• Avšak ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě. (2Tm 4,5)

Své službě

Přivlastňovací zájmeno „své“ zde neoznačuje vlastnictví. Církev patří Kristu, a i když je služba v textu označena jako „vaše služba“, nikomu to nedává licenci, sbor není naším majetkem ani teritoriem působnosti. Jsme pouze dočasnými správci, jsme služebníci, jsme svobodní otroci. Slova „vaše služba“ naznačují, že je vaše působení jedinečné. Některé povinnosti jsou společné všem pastorům – mají kázat slovo, evangelizovat, vést bezúhonný život, držet se učení Bible atd. Existují však i další aspekty pastorace, které se týkají jen vás osobně. Pavel píše Timoteovi, konkrétní osobě. Timoteus byl jedinečný. Měl židovskou matku a řeckého otce. Obřezán byl později v životě. Doprovázel Pavla, ale nyní je v Efezu, jak víme. Víme o něm, že byl mladý a provázely jej jakési zdravotní problémy. Apoštol Pavel mu doporučoval, aby mírně užíval vína.

Timoteus měl užívat víno. Byl emocionální, měl slzy na krajíčku, ano existují náznaky, že byl citlivý, možná až přecitlivělý. Naštěstí nesloužil v New Yorku. Víme, že Timoteus měl zbožnou matku a babičku. Osvědčil se, když s Pavlem, jako syn s otcem, sloužil evangeliu do té míry, že Pavel napsal Filipským: „Vždyť nemám nikoho, jako je on, kdo by se tak upřímně o vás staral“ (2,20).

Vše, co o něm víme, je, že pro něj měl Pavel jedinečný úkol. Měl zůstat v Efezu a vypořádat se s těmi, kteří káží Krista ze závisti a z řevnivosti, z touhy po uplatnění, ne z čistých pohnutek. Nacházel se uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. Měl si dát pozor na ty psy a špatné dělníky, měl bojovat proti falešným učitelům, měl varovat boháče a napomínat ty, kdo opustili svou první lásku. Nikdo jiný na zemi neměl takový úkol jako Timoteus.

Jaké poučení z toho plyne pro vás, drazí kazatelé? Přijměte radostně jedinečnost svého povolání a věnujte se své službě. Protože jste se zaregistrovali na naší konferenci (Společně pro evangelium), předpokládám, že pravděpodobně věříte učení o Boží svrchovanosti a prozřetelnosti. Otázkou však je, zda toto učení dokážete aplikovat ve svém srdci a sboru. Slovo povzbuzení patří vám. Věnujte se své službě, to je jeden ze způsobů, jak můžete bojovat proti sklíčenosti. Radostně přijímejte Bohem dané místo, na které vás Bůh ve své prozřetelnosti a svrchovanosti právě teď povolal. Věnujte se své službě. Vaše služba je šílený souboj s tím, kým jste, kam vás Bůh umístil, kam směřuje služba, kterou vám Bůh svěřil v souladu s vaším obdarováním a zázemím, vzděláním, slabostí, silou, zkušeností, vaší manželkou, dětmi, vašimi hříchy, světskými i duchovními bolestmi, které vás trápí. K tomu přidejte lidi ve svém sboru, jejich potřeby, očekávání a požadavky, minulost sboru, jejich obdarování a míru odpovědnosti, jejich velkorysost, malichernost, hříchy i svatost. To vše přidejte do mixéru a stiskněte tlačítko. Obsah rozmixujte a ochutnáte koktejl, který bude mít zřetelně novou chuť. Asi za šest měsíců poznáte pracovní definici své služby. Co právě prožíváte, se bude podobat tomu, co zažívají všichni ostatní pastoři. Otázkou je, zda jste ochotni důvěřovat Boží svrchovanosti natolik, aby vám nápoj z mixeru zachutnal.

Dokonce i v těchto dnech, když mluvím o vaší službě, nabývají má slova zcela nový význam. V posledních pěti týdnech pověřil Bůh pastory zcela novou službou. Máme jedinečnou historickou příležitost, jak reagovat a sloužit radikálně odlišným způsobem. Nikdo nedává přednost přenosu pastorova kázání mobilem a přes internet, ale díky Boží prozřetelnosti je technologie jen jeden z dalších způsobů, jak se můžete věnovat službě. Otázkou je, do jaké míry věříte tomu, že je Bůh svrchovaný a má kontrolu nad veškerým děním, tedy i tím, že můžeme být tímto způsobem spojeni jako církev. Může někdo říct, že takové Boží řízení není správné? Sotva. Spokojenost ve službě nemůže být podmíněna okolnostmi a viditelnými výsledky ani tím, že je to dobrý Bůh, který vás dočasně umístil tam, kde se právě nacházíte. To neznamená, že nebudete mít pochybnosti, ale jednoduše to znamená, že ještě nejste u cíle. Bojujte proti sklíčenosti a přijměte skutečnost, že jste právě tam, kde máte být. To je Boží prozřetelnost. I když se nacházíme v těžké situaci, vše se časem vrátí k normálu. Proto, bratři, milujte ty, s kterými jste.

Přiznávám, že vůbec nerozumím psychologii. Nerozumím tomu, jak funguje lidská mysl, ale vím, že hříšní lidé mají potíže, aby se soustředili na to, co je před nimi. Jinými slovy, padlí lidé jsou náchylní rozhlížet se kolem sebe, dívat se na ostatní a dychtit nebo alespoň zpochybňovat kvalitu jejich výsledků.

Sklíčení pastoři jsou malomyslní pastoři, jsou to také jen padlí lidé. „Petře, miluješ mě?“ Petře, právě teď máš svobodu jít, kam chceš, bez podmínek a omezení. Ale Petře, přijde den, kdy budeš ukřižován. Petře, věnuj se své službě. – A co Jan? – Co by s ním mělo být? Ty mě následuj a věnuj se své službě. Někteří pastoři jsou sklíčení, protože nejsou spokojeni. Jejich nespokojenost se ještě znásobuje, když srovnávají svůj výkon a svou službu s výkony jiných pastorů a s jejich službou. Viděli jste film „Život je krásný“? Pokud ne, podívejte se na něj, až vás začnou přepadat chmury. Film opravdu stojí za to. Je to vánoční příběh z r. 1946. V hlavních rolích je George Bailey a Jimmy Stewart. George celý život ustupoval od svých přání. Jeho dům se rozpadá, jeho děti jsou nemocné a žádný z jeho snů se nikdy nenaplnil. Podle lidských měřítek není George špatný člověk, jen považuje svůj život za osobní prohru. Na Štědrý večer zakouší těžkou životní krizi, během níž se setká s andělem. Je to příběh o základních pravdách, v nichž je skryto mnoho moudrosti. Např. že velikost lidskosti není poměřována velikostí snů a není podmíněna úspěšností jejich realizace. Je to umění nesrovnávat se s druhými lidmi. Na světě není nikdo zbytečný. Když k vám teď promlouvám, někteří z vás možná prožíváte nelehké chvíle, jste sklíčení a vyčerpaní, prožíváte osobní krizi. A co je ještě horší, cítíte tlak a odpovědnost, abyste neztratili tvář před ostatními. Je docela možné, že je tento tlak jen produktem vaší mysli nebo je jen ve vašich představách, ale vy se ho nemůžete zbavit. Většinou se člověk trápí tím, co jeho úsilí nevyprodukovalo nebo čeho nedosáhl.

Před několika lety jsem se se synem vracel domů z cest. Zastavil jsem se na návštěvě u přítele, který je také kazatelem. Strávili jsme spolu pěkné chvíle. Na konci naší návštěvy se omluvil, že musí odejít na modlitební setkání ve sboru. „Rád jsem vás viděl, ale musíme se rozloučit.“ Ujistil jsem ho, že se rád zúčastním modlitebního setkání. Odpověděl: „Ne, to není třeba.“ Znovu jsem ho ujistil, že se rádi modlíme. Opakoval: „Ne, to není nutné, nezdržujte se.“ Opravdu to pro nás nebyl žádný problém. Znovu jsem řekl, že se opravdu chceme společně pomodlit. Ještě namítl: „No a co vaše děti? Nemají školu?“ „Ne, nemají, děláme s nimi domácí školu.“ Zúčastnili jsme se tedy modlitebního setkání a viděl jsem, proč se přítel tak zdráhal. Bylo tam méně než pár lidí. Jen malá hrstka. Nakonec jsem pochopil, proč nechtěl, abychom ho doprovodili.

Jako kazatel si uvědomuji, proč nechceme umožnit ostatním, aby poznali naši službu zblízka. Ale nezapomeňme, že jsme byli povoláni sloužit jako pastýři ovcí. Máme se starat o svěřené stádo. Ale pečovat o ovce neznamená, že je upravíme tak, abychom na výstavě domácích zvířat získali modrou stužku.

Jsem přesvědčen, že vzájemné společenství s jinými pastory a sbory může být velkým přínosem. Jejich zkušenosti a rady mohou být užitečné a inspirativní, ale také si myslím, že v nich může být skryto i potenciální nebezpečí. Porovnávat se s jejich úspěchy a přeceňovat jejich hodnocení může být nebezpečné. Mohou to být vaši nejlepší přátelé, ale mějte na paměti, že nesloužíte jim – věnujte se své službě. Nikdy nedovolte, aby se váš sbor stal něčím jako trofejí, která má ukázat vaše schopnosti.

Pavel odhaluje skutečné motivy zastánců obřízky, kteří infiltrovali galatskou církev, aby obnovili židovské zvyklosti. Pavel před nimi varuje velkými písmeny:

• Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše. (6,12)

• Já však se za nic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření. (6,14–15)

Jinými slovy, tito horlivci se o vás nestarají, nemají zájem o váš růst a posvěcování, pouze vás používají, aby sami vypadali dobře. Bratři, dovolte mi, abych připomenul, že vaše služba má být zaměřena na váš sbor, na jednotlivce, ne na to, jakou budete mít pověst. Zaměřte se na to, co vám Bůh svěřil, a právě teď se věnujte své službě.

Ve 3. kapitole Nehemjáše je uveden podrobný popis toho, jak byla obnovena každá část zbořených jeruzalémských hradeb. Nehemjáš požádal krále, aby mohl město znovu vystavět. Brány města byly zničeny ohněm a Jeruzalém ležel v troskách. Dílo obnovy bylo dokončeno za 52 dnů. A jak to dokázali? Dali se do stavby. Následuje postup jednotlivých pracovních čet. Každá z nich se zaměřila na přidělenou sekci. Jen pro zajímavost, přečtěte si někdy 3. kapitolu Nehemjáše a všimněte si, kolikrát je tam psáno „vedle něho“. Jinými slovy, během obnovy hradeb a bran nedošlo k žádnému plýtvání silami. Tam, kde dokončila svůj úkol jedna rodina, pokračovala v obnově svěřeného díla další. „Protože lid byl srdcem při práci“, všichni pracovali horlivě a s plným nasazením.

Vím, že se pravděpodobně dopouštím nedbalé hermeneutiky (metoda správného chápání a výkladů biblických textů), a vím, že tato interpretace může znít spíše moralisticky, ale také vím, že věrně ilustruje poslání věřících. Je důležité vědět, co se děje v evangelikálním světě. Věřím, že právě teď on­-line sledujete, co říkám. On­-line se můžete dozvědět o všem, co se kde děje, ale buďte opatrní. Je možné mít dobrý přehled o učení Bible a dobré argumenty, kterými jste schopni podpořit či zamítnout výklad toho či onoho pastora, a současně zanedbávat svůj sbor. Nezanedbávejte svůj sbor, věnujte se své službě. Osobně nemám čas sledovat on­-line, co se děje. Nevím, co se děje v evangelikálním světě, ale uznávám, že i on­-line zkušenost s touto konferencí je velkým přínosem. Získal jsem nové přátele. Užil jsem si setkání s Markem Deverem a Johnem Piperem. Považuji ho za skvělého muže. Ne, jen žertuji – oba jmenované dobře znám. Mark je můj přítel a s Johnem Piperem občas sbíráme společně mušle na pláži. Jenže teď o nich vím zase o něco víc než dřív.

Mám jednoho přítele, kazatele, který mi občas zavolá, aby mě informoval o tom, co se děje v evangelikálním světě. Když ho poslouchám, zajímá mě, co říká, protože je to nekonečně zajímavější a zábavnější než cokoli, co se odehrává v mém životě nebo službě ve sboru. Ale tady je kámen úrazu – vědět, co se kde děje, není moje služba. Proto, věnujte se své službě. Chci být jako muž, který šel na Weight Watchers (oblíbený program, jak zhubnout). Předložili mu seznam bodů programu a jídelníček. Prostudoval si obojí a řekl: „Tak tohle nedokážu.“ Zeptali se ho, proč ne? „Jak může někdo očekávat, že sním vše, co už jím, a navíc to, co je na tomto seznamu?

Jako pastoři máme „seznam úkolů“, které se týkají místní církve a které nikdy nedokončíme – studium, kázání, vyučování, návštěvy, modlitby, poradenství, evangelizace, napomínání. To je hlavní odpovědnost pastora. Jak může někdo očekávat, že můžeme trávit nespočet hodin sledováním ostatních, jak mezi sebou bojují nebo se vzájemně kritizují on­-line? Ano, je zde určitý prostor, abyste byli informovaní o tom, co se děje v univerzální církvi, ale vaší nejvyšší prioritou a posláním, drahý bratře kazateli, je věnovat se své službě.

Než začnete dobrovolně trénovat dětský baseballový tým, ujistěte se, že se dostatečně věnujete svým dětem. Možná nejste přesvědčeni, že vás láká představa sebevydání a sebeobětování službě ve sboru. Pak potřebujete změnit perspektivu. Jak dokázal George Bailey přejít od smutku a sebevražedných úmyslů k radosti a pokoji? Jeho perspektiva se po setkání s andělem změnila. To se vám pravděpodobně nepřihodí, ale musí se změnit i vaše životní perspektiva, máte-li překonat vše, co vás sužuje a ubírá vám elán. Připomeňme si to nejdůležitější. V Božích očích jste jedineční. Nikdo není jako vy. On vám připravil jedinečné místo, místo, kde se právě nacházíte, a svrchovaně působí ve vašem životě. Smiřte se s tím, že jste tam, kde máte být. Buďte soustředěni na plnění svých úkolů a připomínejte si, jaká čest a privilegium je být pastýřem a kazatelem sboru. Okolnosti života George Baileyho se nijak nezměnily, věděl, že i po setkání s andělem půjde do vězení. Co se v jeho životě změnilo? Objevil potěšení z Boží prozřetelnosti. On sám by to tak nevyjádřil, ale až budete sledovat děj filmu, uvidíte, že přesně to potřebuje vědět každý z nás. A možná, kdyby Bůh zasáhl do vašeho života a dal vám jinou perspektivu, uviděli byste zřetelněji jeho ruku, která vás vede. Jen tak můžete přijmout to, že máte skvělou službu.

Bratři, nemůžete říkat, že milujete Ježíše Krista, že milujete jeho církev, ale chybí vám nadšení z toho, že jste kazatelem tam, kde se právě nacházíte. Pokud s tím nejste smířeni, potřebujete změnit perspektivu. Jste vděční? Ceníte si své služby? Pokud ne, proste Boha, aby změnil vaši perspektivu. Kéž vám otevře oči, abyste viděli, jak jste požehnaní. Uvědomujete si, jak důležitá je vaše služba? Uvědomujete si, jak jste privilegovaní? Máte představu, jak slavná a významná pro věčnost je právě teď vaše role?

Milí bratři, sloužíte místnímu sboru, chápete velikost takového pověření? Zde je pro vás slovo povzbuzení, poslouchejte pozorně: Jestliže vám někdy Bůh položil na srdce, a vy opravdu víte, proč vás Bůh postavil před obecenství věřících, abyste kázal, vyučoval a sloužil, teď řeknu něco s nadsázkou – aby váš sbor prospíval, musíte překročit dovolenou rychlost. Musíte běžet, ne chodit, musíte běžet do svého sboru stejně radostně, jako běžel George Bailey zasněženými ulicemi Bedford Falls a volal: „Veselé Vánoce!“ Volejte, veselé Vánoce, i když sloužíte ve zchátralé církevní budově. Vydezinfikujte kazatelnu a polibte ji. Začněte se radovat se svým lidem. Radujte se z toho, že můžete být jejich pastorem. Překonejte sami sebe a řekněte jim, jak je máte rádi, a týden co týden jim přinášejte svá nejlepší kázání, z plných plic, z celého srdce, celé své mysli, vše, co jim můžete pod mocí Ducha svatého předat. Věnujte se své službě s plným nasazením.

Ale dříve, než se kdykoliv a kdekoliv postavíte před posluchače, předstupte před Boha a čiňte pokání. Modlete se a vyznejte: „Pane, prosím, odpusť, že nedělám nic jiného, než si stěžuji na svoji službu. Byl jsem pyšný, nebyl jsem vděčný, Pane, měl bych být mrtvý, mohl bych být v pekle. Pane, odpusť mi, že se porovnávám s ostatními pastory. Pane, odpusť mi, prosím, že jsem propadl sebelítosti. Děkuji ti za důvěru a čest, že jsi mi svěřil sbor, abych mohl kázat evangelium tvého drahého Syna a svého Pána, ať už to nikdy nepovažuji za samozřejmost. Pane, děkuji, že jsi mi svěřil tuto službu. Pane, děkuji.“

Volný překlad: Klára Steiger, www.facebook.com/TogetherfortheGospel