Ne, nenechte se mýlit. Nejedná se o známou ekologickou iniciativu. Pod tímto názvem se v Karlových Varech konal sraz a pochod homosexuálních občanů. Masmédia byla nadšená, lidé rozpačití, neutrální až lhostejní. Kupodivu ani skini nedorazili. Aktivně protestovali pouze křesťané.

Zhruba v té době jsem potkal jednoho z protestujících věřících. Celá věc ho viditelně zaměstnávala, jeho slova a gesta byla vášnivá. V rozhovoru rozhodně odmítal homosexualitu jako vrozenou vadu. "Vždycky se jedná o svévoli, o hřích, neexistují vrození homosexuálové, tyto podvodné teorie vnucují společnosti novináři a tzv. odborníci."

Protože bylo už téměř léto, ulice rozpálené odpoledním žárem, byl jsem příliš unaven, než abych se zmohl na polemiku. Odkud tak jistě ví, že vrození homosexuálové neexistují? Jistě si to přečetl v nějakém křesťanském periodiku nebo to slyšel z kazatelny. Převzal hotový názor okořeněný masivními biblickými citáty a vyrazil v době konání festivalu do ulic.

Začal jsem v duchu uvažovat: Mluvil tento "spravedlivý" někdy mezi čtyřma očima s takto postiženým člověkem? Ví něco o soucitu, anebo jenom mává kladivem na čarodějnice? Jak by se takový člověk zachoval, kdyby byl neomezeným diktátorem v zemi? Začalo mi docházet, proč němečtí křesťané ve své většině byli fascinováni Hitlerovou Třetí říší.

Podle odborníků existuje homosexualita naučená a vrozená. Vrozená je podle nich vzácnou anomálií, naučená je pak typickým produktem konce tohoto století, které si libuje v různých zrůdných sexuálních výstřednostech. Poslední dobou se začala znovu protežovat skupina vrozených homosexuálů. Je to pochopitelná snaha ospravedlnit morální úpadek západního světa.

Křesťané, kteří jsou radikálně bibličtí, zcela odmítají možnost vrozené vady sexuálního chování. Tvrdí, že to není vada, ale hřích. Říká to Bible. Tečka. Homosexuál pouze naplňuje svou orientaci, protože si libuje v hříchu a nechce se podrobit Božímu příkazu heterosexuality.

Je třeba se ale ptát, zdali Bible skutečně a výslovně praví, že homosexualita je VŽDYCKY hříchem. Odpověď je zajímavá: za hřích je v Bibli označeno aktivní homosexuální jednání, nikoli homofilní náklonnost, homofilní cítění, o němž se vlastně v Bibli ani nepíše. Jisté je, že pouze aktivně pěstovaná homosexualita je VŽDYCKY hříšná.

Zásadním textem k celé otázce je pasáž ze začátku Pavlova dopisu do Říma. Homosexualita je odplata za modlářství. Je tímto textem vyloučena možnost vrozené abnormality? Není. Jsou dokonce dvě možná vysvětlení. Homosexualita jako odplata za modlářství se táhne generacemi, jak je uvedeno v Desateru v souvislosti s druhým přikázáním:

• Nezobrazíš si Boha zpodobněním ničeho... Stíhám vinu otců na synech do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí... (2M 20,4-5).

A druhé vysvětlení je ještě jednodušší. Vrozená sexuální úchylka není prostě trestem za hřích. V textu Římanům není vysloveně řečeno, že VEŠKERÉ případy homosexuálního chování jsou odplatou za modlářství. Bylo by to farizejské a černobílé zjednodušení. Ježíš jednou odpověděl na dotaz, proč je člověk od narození slepý, takto:

• Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. ( Jan 9:3)

Úporně se snažím uvést do souladu možnost vrozené sexuální vady s Písmem. Považuji to za naprosto zásadní. Pokud bychom obhájili vrozenou homofilii, obhájili bychom ji zároveň jako vadu, nikoli jako neřest, hřích. Pak bychom homofila (člověka s vrozeným úchylným cítěním), který by se obrátil k Pánu Ježíši, nemuseli vnímat jako špatného, hříchu zaprodaného, neduchovního křesťana, nýbrž jako člověka postiženého, který zasluhuje náš soucit a k němuž budujeme vztah ve jménu Ježíše Krista, neboť i on vyznává stejné spasitelné jméno. Tento člověk se postupně vymaňuje z pout svého scestného života, aniž by se měnila jeho orientace.

A to je právě to, co církve (alespoň ty radikálnější) nechtějí. Nechtějí ani homofily. Požadují heterosexuály, manžele, otce a správce domovů. Obdobně radikální požadavek se týká i případně lesbických žen. Ani celibát, ani služba v církvi ti nezajistí alibi. Jakmile vyzradíš svou identitu, staneš se poskvrnou.

Postoj ke gayům, lesbičkám i jinak sexuálně odchylným se pak podobá obecnému postoji části církve vůči všem slabým, nemohoucím, neschopným, nemocným a narušeným. Někdy i vůči chudým. Někteří tzv. bibličtí učitelé dokonce tvrdí, že všechny tyto slabosti jsou důkazem nedostatku víry a člověk je proto takto proklet a Bohem zavržen. Toto však už není křesťanství, to je něco, čemu se říká fašismus.

Co dělat? Přemýšlet, vysvětlovat, diskutovat a hledat stále preciznější odpovědi na otázky, které s sebou přináší společenský vývoj. A jak se má chovat neheterosexuál v církvi? Těžko radit. Nejlépe je mlčet. Anebo předstírat, že došlo k zázračné proměně. Pokud to jen trochu jde, tak je možné se oženit nebo vdát. Pokud to nejde, můžeme vytrvale přesvědčovat ostatní, že jsme povoláni k celibátu. Velkou pomocí je, když najdeme člověka, který by naše tajemství unesl a nešířil se o něm. Nakonec se můžeme vždycky vyžalovat Bohu. To je nejbezpečnější řešení. A taky nejlepší.

Podle různých pramenů zpracoval - Petr Vaďura -