Milí čtenáři, v minulém čísle jsme upřímně vyjádřili naše obavy před nepochopením "křesťanské" psychologie. V příštím čísle možná najdete pokus o přesnější vymezení tohoto pojmu. Než se totiž pustíme do diskuze, musíme si ujasnit, o čem mluvíme. Pokud potom zjistíme, že spolu nesouhlasíme, můžeme si navzájem vysvětlovat, proč ty které názory zastáváme, a pokud se ani potom neshodneme, musíme se s tím smířit a názory toho druhého respektovat.

Dnes předkládáme několik reakcí těch, kteří s námi nesouhlasí, ale jejich nesouhlas nenabízí lepší řešení problému, který před námi jako před církví leží. To nám v pokoře a pokání předložil kazatel Cole. Jen z obav a nedostatku zkušeností může někdo považovat článek "Pokání" za kontraproduktivní službu.

Pro doplnění dodáváme, že jsme žili s "křesťanskou" psychologií dvacet let v USA. I my jsme byli určitou dobu okouzleni "křesťanskou" psychologií, ale dnes víme, že "křesťanská" psychologie sice některé sbory naplnila, ale jednotlivce nevyléčila; spíš naopak. Lékem křesťanovy duše je veškeré Písmo a bratrská láska, která není vyjádřena jen prázdnými slovy, ale i činy, vzájemnou úctou a tolerancí.

• Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonalý a vybavený ke každému dobrému dílu. (2 Timoteovi 3:16-17)

Tento verš hovoří o duchovní nebo duševní dokonalosti a vybavenosti. Nehovoří o tělesné "dokonalosti" - k té potřebujeme kromě Boha také i lékaře. Růst ke svatosti a dokonalosti duše nepotřebuje psychologa, ale pastýře, jenž pase ovečky Slovem tak, jak to třikrát požadoval Pán Ježíš po Petrovi. Naše láska k Bohu se projevuje naší výukou evangelia bližním. Znovu, máme na mysli duši, ne organické choroby.

Nyní tři slíbené negativní reakce:

* Vážený bratře Steigere,

mé jméno je P. Š. (student teologie) a možná, že si na mne pamatujete, pořádal jsem ten diskusní večer s prof. Hellerem. Chtěl bych se Vás na rovinu zeptat, jestli se sám stavíte za ty články v posledním ZODu, které byly věnované démonizaci psychologie. Zcela upřímně Vám říkám, že jsem opravdu nevěděl, zda se po přečtení smát či brečet. Protože něco tak hloupého a naivního jsem už opravdu dlouho neviděl. A asi bych to úplně přešel bez odezvy, ale vím, že Vás časopis čte a ovlivňuje spoustu lidí a proto Vám píšu

... Vím, že patříte ke křesťanskému proudu, který bývá nazýván fundamentalismus (zde to míním jako čistě typologické označení, není v tom nic negativního) a který je, dle mého názoru v lecčems diskutabilní, ale prosím, "proti gustu žádný dišputát". Ale ty výpady proti psychologii... to už bylo opravdu něco velmi hloupého.

Jeden kazatel nás napomenul následovně:

* ... Cítím, že by nebylo dobré, kdybych mlčel o tom, co se mi nezdá dobré. Musím říci, že po letmém přečtení několika článků v Zápase o duši 67, jsem zažil zvláštní úzkost, kterou jsem nezakusil ani při čtení nejextrémnějších křesťanských autorů, a proto jsem nemohl dále ve čtení pokračovat. Váš časopis totiž nepřináší tzv. "čisté Boží slovo", jak tento termín ve vašich článcích často používáte, ale jakousi směs biblických citací a názorů se snahou obhajovat jakési těžko definovatelné učení, snad pseudoreformované, ale ve skutečnosti spíše jeho inovace bez inspirace Ducha. ... Vaše, doufám, že upřímná snaha o přijímání autority Písma svatého a tedy vyznavačského života křesťana, se stává kontraproduktivní, a naopak svým "veršíčkováním" a lacinými polemikami s jinými evangelikálními autory matete lidi. ...

* Druhý kazatel napsal:

Psychologie a psychiatrie jsou už po léta součástí konvenční medicíny. O tom, že existují určité objektivní zákonitosti určující lidské chování nikdo nepochyboval celé věky. Vědecká éra, která zasáhla naší civilizaci, dala těmto rozptýleným poznatkům pouze systematický ráz, podobně jako byly utříděny poznatky v jiných oborech lidské činnosti. Je pravdou, že psychologie se dotýká určité pomezní oblasti, kde se někdy jen obtížně rozlišuje duševní a duchovní. Z toho pak jistě povstávají různé zmatky.

Zastavme se na okamžik u vědecké éry, která zasáhla nejen naši civilizaci, ale i naše sbory. Klasickým příkladem je propojení teologie a učení evoluce. Ta také dala rozptýleným domněnkám systematický ráz a z mnohých pasáží knihy Genesis se stal hymnus. Kam takové myšlení vede, popisuje Ken Ham - viz článek "Kdo je Ježíš", str. 7. Psychologie dokončí, co evoluce sama o sobě ještě nedokázala. Teistická evoluce naučila křesťany nedůvěřovat Božímu písmu, aby dávali přednost vědeckému poznání. Křesťanská teistická psychologie naučí křesťany nedůvěřovat Bohu, a důvěřovat lidem, kteří jim skutečně "rozumí". Příkladně to vyjádřil jeden z duchovních vůdců dnešní doby, guru Sri Chimnoy, dobrý znalec psychologie:

Žádná cesta pro tebe nemůže být příliš obtížná, vlastníš dar od boha: víru v sebe sama.

Víra v sebe sama (ať pomocí křesťanské psychologie nebo učení nového věku) je soustředění se na sebe, před nímž nás Boží slovo varuje:

• Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. (Římanům 8:7)

Abychom si ujasnili terminologii, protože když dva říkají totéž, nemusí myslet totéž. Vzala jsem si na pomoc Microsoft Bookshelf (soubor, který obsahuje slovníky, tesaury, citáty, encyklopedie, atlas, chronologie, almanach a internetový slovník. Při vyhledávání termínu "křesťanská" a "psychologie" jsem našla definice co jsou to "křesťanská,(é):

církve, denominace, éra, hudba, chování, charita, láska, obecenství, praktiky, reformace, rituály, socialismus, svět, atd. O křesťanské psychologii není v této obsáhlé knihovně ani jedna zmínka. Nejbližší odkaz je na astrologickou psychologii (nabízející úvod do metafyziky, astrologie a karmických studií). Tímto směrem se ubírá velmi populární učení nového věku, které často využívá křesťanskou terminologii a proniká do tradičních církví. Zde prosíme čtenáře studenty a profesory, kteří psychologii studují nebo vyučují, aby nás poučili z kterých učebnic "křesťanské" psychologie čerpají.

Náš skeptický pohled i na křesťanskou psychologii ani slovem nepopírá skutečnost, že organicky nemocní lidé potřebují profesionální pomoc lékařů. Každý z nás by měl vědět, kdy máme nemocného člověka předat do péče profesionálů. Proto existují krizová centra, psychiatrické léčebny a instituce, které tuto funkci plní. Nikdy bychom si nedovolili tvrdit, že pokud je někdo psychicky nemocný (organicky), pokud má vysoký krevní tlak nebo trpí cukrovkou a pro svůj život potřebuje léky, že k uzdravení stačí modlitby a větší zbožnost. Ani na okamžik nebudeme předstírat, že křesťanská psychologie je zázračný lék pro nemocnou duši jakým bylo objevení penicilínu. Ani na okamžik nebudeme předstírat, že psychologie může uzdravit naše sbory. Kdyby to byla pravda, byly by takové sbory zářným příkladem všude tam, kde jsou křesťanští psychologové aktivně činní. Ale křesťané se dál rozvádějí, statisticky jsou jen o 2 % za světem. Mají nefunkční rodiny, neposlušné děti, špatné vztahy v zaměstnání, neplní své občanské ani křesťanské povinnosti, jsou alkoholiky..., přestože v posledních 30 letech mají, obzvláště na Západě, k dispozici stovky snad tisíce titulů a navštěvují ve velkém počtu křesťanské psychology. Většina i po přečtení a poradě jde stejně tam, kam je táhne jejich srdce.

Nejprve si ujasněme některé základní definice psychologie:

Jde o soustavné studium chování a mysli člověka a zvířat; je to věda, která se zabývá tajemstvím vědomí, podvědomí, mentálními procesy a chováním; studuje různé modely duševních dějů, zaměřené na interakce nervových a dalších buněk v mozku; vztahy života a mysli pro funkci těla.

Člení se na řadu oborů; zkoumá nitro člověka a charakteristiky emocí, chování a motivace jednotlivců, skupin nebo různé aktivity, např. psychologie davu, války, atd.

Téměř všechny obory spojuje víra v hodnotu pokusů a pozorování, které je možno zevšeobecňovat jako vzorce chování; je to nenápadná a taktická akce nebo argument používaný k manipulaci a ovlivňování druhých.

Psychologie je filosofie, druh metafyziky, která studuje vztah duše a mysli.

(Definice pocházejí z různých zdrojů.)

Psychologie ve své podstatě a definici nemůže ani být objektivní vědou, neboť ji tvoří proměnlivé psychologické doktríny a teorie. Aktivita a motivace jednotlivců a různých skupin lidí je dále podmíněna mnoha proměnlivými faktory - jako je kulturní, etnické a náboženské prostředí. Co je normální pro jednu kulturu, je nepřijatelné pro druhou. Nepochopení a vzájemná zatvrzelost je příčinou hrubého násilí, náboženských válek a etnických čistek. Nezapomínejme, že to byla právě psychologie a jí příbuzná psychiatrie, která byla, je a bude nástrojem umlčování nepohodlných osobností v zemích s totalitním režimem.

Je mnoho profesí, kde je psychologie součástí kvalifikace pro výkon povolání. Patří k nim podnikoví manažeři, personalisté, vychovatelé, učitelé, lékaři (psychologové i psychiatři), zdravotníci, sociální pracovníci, právníci, veřejní činitelé, politici, novináři, spisovatelé, filosofové, policisté, kriminalisté, vojáci, sportovci, umělci, a vědci. Pokud jsou věřícími křesťany - do volby povolání nemá nikdo z nás právo zasahovat - mají ten nejlepší předpoklad k tomu, aby jejich životní volba nebyla pouhé povolání, ale poslání.

Trochu jiná je snaha propojovat psychologii s teologii v církevní poradenské praxi. Pro ilustraci uvedu několik příkladů, jak poradenství a psychologie může ohrozit samotnou existenci církve a bezúhonnost kazatelů.

Netvrdím, že se ten, kdo si přečte knížku populárního křesťanského nebo světského psychologa, dopouští hříchu, ale zdroj pochopení sebe sama a světa kolem nás bychom měli hledat především v Božím slově. Nehledejme odpověď tam, kde není. Uvedu několik příkladů.

Nejčastější příčina pádu amerických kazatelů je poradenství týkající se manželských vztahů. Pastor se stává důvěrníkem především žen. Zraněná žena najde konečně "ideálního muže", který pozorně naslouchá a rozumí jí. Jeho "pochopení" a vzájemné sblížení může vést oba zúčastněné k závislosti, hříchu nebo jednostrannému vydírání. Žena, která nedosáhne svého, může obvinit kazatele ze sexuálního "harašení", znásilnění a pod. Slabost mužského pohlaví k ženě byla nejen příčinou pádu Adama, ale nejednoho pádu nejpopulárnějších amerických kazatelů. Být manželským poradcem ve sboru je nejnebezpečnější povolání. Poradenství v církvi vyhledávají především ženy, které nezvládají manželství a výchovu dětí. Není snad v Bibli psáno, že starší ženy mají vyučovat mladší - o manželství a výchově dětí? Dnešní kazatelská služba je tak náročná, že kazatel setrvá na svém místě v průměru 18 měsíců (statistický údaj největší americké denominace Jižních baptistů).

Dalším vážným problém je poradenství na půdě církevního sboru, které může vést k soudním žalobám. Svět nemá příliš pochopení pro církevní pastorační poradenství a zpověď. Ve chvíli kdy např. spáchá člověk v péči kazatele nebo křesťanskou psychologií připraveného pracovníka sebevraždu nebo trestný čin, může odpovědnost padnout na hlavu poradce, církve nebo kazatele.

Uvedla jsem jen několik málo příkladů z osobní zkušenosti. Proto mnohé sbory od profesionálního poradenství upustily a někteří kazatelé před psychologizací církve varují. Proto jsou tak populární domácí skupinky, kde jde o kolektivní řešení problémů jednotlivců. V jádru "křesťanské" psychologie není spása člověka; jde jen o vylepšování člověka, aby se mohl lépe přizpůsobit životu, ale to nikoho nepřivede do nebeského království ani o krok blíže.

Naše ateistická společnost má dostatek psychologie, ale zoufalý nedostatek aplikovaného Božího slova. Vše, co chceme říci, je, že psychologie a Boží slovo zastávají dva protichůdné pohledy na svět. V konci konců, světské prvky psychologie prostoupí křesťanskou psychologií, nikdy ne naopak!

Pro ilustraci uvedu několik příkladů. Velmi příjemný a vážený psycholog, pan dr. Heschel, který každý týden vstupuje do našich domovů prostřednictvím Českého rozhlasu 2 v pořadu Host do domu začátkem roku rozvíjel téma - lidská závist. Posluchači se dozvěděli, že závist je z evolučního hlediska pozitivní vlastnost, je to hnací síla pokroku, neboť člověka nutí, aby nezaostával za svým sousedem!

Dobře víme, jak se dívá psychologie na sex a manželství - člověk není tvor monogamní; nevěra je normální; znásilnění je evoluční program ... sexuální problémy se řeší milostnou avantýrou, homosexualita je přirozená ... sexuální vztahy mladistvých jsou přirozené ...

V lednu tohoto roku hovořil na téma manželství na stanici Český rozhlas 2 odborník na slovo vzatý sexuolog, pan doktor Petr Weiss. Posluchačům vysvětlil, že v době zamilovanosti náš mozek vylučuje drogu zvanou amfetamin. Z evolučního hlediska zamilovanost trvá u člověka asi čtyři roky. To je doba minimálně potřebná k oplodnění ženy a odkojení dítěte; aby bylo zajištěno potomstvo. V manželství, místo amfetaminů mozek vylučuje endorfiny, které vyvolávají pocity blažené spokojenosti, tolerance a pokojného soužití.

Jak vidí psychologii neteologové:

Susan Sontag (*1933) napsala v knize "Nemoci jako metafora":

Podstatná část popularity a přesvědčivosti psychologie spočívá na základech povznešeného spiritualismu: sekulární představa vědeckosti nás ujišťuje o nadřazenosti ducha nad hmotou.

Fr. Crick, Věda hledá duši, str. 44:

Při sledování dějin psychologie bloudíme labyrintem fantastických názorů, protimluvů a absurdit promísených troškami pravdy.

Britský autor D. H. Lawrence napsal:

Ztratili jsme umění žít; a v nejdůležitější vědě, vědě o každodenním životě, vědě o chování, jsme naprosto neinformovaní hlupáci. Místo ní máme psychologii.

Neberme sami sebe a prospěšnost "křesťanské" psychologie v církvi tak vážně. Mějme na mysli člověka, ne metodu. Naprosto biblicky vyjádřil názor na psychoanalýzu autor divadelních her Oscar Wilde:

Čím více jednotlivec analyzuje ostatní, tím více mizí důvody pro analýzu. Dříve nebo později dojde k hroznému universálnímu poznání, které nazýváme lidská přirozenost.

Kdo zná lépe lidskou přirozenost - Boží slovo nebo psychologie? Důvěřujme svému Stvořiteli, že je to ON, kdo proměňuje naše životy. Vám, kteří jste znepokojeni stavem svých sborů a ptáte se, co bychom tedy měli dělat, odpovídáme - vyučujte Boží slovo. Církev má nástroje, které svět ani psychologie nezná - bratrskou lásku, nejen prázdná slova o lásce, rozmanité duchovní dary, modlitby, pastorace, obecenství, samaritánského ducha, lásku k bližnímu a další. Buďme služebníky, ne psychology. Chceme opravdu, aby se církev znovu účastnila pomíjivých světských módních trendů? Chceme slyšet z našich kazatelen psychoevangelium nebo Kristovo evangelium? Využíváme darů, které jsou nám dány shůry? Chceme své bližní vylepšovat prostřednictvím psychologie nebo pomocí Ducha svatého transformovat v nová stvoření?

Chceme-li však modlitebny jen zaplnit a vytvořit nábožensko-společenská centra, která budou pečovat o psychické zdraví a dobrou pohodu návštěvníků, kde mohou utrápení lidé slyšet jen o Boží lásce, kde bude skvělá atmosféra, hodně písní, krátká kázání a málo vyučování (na to totiž nezbyde čas) - nezneužijeme tím naše Bohem dané poslaní, jako to dělají některé sekty?

Zvýšený zájem o psychologii je fenoménem naší doby. V Americe dosáhl svého vrcholu před dvaceti lety. Dnes je mnoho těch, kdo mají v kapse diplom o své kvalifikaci, ale vystudovaný obor je neživí. Všem mladým adeptům studia psychologie pragmaticky radíme - nejdříve vystudujte obor, který vás v životě uživí. Už tato skutečnost bude dobrým životním startem a nebudete potřebovat hledat sami sebe s pomocí psychologů. Pokud vás zájem o psychologii bude držet dál, studujte ji, až budete zralejší ve víře, až budete mít biblické učení vepsané hluboko v srdci, abyste nebyli uneseni kdejakým závanem větru. Věrnějšího Božího služebníka z vás ale psychologie rozhodně neudělá. - kas -