Syn holandských imigrantů, William Hendriksen (1900–1982), obdržel bakalářský titul na Kalvínově univerzitě a pokračoval ve studiu až k získání doktorátu z Princetonského semináře. Počátkem 40. let byl jmenován profesorem Nového zákona na Kalvínově teologickém semináři, kde sloužil devět let, než se vrátil k práci pastora na plný úvazek. Je připomínán jak pro své teologické komentáře, které vyšly knižně, tak pro svou knihu z roku 1939, Více než vítězové: Výklad knihy Zjevení.

Při příležitosti 75. výročí pamětního vydání knihy Více než vítězové prozrazuje čtenářům přiložený životopisný hold, že Hendriksen byl disciplinovaný a plodný spisovatel, který dokázal číst ve dvaceti(!) různých jazycích a pracoval na biblických komentářích až do posledních let svého života.

Kniha napsaná na pozadí stupňujícího se hřmění válek a násilí znějícího zlověstně napříč Evropou a celým světem dává čtenáři srozumitelně zapsaný výsledek podrobného zkoumání knihy Zjevení. Pokouší se ukázat, proč křesťané za dnů apoštola Jana vnímali toto apokalyptické dílo spíše jako zdroj naděje a útěchy než obav a zmatků. Hendriksen vysvětluje:

Tématem je vítězství Krista a jeho církve nad drakem (satanem) a jeho pomocníky. Apokalypsa nám má ukázat, že věci nejsou tak, jak se zdají. Napříč proroctvími této podivuhodné knihy je Kristus vyobrazen jako Vítěz, Přemožitel. Přemohl smrt, Hádés, draka, šelmu, falešného proroka a lidi, kteří uctívají šelmu. On vítězí a v důsledku vítězíme i my, třebaže se zdá, že jsme beznadějně poraženi.

Hendriksenovo nadčasové zaměření na eschatologickou naději trpících křesťanů postrádá senzacechtivost mnohých apokalypticky smýšlejících hovorů, v nichž běžně nalézáme spekulace ohledně tajné identity antikrista nebo debaty o nejnovějším kandidátovi na pozici Góga či Magóga na světové scéně. Nejde u něj o nové trendy. Desetiletí před tím, než se na policích knihkupectví objevila knižní série Ponechán napospas z pera Tima LaHaye a Jerryho Jenkinse, komentoval Hendriksen tyto apokalyptické spekulanty své doby v duchu sarkasmu:

Na stole mi leží nedávno publikovaný komentář ke Zjevení. Je to velmi „zajímavá“ kniha. Na apokalypsu pohlíží jako na jakýsi předem napsaný záznam historie. Objevuje v této poslední knize Bible hojné a podrobné odkazy na Napoleona, Balkánské války, 1. světovou válku v letech 1914–1918, bývalého německého císaře Viléma, na Hitlera a Mussoliniho atd. Tato dětinská vysvětlení – a jim podobná – musíme jednou provždy odmítnout. Vždyť jaké možné dobro by mohly přinést trpícím a krutě pronásledovaným křesťanům Janovy doby konkrétní a podrobné předpovědi zabývající se situací v Evropě, která má nastat o nějaké dva tisíce let později? Výchozím bodem zdravého výkladu apokalypsy musí být skutečnost, že tato kniha byla zamýšlena pro věřící žijící v Janově době.

Hendrikson napsal knihu Více než vítězové v rámci reformované tradice a zároveň jako člen tábora amilenialistů. Název „amileniál“ v zásadě znamená, že chápal důraz Zjevení spíše jako klenoucí se od Kristova nanebevzetí až po druhý příchod na konci tohoto věku, než že by se zabýval výhradně událostmi daleké budoucnosti. Pro konkrétnější představu, zastánci amilenialismu interpretují milénium, o němž kniha Zjevení mluví v kapitole 20., jako symbol pro období věku církve, ne jako doslovný časový úsek tisíce let, který teprve přijde.

To nás přivádí k dalšímu zajímavému poznatku, a to jakým způsobem Hendriksen přistupuje k biblickému textu. Podle něj je Zjevení záměrně složeno ze sedmi částí (kap. 1–3, kap. 4–7, kap. 8–11, kap. 12–14, kap. 15–16, kap. 17–19 a kap. 20–22), v jistém smyslu navzájem paralelních. V komentáři píše:

Pečlivé čtení knihy Zjevení tedy jasně ukazuje, že knihu tvoří sedm sekcí a těchto sedm sekcí tvoří vzájemné paralely. Každá z nich zahrnuje celý věk od prvního Kristova příchodu k jeho příchodu druhému. Na toto období je postupně nahlíženo z různých úhlů pohledu.

Podívejme se na krátký příklad, abychom viděli, jak Hendriksen interpretuje text, aby byl shledán stejně užitečný jak pro křesťany v době Jana, tak pro nás. Když Zjevení mluví o „Babylónu“, Hendriksen jej chápe jako symbol Říma v Janově době. V kapitole komentující 17. kapitolu Zjevení vysvětluje: „To, že nevěstka, Babylón, byla přítomna v jedné formě nebo vtělení v Janově době, je zjevné ze Zjevení 17,9: ‚Těch sedm hlav je sedm hor, na kterých ta žena sedí.‘ Zde je jasný odkaz na Řím.“ Nicméně autor dále říká, že „Babylón je pak tedy svět jako centrum svádění v kterémkoli okamžiku historie, zejména během celého přítomného věku. Nevěstka Babylón, vždy vzdoruje nevěstě, Novému Jeruzalému (Zj 21,9nn)“.

Dalším příkladem, který je třeba zmínit, je jeho interpretace symbolických postav, jako je šelma vystupující z moře a šelma vystupující ze země ve Zjevení 13:

Šelma, která vystupuje z moře, je satanovo pronásledování křesťanů ztělesněné světskými vládami a nasměrované proti tělům věřících. V Janově době se jednalo o římskou vládu. Šelma, která vystupuje ze země, je satanovo protikřesťanské náboženství, které se snažilo pomýlit mysl a zotročit vůli věřících. V době, kdy byla vidění zjevena Janovi, byla šelma ze země součástí římského pohanského náboženství a uctívání císaře.

Při čtení jistě narazíme na místa, kde působí Hendriksenova mluva trochu staromódně, a čtenáři, kteří nejsou nijak zvlášť přesvědčení reformovaní křesťané, se pravděpodobně v některých částech jeho interpretací budou svým názorem lišit, ale to je v pořádku. Plně podporuji čtení napříč tradicemi, a to jak za účelem nalezení neočekávaných společných východisek, tak za účelem spravedlivější reprezentace názorů jiných teologických táborů.

Myslím, že je toho hodně, co lze říct k celkovém přístupu, který Hendriksen vůči Zjevení zaujímá, nevnímajíc ho ani tak jako plné hádanek, jako spíše symbolů. Vzhledem ke své čtivosti a krátké délce (229 stran) je kniha Více než vítězové velmi uspokojivým a zajímavým úvodem jak do amilenialistické perspektivy, tak také obecně do méně senzacechtivých způsobů čtení Zjevení. Tato kniha Písma by měla promlouvat k dnešním křesťanským čtenářům nikoli jako esoterická šifra, kterou je třeba rozluštit, ale jako hluboké povzbuzení pro obtěžkané duše. Jak naznačuje název knihy, Hendriksen vidí, že srdce Zjevení se odráží v Římanům 8,37–39, a právě těmito slovy skončíme:

Ale v tomto všem dokonale vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci, ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. (ČSP)

Recenze knihy Williama Hendriksena „Více než vítězové“. Z www.tabletalktheology.com přeložila Alžběta Turková. Knihu chystáme v českém překladu (viz zadní strana obálky)