Všichni touží, aby byl jejich život naplňován štěstím – být plni radostného nadšení, cítit se skvěle a vše zvládat. Na tom není nic špatného. I Bůh si přeje, abychom byli radostní, vzrušení štěstím a povzbuzeni druhými lidmi. Je však otázkou, jakým způsobem takového stavu dosáhneme. Někteří si přihnou z láhve, jiní sáhnou po drogách. Ani jeden z těchto způsobů však nevyvolá štěstí v křesťanovi.

V Efezským 5,18 je psáno: „A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost,…“ Pavel se nesnaží ukázat, že opilství je s křesťanstvím neslučitelné, ale jednoduše přikazuje – neopíjejte se! Když se člověk jednou znovuzrodí z Ducha, stane se Božím dítětem, rozloučí se se svojí minulostí, je konec opilství, obžerství a večírkům – nic takového totiž nemá v křesťanově životě místo. Teď si můžete pomyslet: „Zase nás čeká kázání o škodlivosti alkoholu!“ Komu je určeno? Většina lidí kolem nás se setkává s alkoholem příležitostně, i pravidelně. Podle statistik je mezi dospělými na každých třináct lidí jeden alkoholik nebo nadměrný spotřebitel alkoholu. Množství lidí, kteří se pravidelně opíjejí nebo jsou nadměrnými uživateli alkoholu mnohonásobně převyšuje počty těch, kteří se alkoholu vyhýbají. Kolem 50% obyvatel USA přiznává, že mezi jejich nejbližšími v rodinách má jeden nebo více členů vážný problém s alkoholem. Z takových statistik můžeme usuzovat, že i mezi věřícími má alkohol své oběti. Ne, nebojte se, nebudu nikoho poučovat o nástrahách a škodlivosti alkoholu. Jistě všichni sami víte, že alkohol je příčinou násilí, agresivity, nehod, týrání, zneužívání, zadluženosti a navíc, každá země vydává finanční prostředky daňových poplatníků na nápravu vzniklých škod. Opilství si vybírá vysokou daň a přímé, i nepřímé společenské oběti.

Duch a víno

Pakliže se křesťané nemají opíjet vínem, zůstává otázka, kde a jak hledat radost a štěstí? Odpověď a inspiraci najdeme v následujících verších:

• … ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. (Ef 5,19–20)

Vaše radost, veselí, dobrá nálada má být způsobena naplňováním Duchem, ne vínem.

Možná, že vás Pavlův způsob vyjadřování zarazí; plný význam jeho instrukcí směřuje k tomu, abychom byli opilí Duchem svatým. Během letnic přítomní apoštolové, kteří byli naplněni Duchem, vykazovali znaky nebojácnosti a bujarosti, což si ostatní vykládali tak, že popíjeli z vinných měchů příliš brzy po ránu:

• Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. (Sk 2,1–4)

Zde je vysvětlení: Ten, kdo je naplněn Duchem, i když je normálně mírný a zdrženlivý, je přímočarý a bez bázně:

• Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“ Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: „Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí – vždyť je teprve devět hodin ráno. Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele: A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat…“ (Sk 2,13–18)

To, co přítomní slyšeli a viděli, vypadalo jako by ti lidé byli opilí. Pavel však jejich stav nesrovnává, ale staví do protikladu vlivu vína a Ducha. Vínem opilý člověk ztrácí zábrany a zlo v jeho srdci ovládne jeho život. Duch svatý člověka také cele ovládne, ale zmocní jeho život k opravdové svatosti. Vliv Ducha člověku dodává rozhodnost, která jej osvobozuje od veškerých zábran, aby mohl žít naplno pro Boží slávu.

Buďte naplněni/naplňováni.

Jistě si povšimnete, že text Efezským 5,18 obsahuje jistý příkaz: „ale naplněni buďte Duchem svatým…“. Co to znamená? Nejdříve odpovím, co to neznamená. Být naplněn Duchem svatým, neznamená, že máme být teprve obýváni, pokřtěni nebo zapečetěni Duchem svatým. Pavel nikdy neřekl: „Ať do vás vstoupí moc Ducha“, nebo ještě doslovněji „Buďte obydleni Duchem svatým.“ Jestliže jste křesťané, Duch svatý ve vás přece již přebývá:

• Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! (1 K 6,19)

Pavel nikdy neřekl: „Buďte pokřtěni Duchem svatým“. Jestliže jste křesťané, byli jste pokřtěni Duchem svatým v okamžiku svého spasení:

• Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. (1 K 12,13)

Apoštol Pavel nikdy neřekl: „Buďte zapečetěni Duchem svatým“. Jestliže jste křesťané, byli jste již zapečetěni Duchem svatým:

• V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého. (Ef 1,13)

Všechny tři události se již staly, takže nejde o příkaz „abyste byli“, ale o stav, že „již jste“ – to vše se stalo v jednu chvíli, když jste byli spaseni.

Jak tedy máme Pavlovu příkazu „ale naplněni buďte Duchem svatým,“ rozumět? Ten se týká našeho posvěcování. V řečtině jde o průběžný čas, lépe řečeno: „ale naplňováni buďte Duchem svatým.“ Pavel vlastně říká: „Dovolte Duchu svatému, který již ve vás přebývá, pokřtil a zapečetil vás, aby vás také stále, průběžně a bez ustání ovládal.“ Nejde o druhý projev milosti, jednorázovou zkušenost, ani o povýšení do vyššího duchovního stavu. Jde o soustavný, průběžný svatý způsob života každého křesťana.

Podřizujte se v poddanosti

Být naplňován Duchem svatým znamená, že bez ustání podřizujeme v každé životní oblasti svoji vůli, rozum, tělo, čas, schopnosti, vše co je pro nás vzácné a důležité do Jeho vlády. Což prakticky znamená, že každá oblast našeho života je neustále podřizována a ovlivňována tím, že jsme (zůstáváme) pod vlivem Ducha svatého.

Povšimněte si, že Duchem naplňovaný člověk se bez ustání někomu podvoluje. Hierarchie podřízenosti je popsána podrobně v Efezským 5,21–32, 6,1–9.

Duchem naplňovaná manželka se podřizuje svému manželovi. Duchem naplňovaný manžel miluje svou manželku.

• Efezským 5: (21) V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: (22) ženy svým mužům jako Pánu, (25) Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval,…

Duchem naplňované děti poslouchají své rodiče. Duchem naplňovaný otec nedráždí své děti ke vzdoru.

• Efezským 6: (1) Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem. (4) Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.

Duchem naplňovaný zaměstnanec pracuje pilně pro svého zaměstnavatele. Duchem naplňovaný zaměstnavatel je spravedlivý a nevyhrožuje zaměstnancům.

• Efezským 6: (5) Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista. (6) Nejen naoko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteří rádi plní Boží vůli (7) a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu. (9) Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte vyhrůžek. Víte přece, že jejich i váš Pán je v nebesích, a ten nikomu nestraní.

Toto všechno je projev Duchem naplňovaného života. Takže, než namítnete, „dobrá, to se mám vzdát všeho a nechat jednat jen Boha?“, podívejme se opět, co říká Písmo:

• Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. (Ko 3,16–17)

Vidíme, že výsledné působení slova Kristova a Božího ducha ve vás, je přesná paralela s naplňováním Duchem svatým a projeví se poslušností a vícečetnými změnami. Všechny změny jsou zaznamenány – patří k nim chvála, podřízenost, láska, poslušnost, citlivé a láskyplné rodičovství, přičinlivost, poctivost. Být naplňován Duchem svatým je přesně totéž jako když Kristovo slovo přebývá a přebohatě, spojitě působí v našich srdcích. Čím pozorněji studujeme Boží slovo, tím více budou naše myšlenky prostoupeny Kristem. Naše pozornost bude upřena na Krista. Budeme Kristocentričtí, myšlení bude prostoupeno vědomím Kristova učení a to bez ustání – což neznamená nic jiného, než, že jsme Duchem bez ustání naplňováni.

Změna způsobu chování

Již jsme si ukázali, jak se změní chování Duchem naplňovaného člověka. Kam se ale poděla radost, kterou jsem zmiňoval na počátku? Mezi přikázáním a změnami chování je velmi důležitá poznámka, která se týká stanovisek Duchem naplňovaných křesťanů:

• …ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. (Ef 5,19–20)

V těchto dvou verších, Pavel zkoumá ovoce dvojího postoje, které dokazují životaschopnost křesťanských přístupů a vyjadřování radosti a vděčnosti. Radost a vděčnost provází každého, kdo žije pod mocí, tedy je podřízen nadvládě Ducha svatého. Ať na veřejnosti nebo v soukromí, vnitřně nebo vně, Duchem svatým vypůsobená radost, vyvolává zpěv, který plyne ze srdce. A komu zpíváme? Zpíváme společně jedni druhým a Pánu. To vše mějte na paměti, až bude zpívat při bohoslužbách. Váš zpěv není součástí představení, ani zábavy, nejde o výkon. Měl by vyjadřovat vnitřní, šťastné rozpoložení v Duchu svatém jako svědectví vaší radosti v Pánu. Kdo vyjadřuje zpěvem radost jednoty s Duchem svatým, přináší radost a potěšení samotnému Bohu. Radost a díky jdou ruku v ruce:

• Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. (1 Te 5,16–18)

Jestliže nevděk působí trpkost a temnotu duše, pak vděčnost ji osladí a svět kolem nás prostoupí světlem. Vděčnost a díkuvzdání je více, než obyčejný dík nebo odeslání děkovné zdravice – jde o postoj srdce. Bez opravdu vděčného postoje, je takové poděkování pouhé pokrytectví. Duchem vypůsobená radost a vděčnost je nezdolná. Když Pán Ježíš řekl „tvůj zármutek se obrátí v radost“, měl na mysli ženu v těžké hodince:

• Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk. I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme. (J 16,21–22)

Narození a znovuzrození jsou blízké paralely. Začíná nový život. Jde o druh proměny, kterou působí Duch svatý v každém, kdo je pod jeho nadvládou. Duchem ovládaný život překypuje vděčností, radostí, skvělými vztahy, příkladným chováním – což je v kontrastu s chováním těch, kdo žijí zotročeni pod vlivem alkoholu. Je možné, že nehledáte ani nenacházíte radost a uvolňování v alkoholu nebo drogách. Hledáte ale radost a pokoj ve stálém naplňování Duchem svatým? Všechny zdroje shůry jsou okamžitě dostupné všem, kdo touží, aby byli Duchem neustále proměňováni (posvěcováni). Na co tedy čekáte?

Život zaměřený na evangelium můžeme vidět jako křesťanský valčík. Valčík, to je tanec tří kroků. Křesťan by se je měl naučit, když chce tančit. Nejdříve si musíme přiznat, že musíme udělat – první krok, když vidíme svůj hřích ve světle Božího zákona. Druhý krok nás vede ke Kristu, který nás může změnit. Třetí krok nás vede k boji s hříchem. To je obrat od hříchu a zápas o počestnost v moci Ducha svatého skrze pokání. Čiň pokání, věř, bojuj…! Samozřejmě, že na taneční ploše je přítomna láska a Boží milosrdenství, obojí patří k tvůrčím prvkům valčíku. Pakliže křesťané nejsou do hloubi srdce přesvědčeni, že je Bůh miluje a láskyplně vede na základě sjednocení s Kristem, potom budou vždy svůj hřích zlehčovat a hájit se nejrůznějšími výmluvami a začnou přesouvat vlastní viny na druhé, aby se před Bohem nějak ospravedlnili.

Je na pováženou, že mnohé dnešní církve vyučují a věří dvojkrokovému valčíku. Ty dva kroku jsou – čiň pokání a bojuj. Takto oslovení věřící vyznají své hříchy a pokračují s předsevzetím, že se hříchu příště svojí „tvrdou snahou“ vyhnou. Problém s takovým přístupem je v tom, že opomíjí Kristův kříž a moc vzkříšení. (Bob Flayhart)

• Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno. A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti. (Ř 6,17-18)

– John MacArthur, Pulpit Magazine –