• Porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. On vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mt 1,21)

Před námi jeden z velkých takzvaně křes­ťanských svátků, Vánoce. Tradičně, nikoliv však biblicky, je spojován s narozením Ježíše Krista. Pro mnoho lidí je to svátek, na který se opravdu těší. Mnoho nábo­žen­ských lidí v tomto čase prožívá zvláštní rozechvění a „duchovní“ náladu. Další lidé se možná zdají přístupnější pro zvěst evangelia. Jiným naopak všechen ten shon a náboženství lezou krkem.

Ale Vánoce mohou být také postrachem. Někteří lidé se bojí samoty, kterou naplno pocítí právě v těchto dnech, o kte­rých reklama mluví jako o svátcích rodiny a přátelství. Jiní se naopak bojí toho, že budou muset strávit čas s rodinou. Další se snaží trumfnout druhé v dávání, jiní zakoušejí finanční stres, nekonečné nákupy a další možná mají pocit, že musí slavit něco, čemu ani nerozumí nebo se jim to slavit nechce.

Jak se tedy jako křesťané máme posta­vit k vánočním svátkům? Jistě je nechceme přijmout tak, jak jsou prezentované, jako hon za dárky a oslavu materialismu. Ale jsou vůbec nějaké křesťanské Vánoce?

Boží Slovo, které je normou křesťan­ského života, nás nikde nevede k tomu, abychom oslavovali narození Ježíše Kris­ta nějakým zvláštním způsobem. V Bib­li žádné Vánoce nejsou a proto je jako křes­ťané slavit nemusíme. Neří­kám, že nesmíme, ale pokud chceme osla­vit vá­noč­ní svátky, musíme hledat moudrost a vedení Ducha Svatého.

Zvěst o narození Pána totiž v Písmu máme – a nikoliv jednou, ale hned několikrát. Ale to, na co se text vždy soustředí, není ani tak narození samo o sobě, ale jeho dalekosáhlý význam, jak ho vidíme v Mt 1,21. Jedná se o naplnění starozá­kon­ních zaslíbení o Mesiáši, který vysvobodí Boží lid z jeho hříchů. Jak svědčí apoštol Jan:

• V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. (1J 4,9)  

To je ona vánoční dobrá zpráva, která by nás neměla zajímat pár dnů v roce, během Vánoc, ale která musí pronikat celým naším životem den za dnem. V tomto smyslu musíme jako křesťané osla­vo­vat příchod Pána na tento svět ne­ustále. Ale co ty světské nebo nábo­ženské svátky? Jak s nimi máme naložit?

Modleme se a prosme Pána, abychom také v tomto čase obstáli jako opravdoví svědkové Ježíše Krista a nositelé evangelia. Nenechme se zatáhnout do konzum­ní­ho víru, který kolem nás běsní, ale osla­vuj­me narození Pána tím, že budeme šířit dobrou zprávu o Jeho lásce k nám a budeme volat lidi k pokání a k víře v evangelium. Vždyť i nás vysvobodil z našich hříchů. Vždyť i nás má ve své moci láska Kristova (2K 5,14).