• Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře! Bědujte, naříkejte a plačte! Váš smích ať se obrátí v pláč a vaše radost v žal. Pokořte se před Pánem, a on vás povýší. (Jk 4,7-10 )

Svět zná mnoho technik, jak řešit mezilidské konflikty, ale všechny opomíjejí Boží způsob. Boží způsob řešení konfliktů převyšuje všechny lidské pokusy o nalezení smíru. První, co si potřebujeme uvědomit, je, že:

• (Mé) úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. (Iz 55,8-9

Pokud chceme budovat harmonické vztahy, dosáhnout pokoje a trvalého míru v mezilidských vztazích, musíme nejdříve vyřešit konflikt, který máme s Bohem. Boží slovo se dotýká přímo našeho srdce. Jaký vztah máme k Bohu, takový vztah máme k lidem. Mějme stále na paměti, že Jakub hovoří o konfliktech v našich domovech a církvích:

1. Kdo chce řešit konflikty Boží cestou, musí se Bohu bezpodmínečně podřídit (7). A nejen to, musí se Bohu přiblížit (8) a pokořit se (10). „Podřiďte se“ ve své podstatě znamená stav, kdy máme být podřízeni někomu, kdo má vyšší postavení. V lidské společnosti taková hierarchie vždy existovala a bude existovat. Musíme se podřizovat vládní moci, různým autoritám, starším v církvi, v manželství manželky svým mužům, děti rodičům, otroci pánům, zaměstnanci zaměstnavatelům a jistě si vzpomenete na další příklady podřízenosti. Bůh je nejvyšší a svrchovaná autorita celého vesmíru a měli bychom si uvědomit, že žít si podle svého není pro křesťana moudré. Je nepřípustné znevažovat nebo ignorovat Boží autoritu.

Dnes, více než kdykoliv dříve, navštěvují i křesťané nejrůznější semináře, kde se chtějí naučit, jak být asertivní, ale ještě jsem neslyšel, že by se někdo chtěl naučit, jak se podřizovat. Jistě uznáte, že hovořit o podřízenosti není populární, ale je to biblický koncept. Dříve než se nadechnete, abyste řekli jedno velké ALE, zadržte a poslechněte si, co nám říká apoštol Pavel:

• Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. (Ř 8,7-8)

I kdyby se člověk chtěl z vlastních sil podřídit autoritám, jeho hříšná přirozenost, osobní pýcha a prosazování vlastní vůle podle svých názorů a zkušeností jej diskvalifikuje. Proto apoštol Pavel říká ve stejném duchu:

• Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. (Ř 10,3)

Zaměřme se na několik oblastí, odkud můžeme čerpat sílu,abychom poznali, kde jsou naše největší slabiny :

A. Podřiďte se bezvýhradně Boží cestě spasení. Všechna náboženství světa, kromě biblického křesťanství, učí, že spasení je důsledek lidského snažení a námahy. Svět říká: usilovně pracuj, jak nejlépe umíš a zajisté si zasloužíš odměnu (nebe, druhou šanci, nirvánu). Boží způsob spasení nikomu nedovolí, aby na své skutky spoléhal nebo se svými dobrými skutky vychloubal. Je to On, kdo říká, že všichni zhřešili, a proto jsme odděleni od Boha. Ukažte mi člověka, který nezhřešil a já vám ukážu člověka, který nezemře. Jediný, kdo zemřel a vstal z mrtvých, byl bezhříšný Pán Ježíš Kristus; všichni ostatní lidé, kteří se kdy narodili a ještě narodí, jsou hříšní a smrtelní. Každý přirozený člověk není z vlastních sil schopný, aby se k Bohu přiblížil, natož aby se Bohu podřídil. Smrt a vzkříšení Pána Ježíše Krista je Boží cesta pro každého, kdo bezpodmínečně věří svému Stvořiteli a Spasiteli, že jiná cesta k Bohu nevede:

• I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! (Ef 2,3-4)

B. Podřiďte se bezpodmínečně Boží celistvosti. Všichni dobře víme, že je celkem snadné podřídit se Bohu, kterého nazýváme láska, ale už nám může vadit, že svrchovaný Bůh nenávidí hřích, že Jeho absolutní spravedlnost vyžaduje i spravedlnost, což neznamená nic víc a nic méně než to, že všichni hříšníci, kteří nebudou činit pokání, budou trávit věčnost v pekle. Pokud se někomu takové učení nelíbí, měl by se zamyslet nad svojí vírou, protože učení o pekle není světský nástroj k zastrašování lidí, ale Boží informace pro celé lidstvo. O místě věčného odloučení od Boha barvitě hovořil náš Spasitel sám.

C. Podřiďte se bezpodmínečně Božímu slovu. Když budeme upřímní, v Písmu najdeme řadu pasáží, které bychom raději vystřihli nebo začernili, ale pro jistotu to neuděláme. Místo toho nepříjemné nebo obtížné pasáže prostě obcházíme a ignorujeme. Mezi námi je mnoho věřících, kteří mají výhrady k Boží absolutní svrchovanosti, hovoří o svobodné vůli člověka a nemohou se smířit se skutečností, že o spasení rozhoduje Bůh a ne člověk. Další považují učení o Boží trojjedinosti za lidský výmysl, čímž upírají Bohu jeho celistvost. Každá podobná doktrinální pochybnost připisuje suverenitu člověku a ne Bohu.

D. Podřiďte se bezpodmínečně Boží prozřetelnosti v jednání s vámi. Bůh může v našich životech dopustit mnohé, co nám nemusí být příjemné, ani pochopitelné. Mohou přijít nejrůznější zkoušky, jimž během života nikdy neporozumíme. Do této kategorie patří předčasná úmrtí našich bližních, může to být šikana ve škole nebo nespravedlivost v zaměstnání. Není snadné vyrůstat v neúplné rodině, nebo mít otce alkoholika, nepoznat mateřskou lásku nebo být terčem posměchu. Můžete být postiženi zhoubnou chorobou nebo nějakou tělesnou deformací či omezením. Život nám může znepříjemňovat blízká osoba, která nás sužuje, ubližuje a vyvolává konflikty. Seznam lidských bolestí a soužení je nekonečný. Každý, kdo sleduje denní zprávy a čte noviny, ví, že život je z lidského hlediska nespravedlivý. Písmo jasně učí, že vše, co se děje kolem nás, není odděleno od Boží prozřetelnosti a Jeho dopuštění. To je nejlépe popsáno v knize Jób, kde satan útočil, ale Bůh omezoval a dopustil, aby Jóba doslovně ničil. Přes všechno soužení Jób obstál a na Boha nezanevřel. Bůh dopustil, aby byla sťata Jakubova hlava, aby Petr zemřel smrtí mučedníka, to, že Jan se dožil zralého stáří, to vše z Božího dopuštění. Kdo přijal Ježíše Krista za svého Pána, ten se podřídí jeho Osobě, Slovu a prozřetelnosti ve všem, co dělá s námi i kolem nás. Proto nám Jakub přikazuje:

E. „Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“ Dříve než si vysvětlíme, co tato slova znamenají, chci ukázat, co neznamenají. Tyto verše neříkají nic o tom, že Bůh čeká, až člověk udělá první krok a potom mu odpoví. Právě naopak. Pán Ježíš říká:

• Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. (J 6,44)

Bůh je vždy ten, kdo udělá první krok směrem k nám. Kdyby tomu tak nebylo, všichni bychom propadli zatracení:

• jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. (Ř 3,10-12)

Takže pokud si vás Bůh přitáhl ke spasení, bylo to proto, že se tak sám rozhodl, ne, že jste se rozhodli vy sami. Nebylo to vaše hledání a touha, ale působení Ducha svatého, který připravoval okolnosti vašeho spasení. Pán Ježíš říká:

• Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven. (J 6,37)

Nemůžete prožívat blízkost Boží, když jste nahněvaní a zatrpklí vůči někomu jinému. Jsou věci, které člověka od Boha vzdalují – jako život v hádkách a boj s konflikty, neodpuštění, nevyřešené konflikty. Proto bychom měli věnovat pozornost tomu, jaký vztah máme ke svému okolí a přistupovat k Bohu v modlitbách, když máme vyřešeny spory:

• Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. (Mt 5,23-25)

Kdo je přesvědčen, že má k Bohu blízko, i když se na někoho dlouhodobě hněvá, klame sám sebe! A pojďme o krok dále:

F. „Pokořte se před Pánem“ (10). Pokud věříme tomu, že „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost“, měli bychom si být jisti, že Bohu v ničem neodporujeme. V kontextu vztahových problémů nám apoštol Pavel říká, abychom se chovali podle příkladu Pána Ježíše, který se ponížil v poslušnosti až na smrt, aby mohl být Bohem povýšen (Fp 2,8-9). Další dobrá rada pro nás zní:

2. Kdo chce řešit konflikty Boží cestou, musí vzdorovat ďáblu (4:7). Samozřejmě, že není vhodné, abychom za každou neshodou viděli ďábla a démony. Zdrojem konfliktu je většinou naše přirozenost, která nepotřebuje pomoc zvenčí. Co tedy máme dělat? Obvykle stačí, abychom si připomněli jednoduchou radu, která říká: „Vzepřete se ďáblu a uteče od vás.“ Vzepřít znamená vzdorovat nebo odolávat proti všemu, co není božské. Buďte připraveni na všechny útoky, ať přicházejí odkudkoliv:

• Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy `opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje´ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také `přílbu spasení´ a `meč Ducha, jímž je slovo Boží´. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne, … (Ef 6,13-18)

Ďáblu nemůžeme vzdorovat z vlastních sil. Když chcete vyřešit konflikt, modlete se, aby vám Bůh ukázal svoji cestu ke smíru.

3. Kdo chce řešit konflikty Boží cestou, musí litovat všech svých hříchů (4:8,9). Připomeňme si, že nestačí litovat jen svých prohřešků a myšlenek, ale i světského způsobu života. Nestačí být jen nedělní křesťan a být upřen jen na své potřeby, zájmy, budování osobní kariéry a prosperity. Je nutné zkoumat skryté myšlenky, motivaci, kam, s kým a jakým směrem jdeme.

Biblická lítost a pokání není v protikladu přikázání, abychom se vždy radovali. Radovat se můžeme ze spasení a litovat musíme všeho, co stojí mezi Bohem a našimi vztahy a činy, které by měly odpovídat biblickým principům. Jen tak můžeme radostně prožívat Boží odpuštění a milost:

• Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. (Mt 5,4)

Neseďte pasivně, neočekávejte, že se vše vyřeší nějak samo od sebe. Jakub nám jako kulomet říká: Podřiďte se Bohu, vzdorujte ďáblu, přibližte se Bohu, umyjte si ruce, očisťte svá srdce, bědujte, naříkejte a plačte! Pokořte se před Pánem, a on vás povýší.

Na závěr dvě otázky k zamyšlení:

1. Proč nás hněv a zatrpklost vzdaluje od Boha? Prostuduj si Ga 5,19-21; Ef 4,31; 1 J 4,20 

2. Jak poznáme, že je naše pokání dostatečné? Co když necítíme zármutek?

– Steven J. Cole –