Podívejme se na dva odlišné výklady budoucích věcí, jak je o nich psáno v Písmu v knize Zjevení, v kap. 20.

DISPENZAČNÍ PREMILENIÁLNÍ VÝKLAD

Dispenzacionalismus:

Je interpretace, která prezentuje vztah Boha k lidem v sedmi různých údobích, tj. dispenzacích:

Věk (dispenzace) nevinnosti: od stvoření Adama a Evy do jejich pádu

Věk (dispenzace) svědomí: od pádu Adama a Evy do potopy

Věk (dispenzace) lidských vlád: od potopy k Abrahamovi

Věk (dispenzace) slibu Izraeli: od Abrahama po 12 kmenů Izraele

Věk (dispenzace) zákona: od Mojžíše po první příchod Ježíše Krista

Věk (dispenzace) milosti: od letnic do druhého příchodu Ježíše Krista

Věk (dispenzace) pozemského Kristova tisíciletého království: od druhého příchodu Ježíše Krista do vítězství nad silami zla a posledního soudu

Dispenzační premilenialismus

Ten interpretuje současný 6. a budoucí 7. věk, tj. současnou 6. a budoucí 7. dispenzaci. Podle dispenzačního premilenialismu se Kristus vrátí na zem před tisíciletím, odtud premilenialismus, aby ustanovil svoje budoucí tisícileté království1. Církev bude nejméně 7 let před druhým příchodem Krista vytržena, uchvácena do oblak vstříc Pánu, aby unikla velikému 7letému soužení židů a pohanů ponechaných na zemi. Kristus ukončí svým druhým příchodem veliké soužení nově věřících, porazí antikrista a jeho síly v bitvě Harmagedon. Uvěřivší židy a pohany, tj. ovce, uvede do svého pozemského tisíciletého království. Před nastolením tohoto budoucího tisíciletého království bude satan svázán a uvržen do propasti, aby již nemohl klamat národy. Až se dovrší tisíc let (1000 × 360 dní), bude satan na krátko z propasti propuštěn. Svede mnohé obyvatele Kristova tisíciletého království, bude jich jako písku v moři. Ti se vzbouří proti králi, Ježíši Kristu, a Božímu lidu, ale sestoupí oheň z nebe a pohltí je. V následující soudný den pak budou uvrženi do ohnivého jezera. Ti, kdo hleděli během tisíciletého království na Krista, dostanou nová těla. Bůh tvoří nové nebe, novou zemi, nastává věčnost.

Dispenzační premilenialismus politizuje druhý Kristův příchod

Druhá část mojí knihy „Zápas o duši“ (1985 a 1992)2 byla napsána v duchu dispenzačního premilenialismu. Byla z velké části zaměřená na politickou budoucnost etnického Izraele. Obávám se, že právě proto byla tak čtená a žádaná. Dispenzační teologii jsem pod tíhou biblických důkazů postupně zpochybňoval a opouštěl v letech 1994–96. Žil jsem v USA dost dlouho, abych osobně poznal duchovní kontext mnohých křesťanů i sborů, kteří upřímně věří v Krista a o jejichž spasení nepochybuji. Sám jsem byl jedním z nich asi 16 let. Hltají romány a filmy v duchu „LeftBehind“3. V podstatě jde o křesťanskou fikci. Dispenzační výklad druhého příchodu Krista tone v geopolitických spekulacích, které se týkají současného státu Izrael a jeho politických pronásledovatelů. Za „mých časů“, v 80. letech minulého století, to byl v dispenzační literatuře Sovětský svaz, dnes je to islám.

Připomeňme, že starozákonní židé nechápali, že Ježíš Kristus přišel, aby vysvobodil svůj lid, zaslíbené Abrahamovo potomstvo, Izrael Boží, z ďáblova duchovního poddanství. Naopak očekávali krále, který by je vysvobodil z římského politického poddanství. V tom je Ježíš Kristus zklamal. Dnes dispenzační premilenialisté očekávají podobného krále jako starozákonní židé. Takového, který vysvobodí židovský národ nejen duchovně (většina nebo všichni židé údajně uvěří v Krista během 7letého soužení po vytržení církve), ale vysvobodí je i fyzicky, v pozemských tělech z politického pronásledování silami zmocněnými antikristem, aby nakonec ustanovil svoje pozemské „tisícileté království, což je 7. dispenzace. Toto údajné pozemské Kristovo tisícileté království budou obývat:

1. Kristus v oslaveném těle
2. vzkříšení (vytržení) v oslavených tělech, tj. vytržená církev
3. spasení v přirozených pomíjivých tělech (převážně židé), kteří přešli do „tisíciletého království z velikého soužení nebo se v tisíciletém království narodili
4. vzbouřenci v přirozených pomíjivých tělech, kteří se v tisíciletém království narodili a vzdorují svému vládci – Kristu, kterého vidí v těle!

Vzbouřených bude ke konci tisíciletí nespočetné množství, jako písku v moři. Ti po tisíciletém království povstanou proti Kristu pod vedením antikrista, který bude zmocněn propuštěným satanem (Zj 20,7–8). Kdyby tomu tak bylo, pak by muselo být toto tisícileté království politické. Každý vzdor v těle, každý hřích v prostoru a čase si vynucuje politické kárné řešení. Proto přece Bůh ustanovil vládce (Ř 13,2–4). V takovém království by Kristus musel jednat politicky jako kterýkoli jiný pozemský vládce.

AMILENIÁLNÍ VÝKLAD

Tisícileté spoutání satana (Zj 20,1–3)

• Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn.

Klíč, řetěz, propast, zámek nebo pečeť neinterpretujeme doslovně. Jsou to fyzické obrazy duchovní skutečnosti, duchovního spoutání duchovní nefyzické bytosti – satana. Proto nemůžeme ani 1000 let jako jediné interpretovat doslovně. Představují neurčitou dlouhou duchovní dobu, po kterou nebude satan moci zahubit církev. V běhu přítomného milénia, od letnic do druhého příchodu Krista, je tedy ďábel skrze Kristův kříž svázán za tím konkrétním účelem, aby již nemohl klamat národy, aby Kristův kříž, potažmo jeho evangelium hlásané jeho královským kněžstvem, církví, vykoupilo Boží vyvolené, tj. vyloupilo satanův dům:

• Což může někdo vejít do domu silného muže [ďábla] a uloupit jeho věci [Boží vyvolené], jestliže dříve toho siláka nespoutá [Zj 20,3a]? Pak teprve vyloupí jeho dům. (Mt 12,29)

• Avšak toto praví Hospodin: I zajatec [Boží vyvolený] bude vzat hrdinovi a lup bude vychvácen násilníkovi [tj. vyloupení Božích vyvolených z ďáblova domu Kristem na kříži]. Tvému odpůrci budu já odporovat [sváži jej na „1000 let“] a tvé syny já zachráním [během milénia milosti od letnic do svého druhého příchodu]. (Iz 49,25 ČSP)

• A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé [byl svázán a uvržen do propasti]. A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení [skrze Kristův kříž, milénium milosti], moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše [s jeho vykoupenými]; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti. Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte [všichni v Kristu v Duchu svatém přebývají v nebesích (Ef 2,6)].“ (Zj 12,9–12a)

Kdyby nebyl v přítomném miléniu ďábel spoután Kristovou krví, výkupným za vyvolené, jak by mohl být Bohem vyvolený a milovaný lid průběžně loupen z ďáblova domu? Jak by mohl Boží lid uvěřit, kdyby mohl být nespoutaným satanem neomezeně klamán? Jak by mohl Kristus zaručit, že brány pekel jeho církev nepřemohou (Mt 16,18), kdyby nejdříve nespoutal ďábla? Kdyby Bůh nespoutal ďábla, nemohlo by se jeho královské kněžstvo ujmout vlády s Kristem na 1000 let, aby hlásalo evangelium, které soudí jedny k životu věčnému a druhé do věčné záhuby?

• Bez pochyb je ďábel přítomný vládce nevěřícího světa, nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu (Ef 2,2).
• … Běda však zemi [světské filozofické a náboženské ideologii národů] i moři [světské politické a ekonomické moci národů], neboť sestoupil k vám ďábel [Zj 20,3a], plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá. (Zj 12,12 b)

Všichni přirození vzdorující lidé jsou dosud jeho duchem spoutáni a zotročeni. Ale Boží lid nepřemůže, přestože jej ten zlý chce neustále pokoušet a pokouší! Bůh ďábla omezil, spoutal na celou přítomnou epochu milénia, na celou éru církve, na celou dobu milosti, za tím konkrétním účelem, aby jeho vyvolení v Kristu zvítězili, aby brány pekel nepřemohly církev, aby nemohl svést pod vedením antikrista národy světa proti církvi (Zj 20,7–8), a tak zmařit její kralování s Kristem.

Tisícileté vládnutí církve s Kristem (Zj 20,4–6)

Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. – Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. – To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let.

Věčné, nikoli tisícileté Boží království je již mezi námi (L 11,20; 17,21), je nepolitické4 a vztahuje se výlučně na duchovně zaslíbené židy a pohany, mezi nimiž v Kristu není rozdíl:

• Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste­-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo [Gn 17,4; tj. Izrael Boží (Ga 6,16)] a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Ga 3,27–29)

Celé zaslíbené starozákonní i novozákonní Abrahamovo, Izákovo a Jákobovo (Izraelovo) duchovní potomstvo, ať je v přítomnosti v těle, nebo již mimo tělo v Kristu, nyní sedí v nebesích, ve své pravé vlasti:

• A spolu s ním [s Kristem] nás [Bůh] probudil k životu [převedl ze smrti do života, znovuzrodil, tj. první vzkříšení] a spolu posadil na nebeských místech [uvedl na nebeský trůn, ČEP] v Kristu Ježíši. (Ef 2,6 ČSP)

• On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. (Ko 1,13)

Boží lid je rod vyvolený, královské kněžstvo (Zj 5,9 b–10), které kraluje – duchovně vládne – a přebývá v Kristově podivuhodném světle (1Pt 2,9), do kterého bylo uvedeno a posazeno na nebesích v Kristu (Ef 2,6 b), aby vyprávělo o Božích chvályhodných činech (Iz 43,21), tj. o Kristově kříži, aby svazovalo, co svázala nebesa, a rozvazovalo, co nebesa rozvázala (Mt 18,15–18; Mt 16,18–19). Lidé znovuzrození, milostí spasení, duchovně vzkříšení spolu s Kristem, probuzení ze smrti do života (Ef 2,5–6) nemohou nesoudit, protože Kristův zákon (1K 9,21), tj. evangelium, které hlásají, odsuzuje nevěřící svět. Proto svět prvotně nenávidí Krista a pak jeho církev, královské kněžstvo (J 15,18), které je pro jedny smrtonosnou a pro druhé životadárnou vůní (2K 2,16):

• Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud [to je vláda Krista s jeho lidem v tomto přítomném miléniu milosti]. (Zj 20,4a)

Všichni posazení na nebeských místech, ať jsou v přítomnosti v těle, nebo již v nebi mimo tělo (Ef 2,6), byli vykoupeni Kristem ze satanova otroctví:

• Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. (Zj 20,4 b)

Všichni posazení na nebeských místech přestali myslet satanem zotročenou myslí, tzn. odmítli jeho znamení na čele. V Kristu také přestali svými skutky otročit satanovi, tzn. odmítli jeho znamení na ruce.5 Mnozí za to zaplatili mučednickou, tj. svědeckou smrtí. Všichni posazení na nebeských místech byli znovuzrozeni Duchem, přešli ze smrti do života, povstali k životu, mají podíl na prvním vzkříšení:

• Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu [v tomto tisíciletém věku církve], kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. (J 5,25)

Ti jsou blahoslavení (Zj 20,6) a nyní vládnou (2Tm 2,11–12), tj. dosvědčují a usvědčují nebo dosvědčovali a usvědčovali Kristovým evangeliem duchovně mrtvé tohoto světa po 1000 let, po celé přítomné milénium, po celý věk milosti mezi letnicemi a Kristovým druhým příchodem. Jsou v tomto padlém světě cizinci bez domovského práva (1Pt 2,11), protože celý bezbožný svět je v otroctví toho zlého, jsou vyslanci, kteří reprezentují svoji nebeskou vlast (Ef 2,6) Kristovým evangeliem:

• Nyní povstali k životu [byli znovuzrozeni, přeneseni na nebeská místa] a ujali se vlády s Kristem na tisíc let [na celé přítomné milénium]. (Zj 20,4c)

Po celé toto přítomné Kristovo milénium milosti od letnic po jeho druhý příchod, pouze v tomto časově vymezeném věku vstupu vyvolených hříšníků do Božího království, má Boží lid, tj. církev, dočasné tisícileté, výsadní, nezastupitelné, dosvědčující a usvědčující poslání:

• Lid [církev], jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných činech [o spasení, o Kristově ukřižování a vzkříšení]. (Iz 43,21)

Druhým příchodem Ježíše Krista skončí jak toto přítomné milénium milosti, potažmo vstup hříšníků do Božího království, tak i nebeské konkrétní poslání církve Bohem, tj. zvěstování evangelia na zemi, které přináší hříšníkům soud, tj. spasení i zavržení (2K 2,16).

Propuštění satana po tisíciletí, Harmagedon, vítězství Krista (Zj 20,7–10)

Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře a vyjde, aby oklamal národy [Zj 20,3] ve všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich jako písku v moři. Viděl jsem, jak vystoupili po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a město, které miluje Bůh. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je. Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.

Až uplyne podle Božího úradku tisíc let, tj. tento věk svědectví církve, vystoupí již nespoutaný satan z propasti (Zj 20,3b; 20,7; 11,7a). Církev dokončí své svědectví o Kristu a jeho kříži. Dnešní věk církve, věk milosti, věk vstupu do Božího království skončí. Propuštěný satan bude moci v následujícím krátkém období obrazných 3½ dne až do druhého příchodu Ježíše Krista klamat a svádět národy světa. Shromáždí je skrze antikrista proti Božímu lidu, tj. proti církvi (Zj 11,7b; 20,8). Bude jich jako písku v moři. Vyvolá bezprecedentní a nejdrsnější pronásledování vyvoleného Božího lidu (Mk 13,20; Mt 24,22), které, protože je v současnosti spoután, dnes vyvolat nemůže. Antikrist udeří s celým, početným světem na Boží lid. Svědectví církve, Božího královského kněžstva bude umrtveno (Zj 11,7–8) k radosti celého světa (Zj 11,9–10). Krátce nato Pán Ježíš Kristus při svém druhém příchodu zachrání a vytrhne k sobě v oblaku, v těle, na nohy postavený svůj lid (Zj 11,11–12; 1K 15,51–53; 1Te 4,16–17):

• Nedivte se tomu, neboť přichází [ještě tu není] hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. (J 5,28–29)
• To je to uchvácení, vytržení do oblak ke Kristu. To je druhé, tělesné vzkříšení do oslavených těl (Ř 8,22–23).
• Satanovy síly, antikrist, falešný prorok a králové světa se svými vojsky budou poraženi ohněm přicházejícím s druhým příchodem Pána Ježíše Krista (Zj 20,9b; 19,20; 20,10). Nakonec uvrhne Kristus do hořícího jezera (1) satana (draka), (2) antikrista (šelmu) a (3) veškerá falešná náboženství a filozofie světa (falešného proroka). To je důsledek poslední bitvy, zvané Harmagedon (Zj 16,13–21). To je konec politického, hospodářského a sociálního řádu světa, jak jej dnes známe od pádu Adama (Zj 11,15–19).

Amen

1 Tisícileté království je teologický termín, nikoli biblický. Podle Písma je Boží království vždy jen věčné, bez konce, proto nemůže být časově omezeno. Biblický citát: „ujali se vlády s Kristem na tisíc let“ (Zj 20,4), proto nemůže být přejmenován na tisícileté království.

2 Nejedná se o stejnojmenný časopis.

3 Církev bude Kristem tajně vytržena do oblak, ostatní budou ponecháni na zemi. Antikrist se ujme moci a bude bezprecedentně pronásledovat nově věřící židy a pohany. Všichni židé (nebo většina) budou spaseni a budou povoláni společně s nově věřícími pohany navrátivším se Kristem do jeho tisíciletého království.

4 Kristus napravuje ve svém fyzicky neviditelném království svoji církev, své tělo duchovní, nikoli politickou mocí.

5 Viz starozákonní předobraz Dt 6,6–8; Dt 11,16–19.