Na první pohled se může zdát, že jde o triviální otázku, ale uvidíte, že výklad podobenství není tak snadný. Pokud nejsme opatrní, můžeme sice vytvořit dlouhý seznam inspirativních myšlenek, které jsme z textu vydedukovali, ale autor je nikdy neměl na mysli. Snadno se může stát, že do podobenství vložíme něco, co v podobenství chceme najít, abychom podpořili to, o čem jsme sami přesvědčeni. Takový výklad spadá do kategorie dobrých úmyslů prostřednictvím vyhledávání podpůrných textů. Oba postupy nás pak mohou odvést od pravdivého významu podobenství a nepřesná interpretace může zamořit výklad nepravdivými závěry.

Například v podobenství o marnotratném synu se můžeme zaměřit na detaily týkající se země, kam se mladší syn vydal, jak se cítil starší syn, nebo na tehdejší židovský zákon, který se týkal dědictví.

Ještě konkrétněji můžeme k podobenství přistupovat s přesvědčením, že na světě jsou dva druhy lidí. Své závěry můžeme doložit příběhem oněch dvou bratrů. Možná, že jsme studovali pasáže Písma v knize Zjevení o hostech pozvaných na svatbu Beránkovu a pokusíme se je přenést do podobenství o hostině na počest marnotratného syna.

Každý způsob výkladu může být sám o sobě vznešený, ale skutečně jsou detaily tak důležité, nebo mají jiný záměr? Písmo nám prozradí, že poučení z podobenství je jinde.

Smysl podobenství

Zamysleme se nejdříve nad tím, jaký smysl vlastně má jakékoliv podobenství. Pokud si to hned na počátku neuvědomíme, s největší pravděpodobností mineme podstatu poučení. Když začal Pán Ježíš promlouvat k lidem v podobenstvích, byli udiveni a ptali se, proč mluví v podobenstvích. Ježíšova odpověď odhaluje pravý důvod takového vyučování:

• Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou. A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘ Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli. (Mt 13,10–17)

Ježíšova odpověď na otázku učedníků je očividná. Z textu vyčteme, že používal podobenství ze dvou důvodů. Za prvé, aby posluchače naučil něco o Božím království. Za druhé, aby starosmluvní Židé, k nimž hovořil, porozuměli naplnění Izajášova proroctví, které se týkalo Izraele.

Z podobenství vidíme, že izraelský národ stál mimo Boží království. Až na několik vyvolených byli všichni mimo. Podobenství tuto skutečnost potvrzovalo. Mějte tedy oba důvody na mysli, když podobenství čtete a vysvětlujete. Pokud nezačnete právě zde a nepřipomenete si oba důvody podobenství, najdete v podobenství buď příliš mnoho informací, které nejsou součástí zamýšleného ponaučení, nebo jich bude nedostatek.

Co je skryto v detailech?

Pakliže podobenství pro nás Pán Ježíš neinterpretuje sám, jak to v několika případech dělá, detaily podobenství nemají hlubší smysl; jak je psáno:

• ...hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou. (Mt 13,13)

Když čtete podobenství, položte si dvě otázky: Říká mi podobenství něco o Božím království, a ukazuje podobenství, že Izrael stojí mimo království? Uvidíte, že odpověď je vždy kladná v prvním případě. Pakliže je kladná v prvním případě, bude kladná i v případě druhém.

Kladná odpověď na druhou otázku je závislá na tom, k jakým posluchačům Ježíš promlouvá.

Jakmile zaměříme svou pozornost na detaily podobenství, druhá skutečnost nám unikne a smysl podobenství nepochopíme. Uvedu jako příklad známé podobenství o hřivnách z Matouše 25,14–30. Pokud dospějeme k závěru, že je to podobenství o moudrém investování, minuli jsme smysl podobenství. Podobenství o hřivnách nemá nic společného s finančním hospodařením!

Hřivny v podobenství jsou pouhý ilustrační nástroj, který všichni známe a používáme. Ježíš mohl použít místo hřiven olivy a smysl ilustrace by se nezměnil. Důležité je, abychom si uvědomili, že máme pro Krále králů a jeho království investovat své životy.

Na konci podobenství ve verších 28–30 vidíme, že neužitečný služebník (Izrael) není součástí království a je vyvržen ven. Tímto způsobem se dají vysvětlit oba důvody, proč Ježíš použil podobenství o hřivnách.

Prosím, nevkládejte do podobenství o hřivnách nějaké praktické poučení, jak lépe investovat a rozmnožovat své bohatství. Pokud k takovému závěru dospějete, minuli jste zcela smysl podobenství.

Hledání inspirativních myšlenek v textu

Jak jsem již zmínil v úvodu, chci své zamyšlení i zakončit tím, že není vždy nutné hledat smysl ve všem, co má být v Písmu k našemu užitku. Někdy nám přijde na mysl brilantní myšlenka v souvislosti s křesťanským životem a začneme v Písmu hledat text, který by náš objev podpořil. Naše myšlenka může být skutečně dobrá, biblicky opodstatněná, dokonce na ní nenajdeme nic špatného, přesto nám hrozí nebezpečí.

Podobenství jsou příhodným místem, kde můžeme své myšlenky tříbit a aktualizovat – podobenství se příliš nezabývají podrobnostmi a souvislostmi. Pokud podobenství neinterpretuje sám Pán Ježíš, nemůže s jistotou říci, co je v celém příběhu důležité a závazné.

Místo toho, abychom si podobenství o marnotratném synu vykládali v tom smyslu, že se před námi rozvíjí definice hříchu, že ukazuje, jací jsou lidé v církvi, nebo jak ponížen byl otec, když se mladší syn domáhal podílu na svém dědictví, měli bychom chválit Hospodina za to, že je milosrdný a milující Otec, který poslal svého Syna do našeho světa, aby vyhledal a zachránil ty, kteří byli ztraceni.

– Michael W. Adams –