• Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství, aby ze smrti je vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu. Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít. Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno. Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme! (Ž 33,18–22)  

Boží oko patří na svůj lid. Očekáváme-li na Boha, naše oči jsou upřeny na Něho, abychom se s Ním setkali. Dostává se nám požehnání, jež plyne z očekávání na Pána Boha, když nepatříme a nemyslíme na sebe, na své potřeby a tužby, a když se co nejvíce zaměstnáváme svým Bohem.

Skláníme se pokorně před Ním, velebíme Jeho slávu a lásku, když cítíme, že nás pozorují Jeho vševidoucí oči, aby naplnil všecky naše potřeby. Uvažujme o vznešeném setkání Boha s Jeho lidem, všimněme si dobře, jak nás slovo Boží vyučuje o těch, na které patří Boží oko, a o Tom, na kterého hledí naše oči.

• Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství. (Ž 33,18)

Lidé si zpravidla myslí, že bázeň a naděje stojí proti sobě. Nikoli, před Boží tváří a na modlitbách můžeme je vidět vedle sebe v krásném souladu. A to proto, že v Bohu jsou všecky nesrovnalosti urovnány. Spravedlnost a pokoj, soud a milost, svatost a láska, nekonečná moc a nejjemnější něžnost, majestát nad nebe vyvýšený a blahosklonnost, jež se snižuje do nejnižších hlubin, se tu setkávají a dávají si políbení. Je zajisté na světě i bázně dost, jež má trápení, ale vyřazuje ji úplně dokonalá láska. Avšak i v nebi lze nalézt bázeň. V písni Mojžíšově a Beránkově pějí vítězové:

• Kdo by se nebál Tebe, Pane, a nevzdal slávu Tvému jménu. (Zj 15,4)

A od Božího trůnu přichází hlas:

• Zpívejte Bohu našemu všichni jeho služebníci, kteří se ho bojíte! (Zj 19,5)

I při všem očekávání na Pána je třeba, aby srdce bylo naplněno Boží bázní před slavným a strašným jménem – Hospodin, tvůj Bůh! Čím hlouběji se skláníme ve svaté bázni, ve zbožné uctivosti, v hluboké zbožnosti a v pokorném sebeponižování před Jeho svatostí – zrovna tak jako andělé, když zahalují své tváře před Jeho trůnem – tím více spočine Jeho svatost na nás a duše bude naplněna štěstím, když jí Bůh zjeví sebe samého. Čím hlouběji se ponoříme do pravdy, že žádné tělo není slavné v Jeho přítomnosti, že jsme jen prach a popel, tím více bude nám dovoleno, abychom viděli Jeho slávu. „Oči Hospodinovy patří na ty, kteří se Ho bojí, kteří očekávají milosrdenství Jeho.“ Pravá Boží bázeň bude nás chránit od odpadnutí a ztráty naděje; naopak, vlije do srdcí nadšení a sílu. Čím hlouběji se pokoříme, tím více se Bůh přiblíží k nám a naplní naše srdce odvahou a důvěrou.

Kéž by se nám každé cvičení v blaženém očekávání na Boha stalo zvykem a přímo vášní, abychom byli naplněni vzrůstající nadějí a vírou v jisté, bezpečné a bezměrné Boží milosrdenství! Otcovská láska našeho Boha je nevyčerpatelná. Ať přijdeme k Němu v jakémkoli stavu, vždy můžeme směle důvěřovat v Jeho milosrdenství. Tuto zkušenost mají všichni, kteří očekávají na Boha.

Ó, naučme se myslet stále na Něho, vždyť jen od Něho můžeme čekat všecko.

• Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství, aby ze smrti je vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu. (Ž 33,18–19)

Nejde jen o zachování života, hrozí-li hlad a smrt (toto nebezpečí často potřebujeme k tomu, aby nás pohnulo k očekávání na Něho); zde však běží o vysvobození, o záchranu života věčného. Nebezpečí bývá velmi temné a hrozivé. Náš tělesný i duševní stav může být někdy naprosto beznadějný. Zůstává nám však vždycky ještě naděje: oči Hospodinovy patří na tebe. Jeho oko postřehne nebezpečí, hledí s láskou na třesoucí se a čekající dítě, pozná okamžik, kdy srdce je zralé pro požehnání, a zná také cestu, jíž může seslat požehnání. Je to mocný, živý Bůh! Bojme se Ho, mějme naději v Jeho milosrdenství! A odpovězme s odvahou a pokorně: Duše má čeká Pána! On je naše pomoc i záchrana.

• Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme! (Ž 33,22)

Jak požehnané je očekávání na takového Boha, na Jeho skutečnou pomoc v čase soužení! On je štít a ochrana proti každému nebezpečí. Dítky Boží, nechcete se učit tajemství, jak spatřit spasení Boží? Musíme poznat svou naprostou bezmocnost a neschopnost, ponořit se do ní a očekávat tiše, oddaně na Pána. V době největšího duchovního hladu, i kdyby se zjevila smrt, čekej na Boha! On tě vysvobodí a ty budeš vítězem. On tě zachová při životě. Nešeptej to doma, o samotě, rozhlas to každému, volej vším hrdlem, nezadržuj! Žalmista nemluví k jednotlivcům, ale k celému lidu Božímu. Duše má, čekej na Hospodina! On je naše pomoc a ochrana. Posilněte se a povzbuďte jeden druhého ve svatém cvičení, v očekávání na Pána, aby mohl každý říci nejen o sobě, ale i o svých bratřích: Čekali jsme na Něho, budeme se radovat a veselit z Jeho spasení! Duše má, čekej jedině na Boha!

– Andrew Murray –

(Očekávání na Boha, den desátý)