Celý svět sledoval, jak daleko může dojít zákon, právo a demokracie v Americe. Celý svět sledoval, zda i prezident Spojených států je nejdříve občan, a potom teprve hlava státu. Celý svět sledoval, zda svědectví pod přísahou je jen nesmyslná formalita a přežitek doby.

Karel Jezdinský napsal: "Je to nyní poprvé v dějinách, co prezident Spojených států a vůdce svobodného světa je denně námětem krajně lechtivých vtipů v televizních kabaretech, a že v amerických novinách jsou běžné karikatury vztahující se k jeho penisu a spermatu. Psychiatři zkoumají, proč nedokáže ovládnout své sexuální vášně." ... To není zlomyslné vykreslení pochybného charakteru nejmocnějšího muže světa, ale státníka, který může uvést do nebezpečí celý svět." ... Neporušený morální profil politika je největší vklad, který každá země má.

Média a právníci jsou v Americe všemocná elita, a tak můžeme vidět, jak se "vyrábí" veřejné mínění. Skoro by se zdálo, že všichni mají pochopení pro lidské slabosti a nikdo neočekává, že prezident sám by měl být vzorem morálky. Téměř se podařilo přesvědčit Ameriku a celý svět, že Clintonovo vyšetřování, svědecké výpovědi, následné doznání dlouho popírané manželské nevěry a veřejné vystoupení, které přenášely snad všechny televize světa, vlastně Clintonovi zbytečně ubližují. Clintona prý k doznání dohnal fanatik (nezávislý vyšetřovatel) odhodlaný srazit prezidenta Spojených států na kolena. Pod tíhou důkazů byl Clinton víceméně donucen k doznání viny a jen nerad přiznal - oklamal jsem svou rodinu, své nejbližší spolupracovníky i své voliče. Klamal je, i když prohlásil na adresu vyšetřovatele, že jeho vyšetřování zašlo příliš daleko, stálo mnoho a poškodilo příliš mnoho lidí. Ano, stálo, ale byl to on, kdo od začátku zatloukal.

I u nás jsme mohli nahlédnout do zákulisí Bílého domu. Když prý prezidentovi političtí poradci uviděli jeho vlastnoručně psaný návrh projevu k národu, zděsili se. Clintonův hněv a nenávist se neobrátily vůči Lewinské, ale jsou obráceny proti Starrovi. Během televizního doznání je nemohl ventilovat, protože by proti sobě popudil veřejné mínění. Jen málokdo poukazuje na to, že Kenneth Starr nedělal nic více a nic méně, než mu ukládala jeho profesní a ústavou daná povinnost. Nepřístojné chování Clintona svazovalo ruce více lidem, kteří jsou odpovědni za presidentovu bezpečnost a Bílý dům. Ti, kteří věděli příliš mnoho, byli vystavováni zbytečnému nebezpečí. Roztočí vyšetřování kolotoč dalších neobjasněných Clintonových afér, které se mu doposud z pozice své funkce dařilo popírat a tutlat stejně jako své sexuální přestupky?

O Americe se říká, že ji zničili právníci, a právě o nich se dá říci, že je děsí jen máloco. Čím otrlejší jsou právníci, tím suverénněji vystupují všichni podvodníci a křivopřísežníci. Změní Amerika kvůli Clintonovi ústavu nebo prezidenta? Podle amerických zákonů je nepravdivá výpověď pod přísahou nepřípustná. Může obyčejná manželská nevěra poškodit a ohrozit důvěryhodnost světového politika a právní podstatu státu? Odpověď je jednoznačná. Ano. V očích despotických vládců třetího světa - kde o demokracii a dodržování lidských práv nemůže být ani řeč - Clinton ztratil nejen tvář, ale i autoritu. V jejich očích přestal být současný prezident Spojených států světový vůdce! Světový vůdce a politická autorita neškemrá před svými voliči a národem o odpuštění.

Zbývá otázka, proč si Clintonova "milenka" nechala přesvědčivé důkazy právě pro vyšetřovatele? Měla v úmyslu dvacetiletá stážistka usvědčit prezidenta od počátku? Kdo jí poradil? Proč čekala tak dlouho? O co Monice jde? Kdo drží choulostivý osud prezidenta Spojených států v ruce - Monika, nebo někdo jiný? Její svědectví nemá nic společného se sexuálním harašením jako obvinění předchozích žen. Která z nich si schovává zaschlé sperma sexuálních partnerů? Jim by taková evidence prospěla, ale Monice? Jde jí jen o publicitu? Vždyť ta jí může jen uškodit. Nezodpovězeno zůstává, zda jde jen o Clintonův skandál, nebo o aféru, která přesahuje poslání stážistky Bílého domu. Jak se zachová Amerika? Neodpovězených otázek je příliš mnoho a dohadů ještě více. Co na to říkají další zasvěcení?

Někteří Arabové tvrdí, že aféra s Lewinskou je součástí židovského spiknutí. Skandál se totiž objevil ve chvíli, kdy ze zdálo, že Clinton bude tlačit na Izrael, aby se vzdal území dobytého ve válce r. 1967. Arabský tisk upozorňuje na to, že Lewinská pochází ze zámožné židovské rodiny a byla do Bílého domu nasazena s úkolem donutit Clintona, aby dál hájil izraelské zájmy. Právník Moniky Lewinské Ginsburg byl dotázán deníkem Yediot Ahronot, zda si Lewinská přeje, aby prezident opustil svůj úřad kvůli jejich milostné aféře. Ginsburg odpověděl: "... jsme Clintonovi zavázáni a obdivujeme jeho pozice a politiku týkající se Izraele. Clinton zastává velmi pozitivní stanovisko vůči Izraeli a Židům - a Monika je Židovka a já jsem také Žid. Nikdo z nás si nepřeje, aby se prezident Clinton vzdal svého úřadu. Kdo ví, kdo by nastoupil po něm a jak by se vyvíjely americké vztahy k Izraeli?"

Palestinci říkají, že Clintonův skandál brzdí jednání o mírovém procesu vyjednávání s Izraelem. Kdo má pravdu? Nevymkla se situace někomu z rukou?

Má prezident kterékoliv země právo překračovat morální hranice, nebo je vázán odpovědností za své soukromé chování? Právě tuto otázku komentuje Charles W. Colson, poradce prezidenta Nixona v letech 1969-1973. Colson se v roce 1974 přiznal pod tíhou důkazů k vině na účasti v aféře Watergate. Z poradce prezidenta se stal poradcem, nikoli právním, ale duchovním, a to vězňům. Dnes cestuje po celém světě jako Prezident vězeňské misijní služby a usiluje o reformu vězeňského systému. Jeho osobní a profesionální tragédie je svědectvím o vítězství pravdy nad lží a pokrytectvím.

V roce 1991 Colson napsal knihu "Proč Amerika nefunguje?". Od Nixona ke Clintonovi vystřídalo prezidentský úřad několik osobností, mnohé se změnilo, ale právě Colson může zasvěceně posoudit, zda ztratil tvář pouze prezident Clinton, nebo i celá Amerika a všichni, kdo tento skandál podceňují. Chuck Colson napsal 13. srpna:

Před deseti dny jsem byl v Anglii, kde jsem se účastnil oficiální a formální večeře. Jak bývá v Británii zvykem, během slavnostní večeře hostitel povstal, pozvedl sklenku a řekl: "Na královnu." Všichni zúčastnění jako ozvěna odpověděli: "Na královnu." Potom povstal jeden z přítomných amerických představitelů a řekl: "Prezidentovi Spojených Států." A jak se zachovali hosté? Jejich rozpaky rozptýlilo hlasité chichotání a smích.

Skutečností je, že čest amerického prezidenta byla pohaněna a Bílý dům se octl ve stínu hanby. Tato skutečnost ovlivňuje Clintonovo současné i budoucí postavení a další jednání s Čínou i na Středním východě. Může být příčinou dalších problémů mezinárodního jednání během právě probíhající ekonomické a politické krize v Asii a v Rusku. V jiné době by prezident pod tíhou okolností a důkazů odstoupil, aby chránil prezidentský úřad a Ameriku od pozornosti senzacechtivých bulvárních plátků. Dnes, ve věku svobodomyslných liberálů, v manželské nevěře vlastně o nic nejde. Celá epizoda však není jen obyčejný bulvární sexskandál. Vyšetřovatel Kenneth Starr bude brzy podávat hlášení Kongresu, ne snad proto, aby líčil detaily manželské nevěry, ale s největší pravděpodobností budou výsledky šetření obsahovat obvinění za křivou přísahu a snahu blokovat vyšetřování. Kdyby byl takto obviněn kterýkoliv občan, ne prezident Spojených států, byl by obžalován a odsouzen. Co udělá Kongres? Jestliže tuto záležitost nedotáhne do konce, pak to bude znamenat dvě věci:

Za prvé - lež a porušování zákona v Americe není potrestáno. Jestliže se to stane, byl bych rád, kdyby mi někdo řekl, jak mám vysvětlit svým vnoučatům, proč mají mluvit pravdu a konat dobro, když za opak toho nemohou být potrestány.

Za druhé, a to je daleko horší, vlastně říká, že prezident stojí nad zákonem a to je v přímém protikladu 225 let americké historie.

C. S. Lewis ostře poznamenal, co se stane, jestliže bude někdo stát výše než zákon. Morální zákon nebere zřetel na naše lidské slabosti; nebere v úvahu naše dědičné sklony ani charakterové vady. Vyžaduje od nás morální dokonalost. Morální zákon platí pro všechny stejně - pro urozené a vysoce postavené stejně jako pro chudáky. Trvá na věky a nikdy se nezmění. My všichni jsme si rovni, pokud pro nás platí stejné zákony.

(c) 1998 - Prison Fellowship Ministries, zveřejnění povoleno bez honoráře.

Závěrem:

Amerika byla dlouhou dobu příkladem demokracie a prosperity celému světu dodržováním ústavy a Božích přikázání - nevydáš křivé svědectví. Jsou Američané zaslepeni natolik, že obětují demokracii a právo, aby byl nastolen systém, kde většina "rovných" je ovládána hrstkou "ještě rovnějších"?

Toto poučení by si měli hluboce vrýt do srdcí všichni naši staronoví politici. Nestačí mít jen "čisté ruce", ale i čisté srdce. Ministr, který s lišáckým úsměvem na tváři radí našemu národu: zatloukat, zatloukat, zatloukat - a nikdy nezradit "kamarádku", má sice o morálce světa reálné představy, ale podle toho naše země vypadá.

- kas -