502.000 km2
Bushem: 6.286.000 km2

Počet obyvatel okresů vyhraných:
Gorem: 127 milionů
Bushem: 143 milionů

Počet vražd na 100 tisíc obyvatel v okresech vyhraných:
Gorem: 13.2
Bushem: 2.1

Profesor Olson dodává:

Úhrnně lze říci, že mapa oblastí, které vyhrál Bush, je většinou to území, které je „vlastněno občany" - daňovými poplatníky. Mapa oblastí, které vyhrál Gore je to území, které většinou obývají ti občané, kteří bydlí v domech vlastněných státem, a kteří žijí z různých státních dávek a podpor...

Olson míní, že Spojené státy se dnes nacházejí v Tylerově 6. fázi, někde mezi „sebeuspokojením" a „lhostejností", protože 40 % amerického obyvatelstva již dosáhlo fáze závislosti na státu. Jestliže kongres udělí amnestii a občanství dvaceti milionům ilegálních vetřelců a ti budou moci volit, potom můžeme dát sbohem Spojeným státům za méně než pět let.

(Konec citace)

Z předešlého tedy vyplývá, že záchrana Spojených států, ale samozřejmě kteréhokoliv území, tedy i Evropy, je možná pouze cestou duchovní obrody - tedy vírou. Alexander Fraser Tyler, jenž je na věčnosti již 196 let, by se dnes jistě podivil, kdyby viděl, že jeho Evropa i Amerika postupnou socializací - přerozdělováním prostředků daňových plátců ze státní pokladny, spěje k diktátu. Na obou kontinentech přibývají masy závislých na droze peněžních dávek, ale nevyhnutelně i těch, kteří jsou demotivováni krutým zdaněním budovat nové podniky a vytvářet další pracovní místa. Takovou finanční bezuzdnost neunese dlouhodobě žádný stát. Po jeho finančním zhroucení se do čela postaví diktátorská vláda, která nastolí „pořádek" a zotročení, nesvobodní lidé jí budou dočasně velebit. Jediná cesta ven z Tylerova bludného kruhu je obroda ducha.

Zmnožení jakékoliv komodity je zákonný princip. Čím více mám peněz, tím jich mohu získat zákonnou cestou víc, protože přinesou investicí, která tvoří nová pracovní místa, nebo úrokem zisk - další peníze. Stejný princip platí v mnoha oblastech života. Čím více znám jazyků, tím snadněji se naučím další. Když umím sčítat, naučím se odčítat; když umím odčítat, naučím se násobit; když umím násobit, naučím se dělit; když umím dělit, naučím se odmocňování, pak mohu přistoupit k diferenciálním počtům; umím-li dobře matematiku, fyzika jde jako po másle. Kdo ale nezačne se sčítáním, vše vyšší je mu uzavřeno. Podívejme se na tento princip růstu biblickýma očima:

• Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět. Tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě. Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána. Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. Přistoupil ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: „Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal." Jeho pán mu odpověděl: „Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána." Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: „Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal." Jeho pán mu odpověděl: „Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána." Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: „Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří." Jeho pán mu odpověděl: „Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů." (Matouš 25:14-30)

Je jisté, že Pán Ježíš hovoří o duchovním zúročování, o duchovní ekonomii. Pán Ježíš Kristus zde srovnává legitimní duchovní zúročování s legitimním investičním podnikáním a bankovními úroky. Tak jako hospodářské investice rozmnožují zaměstnanost a majetek občanů prosperující ekonomiky, tak duchovní investice, vyučování evangelia, rozhojní Boží majetek, tj. počet těch, kdo náleží Bohu. Ježíš by nemohl přirovnat růst svého duchovního království ke zvětšování hmotného majetku, kdyby byly soukromé hospodářské investice něco nepřijatelného.

Kdo neinvestuje svěřený majetek, ať duchovní nebo hmotný, je špatný a především líný služebník. Ten, kdo ne- má, protože je líný, tomu má být, a na věčnosti bude, ubráno. Bible rozhodně nenabádá, abychom takovému člověku pomáhali přímo, či nepřímo jakýmkoliv tzv. sociálním přerozdělením majetku pilných, pracovitých a snaživých. Apoštol Pavel to potvrzuje veršem, který si vypůjčil náš první komunistický president Klement Gottwald:

• Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí! (2. Tesalonickým 3:10)

Uvědomme si, že podobenství (Matouš 25:14-30) se týká podnikání soukromých osob. Ježíš, ani Bible nehovoří nikde a nikdy o státním podnikání; vždy jen o soukromém nebo „družstevním" tedy opravdově dobrovolně společném:

• Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. (Sk 2:44)

Úloha vládců a státu je z biblického hlediska zřejmá. Nemají podnikat, ale mají chránit životy lidí, jejich vlastnictví a vytvářet bezpečné, právní zázemí pro jejich osobní, jedinečnou vynalézavou činorodost:

• Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jed- náš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí. Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů. Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest. (Římanům 13:1-7)

Vládní moc, království nebo republika, vybírá daně jen za jedním účelem - aby chránila své poddané a občany vojskem, policií a soudy, jež nenesou meč nadarmo, nýbrž k potrestání těch, kdo porušují zákon. Které základní zákony má vláda vymáhat? Ta jsou vyjmenována o dva verše níže:

• Vždyť přikázání „Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nezáviď" a všechna ostatní jsou shrnuta ve větě: „Miluj svého bližního jako sám sebe." Láska bližnímu nikdy neublíží - proto je láska naplněním Zákona. (Římanům 13:9-10)

Dovedeme si představit, jak svobodně by se žilo, tvořilo, pracovalo, investovalo, vyrábělo, kdyby lidé tyto základní Boží zákony dodržovali a vládní moc by ty, kdo je porušují, trestala - což je její Bohem daný úkol? Vždyť i cizoložství je ve své niterné podstatě chtivost:

• Nezáviď svému bližnímu jeho dům. Nezáviď svému bližnímu jeho manželku, jeho otroka, děvečku, býka ani osla - nezáviď svému bližnímu vůbec nic. (Exodus 20:17)

Závist a dychtění je prapůvodní příčina všeho zla, svárů a válek. Jakákoliv ideologie je jenom pláštík, pod kterým se skrývá závist:

• Odkud pocházejí boje a sváry mezi vámi? Nepůsobí je snad vaše choutky, které se ve vás perou? Dychtíte, ale nemáte, vraždíte a závidíte, ale nemůžete dosáhnout, bojujete a válčíte, ale nemáte, protože neprosíte. (Jakubův 4:1-2)

Vládní moc tedy nevybírá daně, aby je investovala do hospodářství a už vůbec ne, aby přerozdělovala majetek jedněch a dávala jej druhým (Matouš 25:14-30). Namítnete, že bohatí nabyli majetek nečestně, proč by tedy jejich majetek neměl být vysokým zdaněním přerozdělen a „zesocializován"? Všichni majetní přece nejsou podvodníci! Jak k takovému znárodnění, přijdou tvořiví, poctiví a pilní, kteří vlastní iniciativou vytvářejí nová pracovní místa? Podvodníky má vládní moc trestat, třeba i mečem, již v zárodku jejich „podnikání", kdy podvodně nabývají majetek - to je její biblický úkol. Její úkol není vyrážet klín klínem; nejprve povolit zlo, (což je zlo) a potom problém řešit následným zlem - částečným vyvlastněním (vysokým zdaněním) celé střední a vyšší třídy, jakoby všichni z nich byli zločinci, aby následně daně přerozdělila a použila na projekty, které jí nepřísluší. Česky tomu říkáme, že se kozel stal zahradníkem. Jakákoliv vláda, kteréhokoliv státu, kterékoliv historické epochy, je tím nejhorším hospodářem jaký může být. Proto jí Bůh svěřil právní, ne hospodářskou úlohu. Vláda, nebo národní podnik, nemohou být dobrými hospodáři, „z cizího krev neteče". Do podnikání nevložila osobní majetek, proto je jí takový podnik lhostejný.

Jestliže je zákonem vynucené přerozdělování majetku těch „šťastnějších" nesprávné, jak tedy mají být nuzní zaopatřeni? Na světě jsou v podstatě jen dva druhy nemajetných. Jedni, kteří nechtějí a nebudou pracovat. K těm je Bible nesmlouvavá - zopakujme:

• Kdo nechce pracovat, ať nejí! (2. Tesalonickým 3:10)

Druzí jsou chudí proto, že nemohou pracovat. Boží slovo pamatuje na ty, kdo nemají, protože jsou staří, nemocní, tělesně nebo duševně postižení, nebo ti, kdo přišli o majetek nějakou katastrofou:

• Tu mu ti spravedliví odpovědí: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?" Král odpoví a řekne jim: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. ... cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili." A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života. (Matouš 25:37-46)

Dobročinnost je biblická forma sociálního cítění, která je naší osobní odpovědností. Na tu ovšem musí mít národ mravní a duchovní sílu. Když jsme odešli do USA v roce 1969, nepomohla nám Amerika, ale Američané. Uprchlíkům v Německu, Rakousku, Švédsku, Francii... nepomohli Němci, Rakušané, Švédi, Francouzi... ale Německo, Rakousko, Švédsko Francie... Namítnete, jak to, že v Německu nepomohli Němci, vždyť uprchlíci byli podporováni z daní, které platili přece Němci! To je pravda, účinek byl stejný jako v USA, ale Němci podpořili uprchlíky neosobně, protože museli, byla to jejich daňová povinnost. Američané nás podpořili osobně a dobrovolně, protože chtěli, bez zákonného tlaku. Osobní zodpovědnost se totiž rovná osobní svobodě. V tom je nebetyčný rozdíl. Mimochodem, socializace dnešních USA postoupila již tak daleko, že dnes pomáhají uprchlíkům nejrůznější státní programy a ne jednotliví Američané. Amerika se rychle přibližuje Evropě. Občané USA pomalu ztrácejí osobní odpovědnost - svobodu, a začínají být více závislí na státních dávkách.

Nejednou jsem slyšel námitku, že vysoké zdanění (socialismus) docela dobře funguje v severských zemích, proč by něco takového nemohlo fungovat u nás. Nedávno jsem navštívil Dánsko. Nezaměstnanecká podpora tam činí 90 % platu a nezaměstnaný ji může pobírat až 4 roky. Přesto, průměrná doba nezaměstnanosti a pobírání sociálních dávek, je jen pouhých 2 (slovy dva) měsíce! Představme si, že by totéž platilo v Česku a nejen zde. Pracoval by vůbec někdo? Na Severu to funguje jen proto, jak zdůraznil jeden dánský vládní představitel, protože Dánsko stále ještě žije z lutherské a kalvínské tradice. Většina Dánů se prostě za nepráci stydí, protože biblické principy (kdo nepracuje, ať nejí), z jejich podvědomí ještě zcela nevymizely. V našem případě toužíme po něčem, na co již většina z nás duchovně nemá.

Po listopadových volbách v USA, které vyhrál Obama s programem podstatného zvýšení daní všem s vyšším ročním příjmem než $150.000, jsem četl v americkém tisku tento názor:

... až mi někdo zavolá, abych přispěl na chudé, odpovím mu, ať zavolá Obamovi, ten teď moje peníze přerozděluje ...

Mimochodem, ročním životním nákladům asi $50.000 v Kansas City, odpovídá na Manhattanu příjem asi $250.000, za stejný standard. Mělo by se snad danit podle bydliště?

Byl jsem v USA během voleb a sledoval reakce a nadšení voličů. Mohl jsem se dočíst a vidět v televizi lidi, kteří jásali, že Obama nemajetným zajistí bezplatné bydlení, auto a mnohé vymoženosti, na které mají „nárok". Někteří po jeho vítězství přestali dokonce platit nájem... Jsou to jistě krajní výroky, vystihují však směr, kterým se USA ubírají. Již nyní 40 % Američanů neplatí žádné daně - pobírají různé podpory. Když k nim přičteme levicové intelektuály, profesory, novináře, publicisty, umělce, Hollywood a jimi ovlivněnou mládež, dostaneme základnu voličské většiny, která vždy zvolí, jak již řekl před více než dvěma staletími Alexander Tyler, takového vůdce, který jim slíbí nejvíce z veřejné pokladny... Ubude mecenášů (Billů Gatesů), kteří celoživotně směrují své bohatství do výzkumných ústavů, univerzit a jiných zařízení. Ty fungují nejlépe na světě, jen díky štědré finanční podpoře jednotlivců a soukromých nadací, která vyvěrá z osobní, vnitřní, zodpovědné svobody lidí. Díky této svobodné štědrosti žádný stát „neukořistil" tolik světových mozků jako soukromé americké univerzity, výzkumné ústavy a soukromé společnosti, které mohou poskytnout těm nejlepším to nejoptimálnější pracovní prostředí. Ztrátou osobní zodpovědnosti důsledkem státní intervence vysokým zdaněním a přerozdělováním - socializací, Amerika ztrácí svobodu a stává se bezvýznamnou. Snad ji potom zbytek světa konečně přestane nenávidět.

Jak jsme si na několika příkladech ukázali, jediná záchrana, nejen pro USA, ale pro každý národ je duchovní obroda osobního sociálního cítění a návrat ke střídmosti, skromnosti a ohleduplnosti. Žít jinak je nebiblické. Nestřídmý dluh je dychtivost mít všechno a hned teď. Populistické uspokojování davů (voličů) z veřejné pokladny je ta pravá příčina hospodářského pádu:

• Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. (Římanům 13:8)

Neočekávejme, že volební vítězství jedné, či druhé politické strany, která všem slíbí pohodlný život, naše problémy vyřeší. Nezapomínejme, že Bůh je ten, kdo je Pánem nad dějinami lidstva:

• On mění časy i doby, krále sesazuje, krále ustanovuje, dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum. (Daniel 2:21)

On má svůj plán a nic se nestane bez Jeho dopuštění. Jeho dějiny se nám nemusí líbit, přesto jsou nejoptimálnější - maximálně oslaví Boha! Jen On ví, zda musíme klesnout z dnešní závislosti na státu k okovům 8. Tylerovy fáze. Historicky vzato, okovy vždy blahodárně působily na duchovní obrodu a víru. Naše děti, možná už i my, zažijí to nejlepší. Doufám, že se stanou, ač v okovech, nositeli duchovní obrody, na kterou celý svět čeká. Zmoudří a na rozdíl od našeho pokolení, konečně dostanou rozum:

• Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost. (Přísloví 9:10)
• Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora. (Přísloví 15:33)

Pokora? Tyler zmínil časovou posloupnost: víra - odvaha - svoboda - hojnost - sebeuspokojení - lhostejnost - závislost - okovy. V kterém stavu se nejlépe daří pokoře, jež vede k duchovní obrodě? Jsou to okovy, jen tehdy člověk upírá svoji naději k Bohu. Až ta doba přijde, buďme za ni vděčni, vždyť bez Božího dopuštění a jeho svatého plánu, který vede všechny moudré pod Kristovu hlavu, nespadne ani ptáček.

- pst -