Drahý bratře v Kristu, Pavle!

Od roku 1990 jste se stal neodmyslitelnou součástí mého duchovního života, aniž to víte. Vaše kniha Zápas o duši byla ve své době nejpřesvědčivějším evangeliem a mě přivedla skrze Vaši službu k Pánu. Byl jsem jí tak uchvácen, že od té doby se pro mě stala bláznovská zvěst smyslem života. Bible se stala mým duchovním pokrmem, začal jsem odebírat časopisy Zápas o duši, začal jsem to, co jste mi poskytovali jako hutný pokrm, dávat dál hladovějícím i nasyceným. Změnilo to celý můj život, protože má budoucnost najednou dostala skutečné obrysy, nesmazatelné nikým a ničím.

Našel jsem si v té době sbor, který se nejvíce v okolí shodoval s tím, čemu jsem díky Vám a Boží milosti věřil. Bohužel po půl roce jsem tento sbor opustil, protože jsem si mezi nimi připadal jako jediný nečistý mezi „dobrými lidmi“. Pak jsem se na dlouhých 19 let, zklamán ze sebe, stranil křesťanského aktivního života, neboť mne zahltily existenční problémy, ale po celých 19 let jsem neustoupil ze své víry a skrytě čekal na své duchovní probuzení z dlouhého spánku.

Mezitím mi dospěly děti na 17 a 18 let. Celou dobu dospívání jsem pro ně měl schované dvě velké nové Bible s tím, že je dostanou jako věno do svého života. Nechtěl jsem je do víry nutit, chtěl jsem, aby ji našly samy od sebe. Mě rodiče v mládí nutili chodit bezdůvodně do kostela, čímž se jim podařilo, že jsem na duchovní věci zanevřel na 27 let.

Najednou mi ale pomohla „náhoda“. Dcera začala chodit na ekonomickou školu ve Veselí na Moravě. Shodou okolností s ní do třídy chodila dívka, která byla věřící a zpívala v křesťanské kapele. Dcera mi o tom vyprávěla a přestože se o tyto věci nikdy nezajímala, ptala se mě na různé věci ohledně víry. Přisedl i syn a chtěli o tom něco vědět. Tak jsem vzal Bibli, oprášil jsem ji a začal jsem číst. Za tři hodiny jsme si byli blíž, než za uplynulých 18 let. Od té doby to bylo téma našich rozhovorů. Dal jsem každému Bibli a nechal je v této věci vzdělávat i v ZODech, které jste mi posílal i v době mého duchovního spánku. Já je poctivě zakládal a nečetl. Díky vám, že jste mi je tvrdošíjně posílali bez nároku na odezvu z mé strany, mám dneska pěkný svazek ZODů.

Dnes bych je vyvážil zlatem! Přivedly mne za poslední rok zpět k víře, mám dvě věřící děti a poznatky z Vašich časopisů nám pomohly přeskočit roky tápání v některých otázkách. S dětmi teď chodíme do místního sboru, syn za rok přečetl Bibli už dvakrát, píšeme na Granosalis komentáře a jako podklady bereme články z Vašich časopisů o kalvinismu, který jsme s radostí přijali na rozdíl od většiny věřících bratrů.

Ve sboru s tímto učením nemůžeme prorazit díky duchovnímu spánku a zastavení růstu před 60 léty, kdy se probíraly celou tu dobu jen věci, které se těmto otázkám vyhýbají, neboť jsou tam dobří lidé, kteří čekají odměnu za to, že Ho přijali a Bůh je jim teď vděčen.

O svrchovanosti Boží nikdo nechce ani slyšet. Je to prý nebezpečné a je to učení ze Západu. To samé na Granosalis, až na pár výjimek. Ale i přes nepochopení a odmítání toho, čemu jsme díky Vašim rozborům a Boží milosti plně uvěřili, od kalvinismu neustoupíme a budeme ho k Boží slávě šířit dál.

Jsme vlastně takový malý domácí sbor a našli jsme si bratra z našeho sboru a sestru Helenu z Prahy, kteří to cítí také tak, takže zase tak osamoceni nejsme, když připočítám i neznámé bratry a sestry v Kristu, kteří se s tímto hutným učením ztotožňují.

Je to opravdu hutná strava, těžko stravitelná pro většinu „dobrých věřících“, kterým se „snažíme“ sebrat jejich zásluhy na spasení k Boží slávě. Je pro mě nepochopitelné, jak někdo mohl učinit pokání, když nepoznal svoji úplnou ztracenost bez Boží milosti.

Přejme Vám ještě hodně aktivních let ve Vaší Bohulibé činnosti a těšíme se na každý nový ZOD. Utvrzuje nás ve správnosti nastoupené cesty k pochopení Boží pravdy…

– František M., Hodonín –

Dopis č. 533, 12.11.2009

Drazí přátelé! Milí Steigrovi s celým týmem!

Odebírám ZOD už řadu let a chci, abyste věděli, že jsem od Vás s vděčností přijímala Vaše články. Tak jsem s Vámi společně studovala některé kapitoly z teologie, které mě velmi obohatily. Kdybych to shrnula, tak asi nejvíc mě oslovila témata o Boží svrchovanosti a o obecné Boží milosti. Jednou jsem si od nás nechala poslat cestopis, to bylo také velmi milé počtení. Teď jsem si prohlížela web, potěšilo mě mnohé...

Ještě jednou Vám děkuji za léta služby, srdečně zdravím a přeji mnoho Boží milosti a pokoje!

– B. L.. Tábor –