Ústava zajišťuje svobodu vyznání a také další zákony přispívají k obecně svobodnému praktikování náboženství.

Oddíl I. Demografie náboženství

Země má 10,2 milionů obyvatel. Populace je z větší části homogenní, s převažující křesťanskou tradicí. Nicméně (částečně v důsledku 40 let komunismu v období 1948-1989) se velká většina občanů nehlásí k žádnému z organizovaných náboženství. V průzkumu veřejného mínění, který v roce 2007 financovalo Středisko empirických výzkumů (STEM), prohlásilo 28 procent dotázaných, že věří v Boha, zatímco 48 procent se označilo za ateisty. Jen 18 procent respondentů mladších 29 let vyznávalo víru v Boha. Anketa Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z května 2007 ukázala, že 55 procent občanů církvím nedůvěřuje a jen 28 procent jim naopak důvěřuje. Po sametové revoluci z roku 1989 došlo k oživení zájmu o náboženství, ale od té doby počet těch, kteří vyznávají nějaké náboženství či se účastní organizovaných náboženství, klesá, a to ve všech částech země.

Pět procent populace pravidelně navštěvuje obřady římskokatolické církve; většina z nich žije v jihomoravských diecézích Olomouc a Brno. Jedno procento obyvatel jsou praktikující protestanti. V roce 2004 se stal oficiálně uznávaným náboženstvím islám a představitelé místní muslimské komunity odhadují, že je v zemi několik tisíc muslimů. Je zde pouze jedna mešita (v Brně), ale po celé zemi je rozptýleno několik modliteben.

Valná většina židovské komunity, která před nacistickou okupací současné České republiky, dosahovala asi sta tisíc lidí, byla zabita během holocaustu. Nyní je v židovské obci oficiálně zaregistrováno přibližně 3000 členů. Judaismus je oficiálně registrovaným náboženstvím diky uznání ze strany státu před rokem 1989.

Oddíl II. Statut svobody náboženského vyznání

Ústava zajišťuje svobodu náboženského vyznání a také další zákony přispívají k obecně svobodnému praktikování náboženství. Zákon se na všech úrovních snaží toto právo v plné míře chránit před poškozením, ať už ze strany jednotlivců či státních institucí.

Náboženské otázky spadají pod odbor církví na ministerstvu kultury. Všechny náboženské skupiny, které jsou na ministerstvu kultury oficiálně zaregistrované, mají právo na daňové úlevy a vládní dotace, ačkoliv některé z nich státní finanční pomoc odmítají jako věc principu a jako vyjádření vlastní nezávislosti.

Zákon o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností z roku 2002 vytvořil dvoustupňový systém registrace náboženských organizací. Pro registraci prvního (nižšího) stupně musí mít náboženská skupina nejméně 300 dospělých členů, kteří trvale žijí v zemi. Registrace prvního stupně opravňuje k omezeným daňovým úlevám a stanoví každoroční povinnosti hlášení a rovněž desetiletou čekací dobu, po jejímž uplynutí může skupina zažádat o registraci druhého stupně. Pro registraci druhého stupně musí náboženská skupina dosáhnout – s náležitými podpisy členstva ve výši nejméně 0,1 procenta obyvatel země (přibližně deset tisíc osob). Řada menších a méně etablovaných náboženství měla problém získat podpisy nutné pro registraci druhého stupně. Registrace druhého stupně opravňuje organizaci k čerpání státních finančních prostředků. Náboženské skupiny zaregistrované před rokem 1991 nemusejí tyto podmínky pro registraci splňovat.

V zemi je třicet státem uznávaných náboženských organizací. V roce 2004 se oficiálně zaregistrovalo Středisko muslimských obcí, které získalo statut prvního stupně. Šlo o první registraci muslimské organizace v zemi.

Pouze duchovní z organizací s registrací druhého stupně mohou provádět obřady vedoucí k oficiálně uznaným manželstvím a slouží rovněž jako kaplani v armádě a ve věznicích, ačkoliv vězni jiného vyznání mohou samozřejmě přijímat návštěvy příslušných duchovních.

Neregistrované náboženské skupiny nemohou legálně vlastnit společný majetek, ale často utvářejí občanské zájmové svazy, aby tak mohly spravovat majetek a jiné jmění do doby, než splní registrační podmínky. Vláda proti tomuto typu dočasného řešení nezasahuje a nebrání mu. Neregistrované náboženské skupiny se jinak mohou svobodně scházet a modlit se podle své vůle.

Náboženské organizace dostávají ročně od státu přibližně 1,1 miliardy korun. Finance se rozdělují mezi 17 náboženských organizací s registrací druhého stupně oprávněných čerpat státní prostředky, a to v poměru k počtu duchovních. Z této částky jde asi 818 milionů korun na platy duchovních. Zbytek financí je určen na správu církví a údržbu církevního majetku.

– Zprávu o svobodě náboženského vyznání v ČR zveřejnil v roce 2008 Úřad pro demokracii, lidská práva a práci –
(Redakční výběr, www.mkcr.cz/assets/cirkve-a-nabozenske-spolecnosti/czech-republic-2008…)