Dr. Arnold G. Fruchtenbaum se narodil v roce 1943 na Sibiři. Jeho rodiče, polští Židé, tam uprchli před Němci. Po válce rodina emigrovala do USA. Po přijetí Ježíše Krista jako Mesiáše studoval na různých univerzitách, v současnosti je vedoucím jedné misijní společnosti v USA.

Dávno před příchodem Ježíše Krista na zem rabíni rozdělili zázraky do dvou skupin. Do první patřily zázraky, které mohl učinit každý, kdo byl zmocněn Duchem svatým. Druhou skupinu tvořily takzvané mesiášské zázraky, které může učinit jen Mesiáš. Ježíš Kristus tvořil zázraky, které patřily do obou skupin. Proto vždy, když Pán Ježíš učinil mesiášský zázrak, kněží reagovali jinak než v ostatních případech. Tato studie hovoří o třech Jeho mesiášských zázracích, o jejich účinku a výsledku.

I. PRVNÍ MESIÁŠSKÝ ZÁZRAK

Uzdravení malomocného

A. Úvod

Prvním mesiášským zázrakem bylo uzdravení malomocného. Podle Mojžíšova zákona se člověk stal nečistým, pokud se dotkl malomocného nebo mrtvého člověka či neživého nebo nečistého zvířete (např. prasete).

Od přijetí Mojžíšových zákonů se nikdy nestalo, že by se člověk - Žid uzdravil z malomocenství. Ve Starém zákoně jsou zaznamenány dva případy uzdravení: Mojžíšova sestra Miriam a Náman syrský. Miriam se uzdravila ještě před přijetím Zákona a Náman nebyl Žid, ale Syřan.

Malomocenství bylo jedinou nemocí, kterou rabíni neuměli vyléčit. V 3. knize Mojžíšově 13.-14. kapitole čteme, jak měli kněží postupovat v případě, že někdo přišel a řekl: "Byl jsem malomocný a jsem zdráv." Kněz měl obětovat dva ptáky a během následujících sedmi dní měl důkladně prověřit tři věci: jestli byl dotyčný skutečně malomocný, jestli je skutečně zdráv a pokud ano, jak byl uzdraven. Pokud bylo sedmidenní vyšetřování pozitivní, mělo osmý den následovat přinášení obětí. Nejprve oběť za vinu, potom oběť za hřích a pak zápalná a obilná oběť. Potom měl kněz pokropit uzdraveného krví oběti za vinu a nakonec ho pomazat olejem. Přestože kněží měli podrobné pokyny, jak postupovat při uzdravení malomocného, neměli příležitost je použít v praxi. Od přijetí Mojžíšových zákonů nebyl ani jeden Žid zbaven této nemoci. Proto rabíni učili, že to může učinit jedině Mesiáš. Uzdravení malomocného tak bylo prvním ze tří mesiášských zázraků.

B. Uzdravení malomocného

O uzdravení malomocného se píše ve třech evangeliích: Matoušově 8,2-4, Markově 1,40-45 a Lukášově 5,12-16. Matouš a Marek pouze konstatují, že člověk byl malomocný - Lukáš, povoláním lékař, tuto událost popisuje podrobněji. Podle Lk 5,12 měl muž pokročilé malomocenství. To znamená, že se nemoc tak rozšířila, že byl blízko smrti. Takto nemocen přišel ten člověk k Pánu Ježíši a řekl: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit." Nemocný muž byl přesvědčen o mesiášské autoritě Pána Ježíše, v níž měl moc malomocenství uzdravit. Měl jen jedinou otázku: zda je Pán Ježíš k tomu ochoten. Čteme, že se ho Pán Ježíš dotkl a malomocenství z něj hned zmizelo (Lk 5,13). Všimněme si, co Pán Ježíš říká tomuto člověku.

• Přikázal mu, aby nikomu nic neříkal: "Ale jdi," pravil, "ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví." (Lk 5,14)

Slovo "jim" označuje vůdce Izraele. Ježíš posílá muže přímo k jeruzalémským kněžím, aby splnili podmínky zákona (Lv 13-14). V den, kdy se do té doby malomocný postavil před kněží a prohlásil, že je zdráv, museli obětovat dva ptáky. Dalších sedm dní celý případ velmi důkladně zkoumali a zjistili, že člověk byl skutečně malomocný. Potom potvrdili, že je úplně zdráv, a nakonec zjistili, že ten, kdo ho uzdravil, je Ježíš z Nazareta. Jelikož oni sami učili, že uzdravení z malomocenství je mesiášský zázrak, museli uznat, že ten, kdo to dokázal, tím potvrdil, že je Mesiáš. Pán Ježíš úmyslně poslal uzdraveného ke kněžím, aby je donutil uvažovat, zda jsou Jeho prohlášení o tom, že je Mesiáš, pravdivá. Nabádal je tak, aby zaujali nějaké stanovisko k Jeho osobě. Dal jim šanci poznat, že On je Mesiáš, který Izraeli nabízí Boží království, tak jak to předpovídali proroci. Ježíš Kristus poslal uzdraveného k vůdcům Izraele. "On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil." (Lk 5,16) Šel tam, kde kdysi strávil 40 dní v postu a satan Ho pokoušel. Nyní se šel modlit. Za co asi prosil? Jeho modlitba se pravděpodobně týkala postoje izraelských vůdců k tomuto mesiášskému zázraku.

C. Reakce Židů

Události, které se odehrály po tomto zázraku, jsou popsány na třech místech: v evangeliu podle Matouše 9,1-8, Marka 2,1-12 a podle Lukáše 5,17-26. Marek píše o místě události. Bylo to Kafarnaum v Galileji, které leží několik mil od Jeruzaléma. Lukáš v 5.kapitole 17. verši píše: "Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval." Nemluví pouze o několika židovských vůdcích z Kafarnaum. Lukáš tvrdí, že se sešlo mnoho židovských vůdců z celé země. Proč museli tak naléhavě svolat setkání v Kafarnaum? Byla to jejich reakce na první zázrak. Věděli, že Ježíš Kristus uzdravil malomocného. Podle vlastního učení věděli, že moc uzdravit malomocenství bude mít pouze Mesiáš. To by tedy znamenalo, že Mesiášem je On. Proto se sešli, aby Ježíše pozorovali.

Podle zákona sanhedrinu (velerady) se každé mesiášské hnutí, jež vzniklo, muselo prošetřit dvěma způsoby. Prvním bylo pozorování. Určili vyslance, kteří pouze pozorovali, co se děje. Museli sledovat, co zakladatel hnutí říká, dělá a učí. Nesměli mu klást otázky ani oponovat. Po uplynutí určeného času se vyslanci vrátili do Jeruzaléma, podali hlášení veleradě a vyjádřili se, zda je případ vážný, nebo ne. Pokud hnutí považovali za bezvýznamné, dál se jím nezaobírali, když uznali, že je důležité, následovala druhá fáze: vyslechnutí zakladatele či členů hnutí. Kladli jim otázky a oponovali jim, aby si ujasnili, jestli se mají novým myšlenkám věnovat, nebo je zamítnout. Lukáš v 5.kapitole 57. verši popisuje první způsob vyšetřování. Vůdcové tam byli proto, aby pozorovali, co Ježíš říká a dělá. Ještě mu nemohli klást otázky ani mu oponovat. Jelikož se stal mesiášský zázrak, sešli se v Kafarnaum vůdcové z celé země.

Zatímco Ježíš vyučoval, pokoušeli se čtyři muži k němu přinést svého ochrnutého přítele, aby ho uzdravil. Židovských vůdců bylo tolik, že zaplnili celou místnost, takže se k němu nedostali. Přátelé proto vyšli na střechu, rozebrali ji a spustili nemocného k Ježíšovým nohám. Pán Ježíš se v tomto případě odchýlil od běžného způsobu - neuzdravil nemocného hned. V Markově evangeliu 2,5 čteme:

• Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy.

Namísto uzdravení člověka dramaticky prohlásil: "Odpouštějí se ti hříchy." Přitom velmi dobře věděl, že tímto prohlášením přítomné pobouří. To se také stalo. V Markově evangeliu čteme toto: "Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali... "Jelikož to byl první způsob pozorování, mohli události pouze sledovat a uvažovat o nich, ale nemohli klást otázky ani oponovat.

• Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh? (Mk 2,7)

Jejich teologie byla správná. Nikdo nemůže odpouštět hříchy, pouze Bůh.

Když Ježíš vyhlásil, že má právo odpouštět hříchy, mohlo to znamenat pouze dvě věci: buď se rouhá Bohu, nebo je skutečně tím, za koho se vydává - Mesiášem. A tehdy se Ježíš obrátil na vůdce Izraele s otázkou:

• Je snadnější říci ochrnutému: 'Odpouštějí se ti hříchy', anebo říci: 'Vstaň, vezmi své lože a choď'? (Mk 2,9)

Tak co je tedy snadnější? Ujistit člověka, že jsou mu odpuštěny hříchy, nebo mu povědět "Uzdravil jsem tě, proto vstaň a choď!"? Rozhodně to první, protože pravdivost této výpovědi se nedá zkontrolovat, zatímco tvrzení, že předtím ochrnutý člověk je zdravý, musí být viditelné.

Ježíš vyslovil to, co je "snadnější": odpouštějí se ti hříchy. A učinil to, co bylo "těžší": uzdravil nemocného. Podal okamžitý, viditelný důkaz. Člověk vstal a chodil a navíc i nesl své lůžko. Tak Ježíš dokázal, že má právo učinit i to "snadnější" - odpustit hříchy. To, že může odpouštět hříchy, dokazuje, že je skutečně tím, za nějž se prohlašuje - Mesiášem.

Po prvním Ježíšově mesiášském zázraku - uzdravení malomocného - začalo intenzivní pozorování Ježíše jako Mesiáše. Židovští vůdcové slyšeli na vlastní uši, že Ježíš má právo odpouštět hříchy. To může jen ten, kdo se rouhá Bohu, nebo Mesiáš. Je zřejmé, že židovští náboženští vůdci po návratu do Jeruzaléma vyhlásili, že Ježíšovo hnutí není bezvýznamné. Přistoupili proto k druhé fázi - k vyslýchání. V době mezi prvním a druhým mesiášským zázrakem farizeové všude chodili za Ježíšem a už nemlčeli. Kde byl Ježíš, tam byli i oni. Kladli mu otázky a oponovali mu. Hledali důkazy, aby přijali, nebo popřeli Jeho mesiášská práva.

Pokračování příště.

S laskavým svolením původního vydavatele a Misijní společnosti evangelia Ježíše Krista Púpavova 4, 841 04 Bratislava