Úvodem

Mnohokrát jsem slyšel a sám se účastnil hovorů s křesťany o tom, jak si v nebi popovídáme s patriarchy, proroky, a apoštoly, a probereme vše, čemu jsme zde na zemi nerozuměli. Nejednou jsem se setkal s prohlášením tohoto typu:

Pokud nebude v nebi můj tatínek, maminka, a všichni moji blízcí, tak do takového nebe nechci jít.

Několikrát jsem se setkal s vážně míněnými dotazy, zda existuje nebe pro pejsky a jiné domácí miláčky. Takové otázky v podstatě odhalují niternou touhu mít v nebi co nejvíce z toho, co máme rádi zde na zemi! Všichni známe představy specializovaného nebe pro hudebníky, sportovce, herce..., kteří se z toho jejich nebe na nás dívají sem dolů, jak pokračujeme v činnosti, v níž byli oni tak dobří, vážení a slavní.

Úvodem

Mnohokrát jsem slyšel a sám se účastnil hovorů s křesťany o tom, jak si v nebi popovídáme s patriarchy, proroky, a apoštoly, a probereme vše, čemu jsme zde na zemi nerozuměli. Nejednou jsem se setkal s prohlášením tohoto typu:

Pokud nebude v nebi můj tatínek, maminka, a všichni moji blízcí, tak do takového nebe nechci jít.

Několikrát jsem se setkal s vážně míněnými dotazy, zda existuje nebe pro pejsky a jiné domácí miláčky. Takové otázky v podstatě odhalují niternou touhu mít v nebi co nejvíce z toho, co máme rádi zde na zemi! Všichni známe představy specializovaného nebe pro hudebníky, sportovce, herce..., kteří se z toho jejich nebe na nás dívají sem dolů, jak pokračujeme v činnosti, v níž byli oni tak dobří, vážení a slavní.

Je přirozené, že když hledíme do minulosti nebo budoucnosti, promítáme do nich své zkušenosti pomocí analogie (obdoby). Naše omezená lidská představivost a omezený svět, ve kterém žijeme, nám ani jinou možnost nenabízí. Proto jsou naše představy a závěry často mylné. Hodnotit minulost nebo si představovat budoucnost ve světle toho, co známe, je většinou chybné.

Metody extrapolace používá mnoho sociálních a přírodních vědních oborů, s menší nebo větší přesností. Extrapolace může být částečně přesná jen pro pozvolné a stálé jevy. Překotné (katastrofické nebo nadpřirozené) změny v minulém nebo budoucím čase a prostoru způsobí, že je extrapolace nepoužitelná. Nedovedeme plně zhodnotit sociální a politické prostředí, ve kterém žily nebo budou žít další generace. Neumíme se vžít do zkušeností našich předků, ani budoucích potomků. Proto do nebe, do věčného stavu vesmíru, země a bytí, nemůžeme přenášet téměř nic z tohoto hříšného, padlého vesmíru a světa, který leží ve Zlém, tedy ďáblu. Troufám si tvrdit, že konečný stav země a vesmíru bude řízen novými zákony, jinou, „neprokletou" fyzikou a chemií. Nikdo z nás si nedovede představit kvalitativní změnu pomíjivosti do věčnosti, to, že budeme žít v Boží přítomnosti a hledět tváří v tvář Pánu Ježíši Kristu. Nová skutečnost změní veškeré naše vazby k tomuto světu, na něž jsme v pozemském bytí vázáni. Ústředními postavami věčného života nebudou naše minulé vztahy k manželům, manželkám, dětem, rodičům, kamarádům ani našim miláčkům, ale zdrojem naší radosti bude Bůh a ve viditelné podobě Ježíš Kristus. Věčnost nás osvobodí od všeho, co nás k pozemskému životu váže. Jen skrze jedinečný vztah k Otci a Synu se zrodí dokonalý, neprotěžující a nesobecký vztah ke všem lidem, nejen k těm „svým". Přestože spasení budou zářit jako hvězdy, jsem přesvědčen, že jejich zář v porovnání s Kristem bude „jako lampička na Slunci":

• Budou hledět na jeho tvář a na čelech budou mít jeho jméno. Nebude tam noc, takže nebudou potřebovat lampu ani světlo slunce, neboť je osvětluje Pán Bůh; a budou kralovat na věky věků. (Zj 22,4-5)

Kristova zář překryje vzpomínky na minulost, naše staré vztahy, náš veškerý dnešní kontext - vše bude nové a jiné:

• Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl. (Iz 65,17)

Není na místě, aby něco z tohoto pomíjivého světa infikovalo v nebi naši mysl, vždyť se budeme dívat na Krista. Nechci si do nebe přenést nic ze své minulosti, ani své vzpomínky poznamenané hříchem, pýchou a sváry. Všechno to, co nás čeká, bude nové a dokonalé.

Vzkříšení spasených i nespasených

Podívejme se na to, co se stane v ten poslední den, kdy se vrátí Pán Ježíš Kristus:

• Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. (1 Te 4,16-17)

Pán Ježíš sestoupí z nebe, spasení (zesnulí i živí) opustí Zemi, budou vtrženi, aby se s Kristem střetli v novém, vykoupeném těle v oblacích. To je druhé vzkříšení (první vzkříšení bylo naše duchovní znovuzrození v Kristu). Naše nové tělo bude mít stejné vlastnosti, bude stejné „jakosti" jako vzkříšené tělo Pána Ježíše Krista.

• My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit. (Fp 3,2021)

Proto jakákoliv extrapolace fyzického těla do budoucího, oslaveného těla bude kvalitativně nesrovnatelná s tím, co známe. Určitá spojitost mezi dnešním tělem a tělem vzkříšeným jistě bude. Naše dnešní tělo není jen ke „svlečení". Budoucí nové tělo bude mít se starým společné rysy. Víme, že lidé Krista poznali, že viděli Jeho rány po hřebech a kopí. Vzkříšený Ježíš se objevil v místnosti, přestože byly dveře zavřeny. Jeho tělo porušilo zákony gravitace, náhle zmizelo atd. Kvalita nového těla je pro nás nepředstavitelná, protože bude přetvořena z nového „materiálu", z přetavených a pročištěných stavebních prvků hmoty. S tělem, jaké máme dnes, nemůžeme předstoupit před tvář Boha - Ježíše Krista, není k tomu duchovně ani fyzicky uzpůsobeno.

Novou, oslavenou existencí budeme odloučeni od všeho, co platilo doposud a co jsme znali:

• Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny dosáhnout budoucího věku a zmrtvýchvstání, se nebudou ženit ani vdávat. Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou rovni andělům [isaggelos] a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání. (L 20,35-36)

Andělskou kvalitu vzkříšených a oslavených těl si rovněž nedovedeme představit. Jaké vztahy mezi námi všemi nakonec budou, nemůžeme rozebírat, protože bychom zabředli do naprostých spekulací. Spokojme se s tím, co nám Duch svatý zjevil v Písmu.

Dále víme, že společně se spasenými budou „vzkříšeni" také ti, kdo Krista neznají. Věříme ve všeobecné tělesné vzkříšení lidí, jak prorokoval Daniel:

• Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. (Da 12,2)

Společné, všeobecné vzkříšení všech lidí, spasených i nespasených, oblečení nových těl, nastane během jedné žně. Dokonce bychom mohli říci, že soud nad nespasenými proběhne o něco dříve, než budeme my v Pánu shromážděni do jeho „stodoly":

• Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly. (Mt 13,30)

Už Marta věděla, že všeobecné vzkříšení nastane v poslední den, kdy se vrátí Pán:

• Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." (J 11,24)

Církev vždy věřila, že tělesné vzkříšení spravedlivých a nespravedlivých, tedy že toto rozdělení nastane během posledního dne Páně, kdy se Ježíš vrátí:

• Věřím všemu, co je napsáno v zákoně Mojžíšově a v prorockých knihách, a tak jako oni mám naději v Bohu, že jednou spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu. (Sk 24,14b-15)

Písmo jednoznačně učí, že v Den Páně, poslední den, budou během jedné žně všichni lidé vzkříšeni a rozděleni do dvou skupin:

• Pole je tento svět, dobré semeno jsou synové království a koukol jsou synové toho zlého. Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé. (Mt 13,38-39)
• Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. „Pochopili jste to všecko?" Odpověděli: „Ano." (Mt 13,47-51)
• Všechny národy [ve vzkříšených tělech] budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici. Král tehdy řekne těm po své pravici: `Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví království, které je pro vás připraveno od stvoření světa ... Těm po své levici tehdy řekne: `Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly! (Mt 25,32-34.41)

Vidíme tedy, že i nespasení mají věčná těla uzpůsobená k věčné pohaně. Budou existovat na věky i ve věčném ohni, ať si pod pojmem oheň představujeme cokoliv. Lidé zatracení zůstanou mrtvi Pánu Ježíši Kristu, budou od Něj na věky odděleni, nebudou Jím napájeni ani živeni. Nechtěli, aby se na ně vztahoval vykupitelský skutek Pána Ježíše Krista zde na zemi, nebude se na ně tedy vztahovat ani na věčnosti. Čemu věřili, to se jim vyplní. Budou se živit sami sebou. To je ta druhá smrt - hořící jezero daleko od Pánovy lásky.

Oblaka, kde se s Pánem střetneme již v nových tělech, nemůžeme vykládat doslovně jako vodní páry, ale spíše jako radostné shledání Krista s Jeho lidem, které se uskuteční mimo zemi i nebe. V ten den Páně také nastane poslední soud. Kde bude Kristův soudný trůn, o tom se Písmo nezmiňuje. Zdá se, že nebude na zemi, ani v nebi.

Nová země a nebe

Nyní přicházíme k novému vesmíru, zemi, nebi a ve své podstatě i k nové neprokleté přírodě, jež nebude jen obnovena, ale znovustvořena z nového stavebního materiálu.

• A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa. (Zj 20,11)

Neumím si takovou proměnu představit, jak bude Bůh tvořit všecko nové mimo zemi a nebe. Proto tíhnu k názoru, že během této kolosální proměny vesmíru budou všichni lidé, spasení i nespasení, shromážděni v nových tělech kolem Jeho bělostného trůnu. Určitě nepůjde o nějakou nebeskou čekárnu. Stvoření všeho nového, včetně ohnivého jezera pro nespravedlivé, může proběhnout v okamžiku, jak má ve své moci Bůh sám:

• A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země [ge] i nebe [ouranos] a jejich místo [topos] již více nebylo.  (Zj 20,11)

Podívejme se na Boží tvořivou přestavbu vesmíru ze čtyř úhlů:

1. Rozplynutí vesmíru žárem. Totéž Boží Slovo (Ježíš Kristus), které vše stvořilo, a zatopilo zemi ve dnech Noemových, pročistí nebe a zemi ohněm:

• A týmž slovem jsou nynější nebesa a země uschovány k ohni a střeženy pro den soudu a záhuby bezbožných lidí. ... Pánův den přijde jako zloděj v noci. V něm nebesa s rachotem pominou, prvky se žárem uvolní a země a její činy budou spáleny. Když se toto všechno takto rozplyne, jací musíte být ve svatém způsobu života a zbožnosti vy, kteří očekáváte a urychlujete příchod Božího dne! Kvůli němu se nebesa rozplynou [luo] v ohni a prvky [stoicheion] se žárem roztaví [teko]. (2 Pt 3,7-12)

Náhlé roztavení vesmíru je předstupeň Boží nové tvorby. Prvky, stoicheion, to jsou elementy, základní principy, z nichž se utváří nové kompozice, složeniny, primární složky přírody (fyziky, chemie atd.) i neviditelného duchovního světa. Dojde k roztavení všech prvotních elementárních částic, stavebních kamenů, což způsobí zánik nejen současného viditelného i neviditelného světa, ale i všech ostatních hájemství vesmíru včetně duchovní mrtvosti. Nikdo není schopen takové řízené zhroucení k dobrému popsat. Celosvětová potopa nebyla nic ve srovnání s roztaveným vesmírem. Jakákoliv interpolace, jakékoli promítnutí dnešní zkušenosti, je v této fázi Boží nové tvorby zcela marná:

• Ona [nebesa a země] pominou, ty však zůstáváš; všechna jako roucho zestárnou a jako plášť je svineš, jako roucho budou i proměněna. Ty však jsi stále tentýž a tvá léta nepominou. (Židům 1,11-12)

V kontrastu k tomu dodejme, že evoluční teorie, nejčastěji počítá s pozvolným vyčerpáním veškeré využitelné energie do odpadního tepla, jež potrvá miliardy let a končí tepelnou smrtí v důsledku termodynamické rovnováhy. Samozřejmě, jen v případě, že je vesmír uzavřený, lépe, izolovaný systém. Otevřený vesmír by musel mít vztah ke svému okolí, se kterým by si vyměňoval hmotu a energii (!?). Že by něco mohlo existovat vně našeho vesmíru? Jaké je to okolí? Je otevřené, ale kam? S čím si vyměňuje hmotu a energii? K dalším, méně pravděpodobným domněnkám, patří velký „křach", který předpovídá, že se roztahování vesmíru zastaví a přejde ve smršťování. V takovém případě by na tepelnou smrt vesmíru nezbylo dost času.

Zásadní rozdíl mezi Božím a evolučním scénářem je, že Bůh „rozpustí" vesmír překotně, v jednom, nenadálém Božím dni, zatímco evoluční teorie potřebuje k „rozpuštění" vesmíru miliardy nebo bilióny let. Co Bůh stvořil náhle, náhle ukončuje a předělává. Co se dlouho evolučně „vyvíjí", to se také dlouho „svíjí"...

2. Slavné obnovení nebe, země, celého vesmíru a všech duchovních principů. Oheň, jenž roztaví elementární stavební principy viditelného a neviditelného stvoření, však vesmír nevymaže z existence. Po roztavení Bůh stvoří z týchž, ale „omlazených prvků", nové nebe (vesmír) a zemi:

• Podle jeho zaslíbení očekáváme nová nebesa a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. (2 Pt 3,13)
• A spatřil jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly, a moře již není. A to svaté město, nový Jeruzalém [vtržená církev do oblak], jsem uviděl sestupovat z nebe od Boha, připravené jako nevěsta ozdobená pro svého muže. A uslyšel jsem mocný hlas z trůnu, který řekl: „Hle, Boží stánek s lidmi; bude přebývat s nimi a oni budou jeho lid, a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem. A Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly." Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové." A řekl mi: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." (Zj 21,1-5)

V kontrastu s tím nemá evoluční teorie, po tepelné smrti nebo velkém křachu, v dohlednu žádný nový velký třesk, z něhož by vše zase znovu povstalo... Evoluční teorie nepočítá s nadpřirozeným Božím zásahem, ale nevylučuje katastrofy způsobené člověkem. Jako každý světonázor bez Boha spěje k věčné záhubě.

3. Dokonalé naplnění a seberealizace nového stvoření. Dnešní padlé stvoření není naplněno. Nedosahuje vrcholů, ke kterým bylo původně stvořeno, proto ve své padlosti sténá:

• Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha [první duchovní vzkříšení] jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. (Ř 8,18-23)

Lidé bez ustání něco hledají, touží po něčem a ani neví, co by to mělo být. Bez Boha jsme na tomto světě jen otroky a štvanci. Bolestí a prázdnotou lidské marnosti se zabývají vědci, psychologové, psychiatři, spisovatelé, umělci, hudebníci, i obyčejní lidé. V kolika knihách, filmech, divadelních hrách se autoři zabývají zoufalstvím obzvláště nadaných a citlivých lidí, kteří neví, kudy kam a co sami se sebou mají dělat? Kolik „tvůrčího zoufalství" bylo zpracováno ve filmech o umělcích a významných lidech - těch minulých i současných - až se zdá, že čím větší nadání, tím zoufalejší život tito lidé prožívají. O co více zoufalství prožívají lidé v naší blízkosti! Jejich zoufalství se dá shrnout holou větou: Jsou spoutáni hříchem. Bez Boha, bez ukřižovaného Krista, jenž odemyká pouta hříchu, člověku chybí smysl bytí, nemůže se opravdově realizovat. Proto hříšný člověk kompenzuje svoji duchovní bídu pouze uspokojováním svých pěti smyslů a „realizuje se" sám v sobě - hledá zábavu a světskou slávu.

Až Bůh stvoří vše nové, vše bude osvobozeno; dosáhneme plné seberealizace v Kristu - svém smyslu bytí, Stvořiteli a Spasiteli. Současné padlé stvoření je žalostně nenaplněné, neběží na plno, je neúčinné. To platí o všech oblastech Božího stvoření, viditelné i neviditelné, o všem, co Bůh stvořil v prvních šesti dnech. Vše, od elementární částice hmoty po „elementární částici" lidského ducha, obdrží plnou a Bohem zamýšlenou kapacitu. Kristus je ta plná kapacita! Principy architektury Božího stvoření však zůstanou zachovány. Jako bychom postavili náš bývalý dům z naprosto nových, jakostně mnohem lepších materiálů. Řečtina zde používá přídavné jméno kainos - tedy kvalitativně nový; na rozdíl od neos - nový, ale stejné kvality. Stvoření již nebude v okovech, bude uvolněno, bude konečně plodné.

4. Dokonalý soulad (harmonizace) nového stvoření. Dnešní, padlý, hříšný svět je krutý. Není v něm mír, ani soulad. Tvorstvo se mezi sebou navzájem hubí spásáním živého býlí, potravu získává tesáky, drápy, noži, aby každý druh přežil. Tak svět stvořen nebyl. Bůh stvořil člověka a veškeré tvorstvo, aby se živil jen plody, které jsou dobré k jídlu. Po pádu, kdy člověk ochutnal zakázané plody, potravou se staly i celé rostliny. Po potopě se většina tvorů požírá navzájem. To je nepřirozený stav existence všeho živého. Celý tento svět a vesmír odpadl od původní Boží přirozenosti do dnešní satanovy nepřirozenosti. Přesto, dnešní stav považujeme chybně za přirozený a normální. V tomto světě musí být vždy někdo usmrcen, fyzicky obětován, aby mohl jiný fyzicky žít. Život je v tomto nepřirozeném světě smrti vždy vykupován usmrcením jiného života. Od dětství bylo pro mne maso „nepřirozenou" potravou. Nejsem v žádném případě vegetarián. Maso jím, ale vždy jsem si uvědomoval, že maso bylo kdysi tělem živého tvora. Stačí se podívat na dozlatova upečené kuře na pekáči s nožičkami a křidýlky nahoru. Muselo být zabito, abych si pochutnal! Proto jsem neměl téměř žádný problém uvěřit následujícím veršům, které nám představují životodárný Kristův pokrm. V žádném případě nejde o kanibalismus! Když jsem si uvědomil smysl a váhu slov, zůstal jsem v naprostém úžasu, ve kterém dosud jsem:

• Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. (J 6,54-56)

Abych žil dočasně tělesně, živím se zabitými zvířaty a býlím. Abych žil věčně duchovně, živím se vzkříšeným Kristem, který byl za mne ukřižován. Sloveso věřit je v podstatě synonymní se slovesem jíst. Tělesně i duchovně žiji na úkor smrti jiných a nevinných! Smrt zvířat i Krista poukazuje na to, jak je svět padlý; taková je jeho nepřirozenost, tak hrozný je hřích. Tak hrozná disharmonie v tomto slzavém údolí panuje:

• A téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění. (Žd 9,22)

Evangelium krve je na jedné straně tolika lidem odporné, ale ve své podstatě je princip krve a smrti v tomto nenormálním světě „normální"! Lidské tělo bez příjmu živočišné potravy strádá. Každé sousto a nápoj by nám měly připomínat, že z Boží milosti máme dostatek potravy nejen pro tělesný, ale i duchovní život. Při každém jídle by nám mělo přijít na mysl, že nás při životě udržuje smrt nějakého živého Božího stvoření. Pokud se nebudeme živit (přijímat duchovní potravu) tělem a krví Ježíše Krista, zahyneme na věky duchovně.

Zajímavá je Izajášova alegorická vize budoucnosti, která se týká přirozeného Božího stvoření. Popsaná proměna potvrzuje, že vzájemné požírání pomine:

• Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře. (Iz 11,6-9)

Na novém nebi a nové zemi zavládne harmonie a dokonalý soulad. Nikdo už nebude umírat ve prospěch a pro potřeby druhých. Naše potřeby a prospěch budou mít zcela novou kvalitu. Těšme se na nové nebe, novou zemi a živme se Božím slovem:

• A řekl mi: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života [Ježíše Krista]. Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. Avšak bázliví, nevěrní, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá."  (Zj 21,6-8)

Jaké bude nové nebe a země? Mnohem lepší, než si kdokoliv z nás dovede představit. Nikomu nebude chybět nic, co nás doposud spojuje s tímto světem, protože budeme žít v Boží přítomnosti tváří v tvář s naším Spasitelem, Pánem Ježíšem Kristem. Modlím se, abychom všichni vytrvali až do konce.

- Pavel Steiger -