Takzvaná „nová reformace" představuje ve skutečnosti záměnu Božích cílů za lidské!

Na konci října si každoročně více než jindy připomínáme reformaci, jejímž hlavním cílem bylo očištění Kristovy církve ode všech lidských dodatků a příkazů a návrat k Božímu Slovu. A protože právě Boží Slovo nám slouží k tomu, abychom dokázali rozlišit, co je světské, resp. lidské, a co je Boží, je velmi důležité, abychom měli přístup k Slovu Božímu. Kromě rozpoznání lidského a Božího učení je pro nás Slovo Boží, požehnané Duchem Svatým, také hlavní duchovní stravou, která nám umožňuje zachovat věrnost Bohu při práci na Boží vinici.

V souvislosti s první reformací, která nám umožnila tento přístup k Božímu Slovu, je dnes třeba věnovat velkou pozornost některým vyjádřením, které mluví o tzv. druhé reformaci. Tyto hlasy se ozývají především z USA, kde tuto koncepci prosazuje skupina tzv. neoevangelikálů, mezi něž patří např. pastoři marketingově orientovaných sborů, jako je Bill Hybels z Willow Creek, Rick Warren ze Saddleback California Church, J.I. Packer a další. Co má být cílem a obsahem druhé reformace naznačuje Rick Warren ve svém vyjádření z 15. května 2005:

„První reformace byla o víře; tato (druhá reformace) bude o jednání. První reformace byla o vyznání, a myslím, že tato bude o skutcích. První reformace ve skutečnosti rozdělila křesťany na desítky a stovky různých částí. Myslím, že tato (reformace) je ve skutečnosti znovu spojí." (1)

Už na první pohled je zřejmé, že popis „druhé reformace" má jenom velmi málo společného s reformací první a že klade důraz na úplně jiné věci. Pakliže mluvíme o dobrých (správných) základech víry, je to pro křesťana to nejdůležitější. Odpovídající jednání je jednou z věcí (ovocem), kterou taková víra postupně přinese. Jestliže však mluvíme o jednání obecně a na prvním místě, potom, po získání některých informací o tom, jak zmiňované marketingové sbory fungují, se obávám, že se zde nemluví o tom, že tuto změnu přinese Boží Slovo, ale spíš psychologie (lidské učení), která se v těchto sborech využívá takřka ve všech oblastech. Jako příklad synkretismu - mísení lidského učení a Božího Slova je možné uvést citát z knihy G. A. Pritcharda, který tuto studii napsal na základě svých poznatků získaných ve sboru Willow Creek:

„Je ironií, že zatímco (pastor) Bill Hybels evangelizuje lidi ze světa ke křesťanství, zároveň „evangelizuje" křesťany zpátky ke světu. Zatímco 10% nových návštěvníků (nevěřící Harry z knihy Lee Strobela) se posouvá blíž ke křesťanství, 90% křesťanů ve sboru se posouvá více k psychologii a ke světu." (2)

Podobně je tomu také v knihách Ricka Warrena, Život (Církev) s jasným cílem (Proč jsme vůbec tady a Cílevědomá církev - pozn. red.), které jsou kritizované především pro účelové používání Bible, kterou autor používá na podporu svých (populární psychologií ovlivněných) názorů. Cílem je tady uspokojení lidských potřeb a tužeb, kde představitelé těchto hnutí věří, že potom budou lidé ochotnější k přijetí evangelia. Tento postup však nemá žádnou podporu v Bibli, ale spíš je v protikladu k tomu, co říká Boží Slovo. Výstižně hodnotí knihu Život s jasným cílem pastor Matt Costella z Fundamental Bible Church:

„Warren často chybně interpretuje Boží Slovo, aby podpořil vlastní názory, spojuje nedůvěryhodné humanistické psychologické principy s biblickými pravdami, minimalizuje důležitost zkoumání učení (Božího Slova), považuje svatost a biblické oddělení se od světa za méně důležité než lásku a jednotu, odvolává se na nepřátele víry jako na ty, kdo se kladně podílejí na správném určení duchovní cesty a propaguje svůj vlastní cílem řízený program. ... Když křesťanský vedoucí minimalizuje důležitost učení a důkladnost interpretace Bible, může použít Bibli k vyjádření čehokoliv, co chce říct. V takém případě nikdo nemůže vznést argumenty ani pro, ani proti, prostě proto, že interpretace se stala relativní a bezvýznamnou." (3)

Tento zavádějící přístup k interpretaci Božího Slova potvrzuje také další citát z knihy Ricka Warrena, který je možné uvést jako odstrašující příklad „návodu na (ne)řešení konfliktů" a relativizace významu Slova Božího:

„Spor je obvykle znakem toho, že se naše pozornost přesunula k méně důležitým záležitostem, které Bible nazývá spornými."

Vhodně tento výrok okomentoval James Sundquist, zakladatel biblického kněžského úřadu Rock Salt Publishing:

„Povězte to Dr. Lutherovi, který napsal 95 tezí, v nichž se jádro sporu točilo kolem těch nejdůležitějších otázek." (4)

Ve druhé části se autor citátu o druhé reformaci zmiňuje o skutcích. Jako evangelíci víme, že jsme spaseni skrze víru a že věřící člověk koná skutky jako ovoce své víry. Velmi dobře to ve svém díle vyznává Kristína Royová, když klade důraz na vnitřní proměnu člověka skrze přijetí Kristových zásluh a s důrazem na poslušnost Kristu v posvěceném životě. Nemluvila jenom o humanitě nebo o podobném všeobecném ideálu, ale názorným způsobem ukázala, k jaké obnově vede víra v Krista a v jakých rovinách se uskutečňuje. (5) A byl to právě Dr. Martin Luther, který kritizoval tehdejší církev za to, že slibuje hříšníkům odpuštění skrze lidské skutky.

Dnešní marketingové sbory však nemají k podobné praxi daleko. Jak už bylo zmíněno dříve, Boží Slovo se tu míchá se světským učením a minimalizuje se důležitost učení, což mimo jiné potvrzuje také citát Ricka Warrena z knihy „Proč jsme vůbec tady":

„Poslední věc, kterou dnes mnozí věřící potřebují, je návštěva dalšího biblického studia. Vědí totiž mnohem víc, než ve skutečnosti používají."

To je ve zjevném kontrastu s přístupem k Božímu Slovu, jak ho známe například u Kristíny Royové. Předtím, než vyšla Bible ve slovenštině, tak už jí 49x přečetla v kralickém vydání. A jaký užitek to přineslo do jejího života a do životů lidí kolem ní, kolik požehnání od ní mnozí lidé přijali, to víme všichni. Zanedbání této duchovní stravy a útěk k lidským, jakkoliv dobře míněným skutkům, může mít hrozivé následky, a to jak pro duchovní život toho, kdo pomáhá, tak pro toho, komu je pomáháno.

• „Může vést slepý slepého? Nespadnou oba do jámy?" Lk 6,39.

Oč méně se vedoucí těchto hnutí spoléhají na Boží Slovo, o to více propagují a využívají světské metody manažerského řízení a marketingu známé z komerčních firem. (2) Využívají je jak na prosazování vlastních názorů, tak na řízení lidí a organizaci. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že tyto metody často nejsou v souladu s Božím Slovem a že lidé jsou ve firmách pouze jedním ze zdrojů (finanční, materiální a lidské zdroje), které slouží k naplňování pozemských cílů - obvykle se jedná o vytváření zisku. Smysl církve je však jiný - záchrana hříšného člověka skrze zvěstování evangelia. Tato záměna Božích cílů za lidské (cíle a metody) může být pro církev velmi nebezpečná.

Podobně je to při organizaci charitativních akcí, kde je určitě řada dobrých věcí, když se pomáhá chudým nebo nemocným, ale nesmíme zapomenout na to, že prvořadým úkolem církve je zvěstování evangelia, a to v čistotě a v pravdě. Součástí každé dobře fungující církve je také diákonská služba, ale bez zvěsti evangelia se taková služba stává stejnou jako ostatní světské organizace, které se starají jenom o tělo a o hmotné zabezpečení a ne o duši člověka (jako příklad je možné uvést uzdravení ochrnutého člověka v Mt 9,2-8).

Po této úvaze je na místě otázka, co je vlastně tím pojítkem, které spojí to, co první reformace rozdělila. Podle úvodního citátu jde o jednání a skutky. Pouhá změna chování se však zdá být velmi povrchní a skutky bez správných základů víry z hlediska spasení nic neznamenají. Pokud se však nejedná o věcně podloženou změnu, je na místě varování před návratem před reformaci, i když v novém kabátě. Toto varování potvrzují také citáty neoevangelikálů J.I. Packera a Richarda Neuhause, kteří jsou zapojení do hnutí Evangelicals and Catholics Together (ECT, Evangelíci a katolíci společně), kde v jedné knize z roku 1997 Richard Neuhaus uvádí:

„Na konci 20. století není rozdělení kvůli evangeliu nevyhnutelné, je to neospravedlnitelné." (6)

Tento citát už další komentář nepotřebuje, neboť směřování tohoto hnutí se zdá být jasné ...

Právě pronikání lidského učení a jeho smíchávání s Božím Slovem - ať již se jednalo o lidské příkazy zákoníků a farizeů, o zavádějící podání evangelia a praxi církve v době před reformací, nebo o dnešní synkretismus neoevangelikálů - je třeba i dnes, stejně jako tomu bylo před 2000 a 500 lety, jasně odmítnout a věrně se držet Božího Slova, které je neměnné a stále platné. Nesmíme podlehnout světskému mámení v podobě humanismu, módního relativismu a falešné sentimentální lásky, která slibuje ráj na zemi, když se církev spojí ve viditelné jednotě (na úkor Božího Slova). Je to právě Boží Slovo, které nám umožňuje rozeznat falešné učení, a které jediné má moc zachránit hříšného člověka. Kéž nám náš Pán Ježíš Kristus pomáhá, abychom dokázali zůstat věrní a bojovat dobrý boj víry tak, jako tomu bylo také v době reformace.

- Jaroslav Mervart -

Originál článku ve slovenštině a další informace o zavádějících trendech v postmoderní církvi naleznete na stránkách Hlas z Božej vinice

Odkazy na použité články:

[1] Slice of Laodicea: Warren on the „New Reformation" 

[2] The Market-Driven Church: A Look Behind the Scenes 

[3] An Analysis of Rick Warren's The Purpose-Driven® Life 

[4] False Teachings, False Teachers, and Contradictions in Rick Warren's Purpose Driven Life Book and Program 

[5] Aktuálnost odkazu díla Kristíny Royové 

[6] The Alignment of New Evangelicals with Apostasy