Za prvé se zastavme u Boží milosti. Nejenže nám bylo řečeno o „přebohaté milosti“ (Ef 1,7) a o „nesmírném bohatství milosti“ (Ef 2,7), ale také čteme, že „zahrnula mnohé“ a že obdržíme „hojnost milosti“, ano, že se převelice rozhojnila (Ř 5,15.17.20).

Neomezené bohatství Boží milosti plyne k jejím příjemcům a v nich se znásobuje. Základ nebo hybnou příčinu nacházíme v Janovi 1. Když se zde jediný Syn stal na čas tělem a svatostánkem, byl „plný milosti a pravdy“. Protože se z nás stali jeho spoludědicové s ním, je psáno:

• Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. (J 1,16)

Opět se zastavme, tentokrát u Boží lásky. V proudění jeho lásky směrem k lásku nebudícím a lásku nemajícím příjemcům nikdy nebránila ani zdrženlivost ani jiné překážky. Bůh vždy miloval svůj lid odvěkou láskou (Jr 31,3). Divuplně to prokázal tak, že když nastala plnost času, poslal svého Syna, narozeného z ženy. Ano, On tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, „aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“. Proto si čteme o jeho „velké lásce, jíž si nás zamiloval“ (Ef 2,4). Stejné řecké slovo přeložené jako „velká“ je použito v Matoušovi 9,37 a 1. Petrově 1,3. Nezměrná láska, která přináší poznání, naplňuje naše životy neutuchající péčí, věčně činná na místě kněze a zastánce na výsostech – jaká pravda, že jeho láska je veliká. Toto naše téma je nevyčerpatelné. Náš Pán přišel k nám, aby jeho lidé „… měli život a měli ho v hojnosti“ (J 10,10). K tomu došlo poprvé, když Kristus jakožto Hlava nového stvoření a „počátek stvoření Božího“ (Zj 3,14) dechl na své učedníky: „Přijměte Ducha svatého.“ To se zmrtvýchvstalý Spasitel podělil o svůj vzkříšený život se svými vlastními (srovnej s Gn 2,7 – začátek starého stvoření). Také se to stalo, když ten, kdo zde na zemi obdržel Ducha v plnosti (J 3,34) a kdo vystoupil na nebesa jako oslavený Člověk, pokřtil svůj lid Duchem svatým (Sk 2). Apoštol Pavel ujišťoval pohanské svaté: „Bohatě na nás vylil…“ (Tt 3,6). Také tím zdůraznil hojnost Boží štědrosti. Zamyslete se nyní nad jeho důvěrnostmi. Pán Ježíš řekl svým učedníkům:

• Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. (J 15,15)

Jsou věci, které andělé „touží spatřit“ (1Pt 1,12), a nám byly oznámeny Božím Duchem. Jak je nádherně řečeno v Efezským: „… přebohatou milost, kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství svého záměru“ (Ef 1,7b–9). To lze označit jako hojnost jeho rad.

Z knihy „Střípky poznání Boha“ od Arthura W. Pinka , přeložila Julie Petrecká