• Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností. (Př 17,15)

Starý zákon velice tvrdě odsuzuje nespravedlnost soudních procesů, které dávají zelenou hříchu a bezpráví a potlačují právo a spravedlnost. Bůh nenávidí schvalování hříchu stejně jako odsuzování ctností. Náš svět je plný obojího a žel, toto jednání najdeme také v církvi.

Spravedlivý, to je starozákonní slovo pro křesťana, který byl ospravedlněn Kristovou obětí na kříži a je tedy Bohem označován jako spravedlivý, a svévolník je označen za nevěřícího, který stále - ať již aktivně nebo „pasivně" - vzdoruje Bohu (Ef 2,2).

Mohli bychom toto přísloví parafrázovat tak, že se Bohu nelíbí, když někoho prohlašujeme za křesťana a přijímáme ho tak, i když jeho život vypadá úplně jinak a jeho vyznání a učení svědčí o tom, že křesťanem vůbec není a stejně tak se Bohu také nelíbí, když někdo křesťan je a my bychom o něm tvrdili, že není. Třeba proto, že zrovna žije ve vzpouře proti Bohu, nebo padá do hříchu, či ve slabosti podléhá pokušení.

„Ale vždyť on věří v Boha", slýcháme až nebezpečně často. Co ale Bůh nenávidí? Prohlašování neospravedlněných lidí za spravedlivé a obráceně.

Jakou bázeň však vzbuzuje toto Boží slovo! S jakou pokorou, ale zároveň s jakou pečlivostí musíme rozlišovat pravdu od lži, křesťana od nevěřícího, spravedlnost od nepravosti. Hluboko do Písma a blízko před Boží tvář nás tímto slovem vede Duch Svatý. Jenom pečlivé zkoumání Božího slova nám může dát moudrost k rozlišování, které nutně potřebujeme, abychom uměli rozlišit spravedlivého od svévolníka. Jsme zcela závislí na vedení Božím Duchem, který použije právě Boží slovo k oddělení pravdy od lži. A nakonec jedině pokoření se pod mocnou ruku Boží nás povede k tomu, abychom v pravdě mohli jednat s milostí a milosrdenstvím jak se svévolníky, tak se spravedlivými.

• Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. (Ef 4:15)

- Jaroslav Kernal -