• Mt 28,16–20 (ČSP) - Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. Když ho spatřili, poklonili se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen.

ÚVOD

Dnes dokončíme studium veršů 18 až 20. Podívejte se znovu na první Ježíšova slova ve verši 18. Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Z úst jakéhokoliv člověka to jsou hrůzostrašná slova. Víme, co by udělal Hitler, kdyby měl veškerou pravomoc. Víme, co by udělal Stalin. Víme, co by pravděpodobně udělal Putin, Merkelová, Xi Jingping nebo Trump. Víš, co by udělal tvůj šéf. I co bych udělal já nebo ty – bylo by to hrozné.

Proto je tak šokující, když se zamyslíme, co s tím udělal Ježíš Kristus. Ježíš má nekonečně velkou autoritu, a co říká? Jděte a popravte každého hříšníka? Zničte každého ateistu? Zabijte Tondu, Irenu, Adama a Pavlíka? Nebo čiňte z nich otroky? NE! Muž disponující nepochopitelnou autoritou říká: Jděte a čiňte učedníky. Přesně to chce Ježíš. Nechce otroky, kteří se před ním jen choulí strachy. Nechce vojáky, kteří pro něho zabíjí. Nechce ženy, které by mohl zneužívat pro své potěšení. Chce učedníky, kteří budou chodit v čistotě, stejně jako on chodil v čistotě. Chce učedníky, kteří se budou milovat navzájem, jako on miloval. Chce učedníky, kteří mu budou sloužit, jako on sloužil nám. Ježíš Kristus to přikazuje s veškerou svou autoritou. Chce učedníky, lidi, kteří žijí, jako žil on, stejně milují, slouží, stejně se i obětují.

Pokud budeme poslouchat toho, kdo má veškerou pravomoc, podstatná otázka zní: Jak? Jak můžeme činit učedníky? Současná církev učí různé věci: musíš prorokovat a uzdravovat, musíš mít krásnou budovu, musíš mít známého kazatele, musíš mít buňkové skupiny, biblickou školu nebo seminář. My však nemusíme hádat, co chce Ježíš. Nemusíme vymýšlet jakýsi plán, abychom splnili svůj úkol. Ježíš Kristus nám dal nejen přikázání, abychom činili učedníky, ale také nám dal plán, abychom jeho přikázání úspěšně splnili. Vzpomeňte si, v minulém čísle jsme viděli, že jeho instrukce obsahuje jen jediné přikázání: „Čiňte učedníky.“ Ostatní slovesa jsou ve skutečnosti příčestí, která vysvětlují, jak mají učedníci poslouchat ono hlavní přikázání. Bible Kralická dobře zachovává původní gramatiku:

• Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. (Mt 28,19–20 Kr.)

Ta tři příčestí jít, křtít a učit vysvětlují, co musíme dělat. Název dnešního kázání je „Ježíšův plán učednictví: Jak činit učedníky pro Krista“. Pokud chceme tady v Česku znovu vidět zdravé sbory a církve, musíme studovat jeho plán a jednat podle něho v našem místním sboru a potom v okolí.

Jak můžeme činit učedníky?

Musíme dělat tři věci:

I. Jít

Ježíšovým cílem bylo ukázat svým učedníkům, že evangelium není jen pro ně. Ježíš nechtěl, aby Filip, Bartoloměj, Tomáš, Matouš, Jakub, Tadeáš a ostatní zůstali v Jeruzalému nebo v Izraeli a hlásali evangelium jenom tam. Nechtěl, aby činili učedníky jen z Židů. Řekl, čiňte učedníky ze všech národů, jinými slovy jděte, protože evangelium je pro celý svět: je pro Indy, Turky, Etiopany a Čechy. Je pro lidi z Kladna, Slaného, Stochova, Sýkořice, pro lidi z Českých Budějovic, Plzně, Rakovníka, Jindřichova Hradce a dalších měst a vesnic, kde nejsou biblické sbory. Jednou budeme muset i my vyslat muže, kteří jsou připravení a obdarovaní, aby činili učedníky v každém městě v Česku, a některé budeme muset poslat do jiných národů. 

Abychom plnili Ježíšovo poslání, nemusíme se přestěhovat třeba do Brna. Kamkoli jdeme, vidíme ztracené lidi, kteří neumí žít v tomto světě, kteří jsou ztracení a potřebují slyšet dobrou zprávu. Sousedé, spolupracovníci, spolubydlící, neznámí lidé na ulici… Proto je první krok ke splnění tohoto přikázání, že musíme jít.

Následuje další důležitý krok:

II. Křtít

Slovo přeložené jako křtít je obyčejné slovo, které znamená ponořit. Když nám Ježíš přikazuje, že máme křtít, nemyslí tím, že musíme jen najít nevěřící, hodit je do vody nebo vykonat nějaké rituály a ejhle, jsou z nich jeho učedníci! Apoštolové dobře věděli, že všichni lidé, které pokřtí, budou muset chápat tři věci. A musíme je chápat i my. Pokřtěn může být jen ten, kdo:

Rozumí evangeliu – Křest je symbol a veřejné prohlášení toho, co Pán Bůh sám udělal ve tvém životě. Křest není spásný skutek. Symbolizuje tvoje spasení, symbolizuje, že jsi byl duchovně mrtvý ve svých hříších, neschopný milovat Boha a žít pro něj. Nejde o rituál, který tě zachrání. Jak to víme? Píše o tom Pavel v Efezským:

• Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás – je to Boží dar.

• Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu s Kristem – milostí jste zachráněni – a spolu s ním nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši. (Ef 2,4–6)

Skrze křest prohlašuješ, že starý člověk v tobě zemřel a byl vzkříšen k novému životu s Kristem a tvůj život teď patří jemu.

• Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt? Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života. (Ř 6,3–4)

• Ať tedy hřích nevládne ve vašem smrtelném těle, tak abyste poslouchali jeho žádosti; ani hříchu nepropůjčujte své údy za nástroje nepravosti, ale vydejte sami sebe Bohu jako ti, kteří byli mrtví, a ožili, a své údy vydejte Bohu za nástroje spravedlnosti. (Ř 6,12–13)

Rozumí základním doktrínám křesťanství – Ježíš nás posílá křtít ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Křesťanství je víra v jediného Boha, který existuje ve třech osobách, Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý. Ježíš nepožaduje, abychom rozuměli všem tajemstvím Boží Trojice. Ale když je člověk pokřtěn ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, měl by chápat, že Bůh je trojjediný.

Trojice odlišuje křesťanství od každého jiného náboženství. Věříme, že Otec poslal svého Syna, aby zachránil hříšníky, že Ježíš Kristus je plně Bůh a plně člověk a že byl zmocněný Duchem svatým, aby vykonal, pro co byl poslán. Že byl vzkříšen Duchem svatým a že tentýž Duch svatý, který přebýval v Ježíši a vzkřísil jej, i tebe vzkřísil spolu s ním a nyní v tobě přebývá a zmocňuje tě, abys mohl poslouchat Boha a žít k jeho slávě. Toto prohlášení je základem křesťanství. Je to základ, na kterém budou postaveny všechny další biblické doktríny, které se bude nový křesťan učit. Je to základ, který musí znát, aby opravdu chápal význam prohlášení: „Jsem křesťan.“ Chápe, jaká je cena učednictví – Křest je veřejné prohlášení. Prohlašuješ, že budeš následovat svého Spasitele Ježíše Krista. Je to prohlášení, že Ježíš je tvůj Pán. Tvoje autorita. Tvůj majitel. Dále prohlašuješ, že nebudeš poslouchat svět, nebudeš ho následovat a nebudeš s ním souhlasit.

Bratři a sestry, jde o nebezpečný závazek. Ježíš konfrontoval svět. Konfrontoval hříšníky. Konfrontoval pokrytce. Konfrontoval falešné věřící a jejich vedoucí. Proto ho také zabili. A od té doby svět pronásleduje a zabíjí jeho učedníky. Při křtu nejde jen o vyznání víry nebo o prohlášení, že jsi křesťan. Je to prohlášení, že jsi připravený následovat Ježíše až na smrt! Protože víš, že platí:

• Kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však zahubil svou duši kvůli mně a evangeliu, zachrání ji. (Mk 8,35)

To nás vede k poslední kroku, který je v procesu učednictví časově nejnáročnější.

III. Učit

… a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.

V učednictví je podstatné, co učíme, protože nejde jen o pouhé předávání informace: učit někoho zachovávat přikázání znamená ukazovat, jak se to má dělat. Přesně to dělal Ježíš. Ježíš nejen kázal, ale i ukázal. Kázal učedníkům, jak žít pro Boha, a ukázal učedníkům svým vlastním životem, jak žít pro Boha. Ukázal jim, jak milovat Boha, jak brzy vstávat a trávit čas v Písmu a na modlitbách. Ukázal jim, jak se postit, jak se modlit a jak evangelizovat. Učil je, jak vyřešit konflikty a usilovat o pokoj a jednotu. Učil je, jak reagovat, když je lidé nenávidí, pomlouvají a pronásledují. Učil je také, jak pro Boha zemřít! Ježíš jim ukázal, jak žít pro Boha v každé oblasti života, aby byl každý z jeho učedníků připravený jednat stejně. Teprve když byli připravení, když byli zralí, vyzkoušení a vyučení, poslal je Ježíš, aby činili učedníky. To znamená, že pokud chceš činit učedníky, musíš být sám schopný ukázat jim svým vlastním životem, jak to vypadá zachovávat Ježíšova přikázání. Týden má 168 hodin. Z těch 168 hodin vyučuji za kazatelnou jen jednu hodinu. Ale dalších 167 hodin je mojí zodpovědností, abych vám ukázal svým životem, jak svá kázání uvádím do života. Nemůžu o modlitbě jen kázat. Musím vám ukázat, co to je život modlitby. Nemůžu jen kázat o dávání. Musím být štědrý. Nemůžu jen kázat o práci. Musím vám ukazovat svým životem, jak to vypadá být svědomitý a pečlivý. Nemůžu jen kázat o manželství. Musím vám ukazovat svým vlastním manželstvím, jak to vypadá milovat svou manželku. Nemůžu jen kázat o výchově dětí. Musím vám být vzorem, abyste se mohli dívat na křesťanskou rodinu a říct: „Aha, takhle to má vypadat.“ A starší, kteří kážou, musí jednat stejně.

Tak se učíme zachovávat Ježíšova přikázání. Církev je do jisté míry Boží univerzita. Jde o skupinu lidí, kteří se učí žít pro Boha. Na tuto univerzitu můžeme být přijati jediným způsobem: skrze víru v osobu a dílo Ježíše Krista. Na Boží univerzitu jsou zapsaní všichni, kdo věří, že jsou hříšníci, kteří potřebují spasení a ví, že ho dostanou jedině milostí v Kristu. Cílem Boží univerzity je, abychom se učili žít pro Boha ve světě, který ho nenávidí, nenávidí svatost, spravedlnost a radost. Na té univerzitě potřebujete jedinou učebnici, a tou je Boží slovo. Tato jedna jediná kniha obsahuje dokonalé zjevení Boha. Obsahuje všecko, co potřebujeme vědět o Bohu, a všecko, co musíme vědět, abychom mohli pro Boha žít. Velmi zajímavé však je, že i když je Boží učebnice dokonalá a jeho studijní plán je také dokonalý, univerzita sama dokonalá není. A dokonalí nejsou ani vyučující!

Kazatelé, starší či misionáři mají za úkol, aby připravovali studenty té univerzity. Ale oni sami nejsou dokonalí. Mají chyby, slabosti a hříchy. Ale na jejich životech musí být vidět, že co kážou, to taky dělají. Což znamená, že vyučování na Boží univerzitě neprobíhá jen ve třídě, ale také v laboratoři. Zodpovědností kazatelů je ukázat posluchačům jak aplikovat, co kázali a učili, abychom společně dělali, co nám říká náš Pán a Bůh. A není člověk mezi námi, který už absolvoval. Dokonce i profesoři jsou jen studenti! I kazatelé se mají hodně co učit a též jejich manželky musí růst. Ani jeden z nás se nedívá do zrcadla Božího slova a neříká: „To je krásný zbožný muž! To je dokonalá zbožná žena!“ Ne, když se díváme se do Božího slova, vidíme své slabosti. Vidíme své hříchy a selhání. Činíme pokání, modlíme se spolu a snažíme se znovu. I se svými slabostmi a hříchy se učíme, jak činit pokání a žít pro Boha. Každý z nás je ještě v procesu posvěcení, nikdo ještě neabsolvoval. Absolvuješ, až zemřeš nebo uvidíš Pána Ježíše Krista na vlastní oči!

Ale to není výmluva, abychom nerostli nebo abychom byli lhostejní. Musíme růst, musíme být stále lepšími učedníky Ježíše Krista. Každý den musíme jeho slova aplikovat do svých životů. Pokud máme dobré a zdravé učení, ale nerosteme v poslušnosti, zbožnosti a zralosti, budeme další mrtvá církev. Ale pokud pravidelně aplikujeme Boží slovo do svých životů, budeme růst. Pokud se každý den po čtení Božího slova rozhodneme, že podle něj budeme také žít, budeme následovat Ježíše. Pokud se jakožto muži rozhodneme, že změníme způsob vedení rodiny – jak budeme doma sloužit, jak se budeme starat o rodinu a jak budeme milovat svou manželku (jako Kristus miluje církev), pak nebudou vidět důsledky přes noc, ale během roku, během let uvidíte rozdíl.

Podobná rozhodnutí mohou změnit celou církev! Tak přichází probuzení! Když vidí každý člen svou hříšnost. Když vidí každý člen Boží svatost. Když považuje každý člen Kristovu smrt za nejzávažnější věc. Pak bude každý růst v poslušnosti a stane se užitečnějším nástrojem v Božích rukou. Pak celá církev poroste a bude plodit hodně ovoce k Boží slávě. A až to nastane, uslyší o tom celé město, bude to jako v Jeruzalému. Jedni budou chtít být jako tito lidé a další je budou chtít pronásledovat! 

Moje největší modlitba jakožto misionáře vyslaného sborem v USA je, abychom připravili církev, která je schopná sama činit učedníky, ukazovat jim, jak zachovávat všecko, co je Ježíš učil, a připravit další starší, kazatele a misionáře k službě, abychom je mohli poslat všude po Česku, po Evropě i po celém světě. To je můj cíl, můj sen a moje modlitba, protože to je můj úkol od mého Pána. A je to taky tvůj úkol. Můžeš říct, že jsi opravdu učedník Ježíše Krista? Cítil jsi vinu hříchu? Uvěřil jsi, že si zasloužíš peklo a soud? Vidíš hřích, jak ho vidí Bůh? Opravdu chápeš, proč přišel Ježíš Kristus na zem, proč kázal a sloužil? Proč dobrovolně položil svůj život na kříži? Opravdu věříš, že Boží hněv, který sis zasloužil, byl vylit na Ježíše, aby ti byla dána Ježíšova spravedlnost? Činil jsi pokání? Odevzdal jsi celý svůj život Kristu? Byl jsi pokřtěn? Žiješ pro něho? Následuješ ho? 

Pokud jsi na jednu z těch otázek odpověděl „ne“, právě teď je čas to změnit. Právě teď máš příležitost činit pokání. Volej k Bohu a pros ho, aby tě zachránil. Bůh slibuje každému, kdo volá ve víře, že jej zachrání. Pán Bůh říká: 

• Hledejte Hospodina, dokud se dává najít, volejte ho, dokud je blízko. Ať ničema opustí svou cestu a zlý člověk své úmysly, ať se navrátí k Hospodinu, a on se nad ním slituje – k našemu Bohu, protože je připraven mnoho odpustit. (Iz 55,6–7)

Pokud nejsi spasen, poslechni jeho volání a přijď dnes k němu. Nezůstávej bez milosti a bez naděje.

• Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké. (Mt 11,28–30)

A co ti, kteří jsou skuteční učedníci? Můžeš říct, že rosteš k obrazu Ježíše Krista? Vidíš duchovní růst ve svém životě? Roste tvoje láska k Bohu? Roste tvoje poslušnost vůči jeho Slovu? Roste tvoje láska k církvi? Máš větší touhu být s Bohem a s jeho lidem i schopnost mu složit a sloužit ostatním? Pokud ne, proč? V jaké věci tě Pán dnes usvědčil? Studuj, co říká Boží slovo o slabostech a oblastech, ve kterých musíš růst. Pros Boha, aby ti pomohl se změnit, abys mohl růst a aby tě používal ke své slávě. Bratři a sestry, byla mu dána veškerá pravomoc! Ježíš Kristus nejen přikazuje, co musíš dělat, ale také dává milost, abys to mohl udělat, a je vždycky s tebou. On sám nám slibuje:

• A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen. (Mt 28,20)

Autor je starším církve Biblický sbor křesťanů Kladno, www.bskk.cz