Po deseti letech
Doba deseti let je v životě jednotlivce, národa i církve jistým mezníkem. V době historických změn je třeba se ohlédnout na období před rokem 1989 a na uplynulých deset let po onom mezníku.
V obou případech to není radostný pohled. Zklamali jsme jako jednotlivci, jako národ i jako Církev. Po roce 1968 jsme dokonce přestali věřit, že se režim může změnit vnitřní korozí a vlastní neschopností. Proto jsme přijali onu tichou a virtuozně sdělenou výzvu k rozumné poslušnosti a vůbec jsme netušili onu hloubku zbahnění, která z ní vyrůstala. Chtěli jsme přežít bez nejmenších obětí, bez potíží šikanováním, ztrátou dobrých míst a postupů, možnosti cestování.
Mravní zákony jsou však nemilosrdné. Za naše viny dnes splácíme deziluzí, tisícerým zklamáním. A samozřejmě drzým a razantním nástupem temných sil.
Volání po "tlusté čáře" za minulostí není nic jiného než snaha o zabetonování oné tristní skutečnosti, že v čele našich četných veřejných institucí, podniků a organizací stojí neochvějně bývalí funkcionáři, fízlové a agenti. "Tlustá čára" by měla svůj mravní smysl potud, pokud by jí předcházelo potrestání, odstranění či alespoň pokání těch, kteří se na minulém marasmu ať přímo, či nepřímo podíleli.
Nic takového se nestalo. Naopak. Abychom mohli klidně spát, seznamy bývalých spolupracovníků StB pokládáme za nevěrohodné, a co hůře, ty z církevní oblasti málem že nedekorujeme řády za záchranu církve.
Pro udržení přijatelných norem lidského chování neznám dosud nic účinnějšího, než je jistota či alespoň předtucha spravedlivého trestu za minulé pochybení. Spravedlivý trest se nekonal...
A tady vidím největší hrozbu pro budoucnost.
Závěrem bych rád citoval z rozhovoru farářky J. Šilerové pro LN: "Po těch čtyřiceti letech nahromaděných vin a ústupků se u nás nikdo z ničeho nekál. Jako kdyby nikdo za nic nemohl, nikdo nikoho nezavíral, nepopravoval, neplazil se před komunistickou vrchností. Viny nebyly pojmenovány, hřích nebyl vyznán a litován a teď se divíme, v jakém duchovním marasmu žijeme."
Jaromír Ráb Bratrská rodina, 6, 7/99