Tajemství betlémské hvězdy

Nedílnou součástí vánočních oslav je symbol betlémské hvězdy, často zobrazované jako kometa. Podle Matoušova evangelia mudrci (v originálu mágové) z východu uviděli hvězdu „právě narozeného krále Židů“ a přišli se mu poklonit (Mt 2,2). Existují různé pokusy o astronomické vysvětlení tohoto fenoménu. Nejčastěji uváděna teorie říká, že se jednalo o konjunkci planet, nejspíše Jupitera a Saturna (a to ještě v souhvězdí Ryb). Tuto teorii nejprve vyslovil známý astronom Johannes Kepler. Jiné teorie mluví o kometě a ještě jiní se snaží vysvětlit tento fenomén vzplanutím novy či supernovy (tj. obrovský výbuch, kterým končí život některých hvězd).

Někteří však používají  úkaz betlémské hvězdy jako důkaz pro názor, že pohyby hvězd na obloze jsou nadpřirozeným způsobem propojeny s lidskými osudy a že  mágové z východu, kteří byli s tímto věděním obeznámeni, svým jednáním vlastně potvrzuji astrologický princip, že totiž lidský osud je „zapsán ve hvězdách“.

Astrologie nebo astronomie?

Když mluvíme o hvězdách, musíme si uvědomit, že existuje zásadní rozdíl mezi astrologií a astronomií. Astronomie, jinak také hvězdářství, je věda, která se zabývá výzkumem vesmírných těles a jejich soustav, tedy např. sluneční soustavy, Mléčné dráhy (tj. galaxie, ve které žijeme), jiných galaxií či vesmíru jako celku.

Oproti tomu astrologie, česky též hvězdopravectví, se zabývá se zkoumáním souvislostí mezi děním na obloze, charakterizovaným zejména pohybem planet, Slunce, Měsíce a dalších prvků, a jeho vlivem na dění na Zemi, zejména na člověka, jeho osudy, ale i na celé lidské společenství.

Historicky astrologie využívala poznatky astronomie ke zjištění poloh nebeských těles na obloze. Avšak tyto informace astrologové používali k úplně jinému účelu než vědecká astronomie. Šlo zejména o předvídání události a dění v budoucnu, ať již v životě jednotlivého člověka či celých národů.

Základní princip astrologie

Základním východiskem pro astrologii je předpoklad o jednotě či vzájemném nadpřirozeném propojení makrokosmu (tj. vesmíru) a mikrokosmu (tj. člověka). To znamená, že jevy na obloze mají mít vliv na život člověka a lidského společenství. Nejznámější oblastí astrologie je zjišťování vztahu mezi postavením astrologických planet a narozením člověka. Na základě postavení planet při narození se sestavuje tzv. nativní horoskop, tedy znamení času na základě postavení hvězd při narození. Ale i v dalším průběhu života je možné sestavovat horoskopy pro různé situace, které vycházejí z postavení planet a jiných nebeských těles v daném okamžiku. Obdobně jako horoskopy u člověka astrologové určují vztah astrologických planet k různým neživým věcem (stavby, lodě apod.) či některým pozemským událostem (např. počasí, katastrofám apod.). Stejně tak se astrologie používá i na zodpovězení některých konkrétních životních otázek.

Historie astrologie

Historicky vznikaly různé typy astrologických systémů. Nejstarší je systém indický (védský), pak babylónský, který pracoval s pěti postavami babylonských bohů. Babylónští astrologové jsou považováni za první, kdo rozdělili roční pouť Slunce zvěrokruhem mezi dvanáct souhvězdí. Babylónským astrologům je připisováno také sestavení prvních horoskopů. Další starověké systémy byly egyptský a helénský (řecký). Se zánikem Římské říše a rozvojem křesťanství postupně astrologické znalosti z Evropy vymizely a zachovávaly se pouze některé astrologické prvky pohanských náboženských kultů.

K jejímu návratu došlo až v období renesance. K významným osobnostem zabývajícím se astrologií ke konci středověku lze zařadit francouzského astrologa Michela Nostradama, na jehož zakódovaná proroctví se snaží navazovat i dnešní věštci a astrologové. Na českém území se astrologie dočkala velkého rozmachu na přelomu 16. a 17. století za vlády císaře Rudolfa II., vyhlášeného mecenáše všech provozovatelů okultních nauk. 

Co říká Bible o hvězdách?

Bible říká mnoho o hvězdách. Základní věc je, že hvězdy byly stvořeny Bohem a jsou odrazem jeho moci a slávy. „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.“ (Ž 19,1). Bůh „sám určuje počet hvězd a jménem volá každou z nich.“ (Ž 147,4)

Bible také říká, že Bůh uspořádal některé hvězdy do skupin, která jsou ze Země popisována jako souhvězdí a připomínají určité obrazce. V knize Jób čteme, že [Bůh] učinil Oriona i Velký vůz, Plejády i souhvězdí na jihu (Jób 9,9). A ve 38 kapitole se Bůh ptá Jóba, zda umí Plejády pouty připoutat anebo povolit Orionův pás? Dáváš v jejich čas vyjít planetám, vedeš Medvědici a její mláďata? (Jób 38,31-32). V originále místo slovo planety je „mazzaroth“ – konstelace. Je možné, že tímto slovem jsou zde myšlena souhvězdí zodiaku (zvěrokruhu).

Hvězdy, stejně jako ostatní nebeská tělesa byla stvořena k určitému záměru „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let... Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy.“ (Gn 1,14.16). Tato tělesa a jejich pohyby byla stvořena za účelem znamení časů ve smyslu navigačních a časoměrných znamení. Od nepaměti lidé používali slunce, měsíc a hvězdy k měření času a určování ročních období.

Pán Bůh používá hvězdy také jako obraz, ilustraci, když slibuje v Abrahamovi nespočetné potomstvo jako hvězdy na nebi (Gn 15,5).

Bible a astrologie

Avšak astrologie je úplně něco jiného. Je to snaha interpretovat předpokládaný vliv hvězd a planet na lidský osud. V Bibli máme mnoho narážek na astrologii, která představuje falešnou víru. Neschopnost hvězdopravců vysvětlit tajemství a předpovědět budoucnost se ukázala při pokusu o interpretaci snu, který Bůh dal Nebúkadnesarovi, babylonskému králi. Daniel mu říká:  „Tajemství, na které se král ptá, nemohou králi sdělit ani mudrci ani zaklínači ani věštci ani planetáři. Ale je Bůh v nebesích, který odhaluje tajemství...“ (Da 2,27-28). Zde je přímá konfrontace živého Boha s babylonskými astrology. Pán Bůh dokonce nad nimi vypovídá slova soudu skrze proroka Izajáše, kde čteme: „Jen ať se postaví a zachrání tě ti, kdo pozorují nebesa, kdo zírají na hvězdy, kdo při novoluní uvádějí ve známost, co by tě mohlo potkat. Hle, jsou jako sláma, spálí je oheň.“ (Iz 47,13-14).

Pán Bůh zakázal uctívání nebeských těles a nebeského zástupu: „…abys nepovznášel své zraky k nebesům, a když bys viděl slunce, měsíc a hvězdy, všechen nebeský zástup, nedal se svést a neklaněl se jim a nesloužil tomu, co dal Hospodin, tvůj Bůh, jako podíl všem národům pod celým nebem.“ (Dt 4,19). Uctívání nebeských těles bylo častým hříchem Izraele, a vždy přicházel za to Boží trest a soud.

Když to shrneme, hvězdy mají v nás vzbuzovat úžas nad Boží mocí, moudrostí a nekonečností. Hvězdy mohou sloužit a slouží jako ukazatel času, navigační prostředek a připomínají nám Boží věrnost a moc, která udržuje v chodu celé stvoření. Avšak snažit se z hvězd a jejich pohybů vyčíst budoucnost, poznat lidský osud, je urážkou vůči Stvořiteli, který tato nebeská tělesa stvořil. Naše poznání nepřichází z hvězd, ale z Božího slova, které je světlem pro naše nohy, osvěcující naši stezku života (Ž 119,105).

Fascinace astrologií a horoskopy odráží lidskou zvědavost a touhu znát budoucnost a svůj osud. Avšak očekávat toto poznání od věcí stvořených je útokem na Boží svrchovanost nad stvořením. Je to Bůh sám, který nás chce vést. „On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě.“ (Ž 25,1). Řídit se horoskopy znamená vyjádřit nedůvěru v Boží vedení. Jako křesťané bychom měli důsledně tuto formu věštění odmítat.

Astrologie a církevní otcové

Uvedu zde ještě velmi trefné vyjádření dvou církevních otců, církevních autorit, které žily v prvních stoletích po Kristu, k otázce astrologie. Oba žili v době, kdy mnoho lidí věřilo astrologii. Dokonce někteří křesťané ji vyznávali. Uvědomme si, že to bylo v období, kdy lidé o vesmíru nevěděli téměř nic.

První z nich, Augustin, nazývá předpovídání osudu člověka podle dnu narození, „škodlivou a nakažlivou pověrou“. Říká, že pokud se někomu stane, že se mu astrologická předpověď vyplní, (podobně jako ve spiritismu) jde o vliv padlých andělů, démonů. Proto Augustin vyzývá křesťany, aby ji důrazně odmítali a vyhýbali se jí jako všem způsobům věštění, jež jsou z hlediska křesťanské víry nevěrou a zahráváním si s klamem.

Jak jsem již zmínil v úvodu, často se jako argument pro astrologii používá příběh mudrců z východu, kteří se nechali hvězdou dovést až ke kolébce Spasitele. Ovšem mudrci z východu se pod vlivem zjevení hvězdy přišli poklonit Pánu Ježíši a vzdali mu úctu náležící králi. Jinými slovy, uznali jeho panství, jak píše Ignác z Antiochie: „Jak jej poznal svět? Hvězda zazářila na nebesích nad všechny hvězdy a její světlo bylo nevýslovné a všichni žasli nad její novostí a všechny ostatní hvězdy i slunce a měsíc této hvězdě ustoupily a ona rozlévala své světlo na všechno. A divili se, odkud ta novost, jim tak neobvyklá. Odtud se rozpadla všechna magie a zrušila pouta špatnosti. Nevědomost je rozptýlena, staré království zrušeno... „ (List Efesanům XIX)

Astronomický nebo zázračný úkaz?

Profesor Werner Gitt, bývalý ředitel Spolkového fyzikálně-technického institutu v Brunšviku, ve své knize Co byla betlémská hvězda? hodnotí jednotlivé astronomické teorie, které se snaží vysvětlit podstatu tohoto jevu. Ukazuje, že konjunkce planet Saturna a Jupitera nemohla být vnímána jako jedna hvězda, protože na obloze bylo i při největším sblížení planet vidět dvě tělesa. Stejně tak kometa ani výbuch supernovy nevysvětluje chování betlémské hvězdy, která „šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.“ (Mt 2,9). Takový jev lze vysvětlit pouze zázračným či mimořádným úkazem, který způsobil Bůh při narození svého Syna. V tomto případě se však musíme vzdát přirozeného astronomického vysvětlení, o které se někteří pokoušeli.

Ať už byl úkaz betlémské hvězdy způsoben jakkoliv, můžeme plně souhlasit s názorem, že „jas a novost“ oné hvězdy předčila všechno, co doposud bylo pozorováno, a že tato hvězda symbolizovala začátek nové éry, totiž panování Krista, které zrušilo a předčilo všechny „vlády, mocnosti, síly i panstva... jak v tomto věku, tak i v budoucím“ (Ef 1,21). A to bychom si měli znovu připomenout i o letošních vánocích.