Zamyslete se nad touto otázkou. Jestliže někdo "věří v Ježíše" (ať už tím myslí cokoliv), ale nerozumí hříchu nebo zkáze vztahu s Bohem, věří bez pokání nebo poznání nutnosti změny životního směru, je takový člověk opravdu spasen?

V Janovi 3,3 čteme:

• Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."

Ve 2. Kor. 5,17 Pavel prohlašuje:

• Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle je tu nové.

Když se Ježíš ve Skutcích 1,6 ukázal apoštolům, řekl jim, že v Jeho jménu se bude zvěstovat pokání a odpuštění hříchů všem národům (Lukáš 24,47).

Ve Skutcích 16, když se filipský žalářník na kolenou ptá Pavla a Silase:

• Páni, co mám dělat, abych byl zachráněn? (verš 30)

oni odpovídají:

• Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.

Tento žalářník byl ve svém svědomí vyděšen Božím hněvem a viděl sám sebe jako ztraceného. Byl usvědčen z hříchu a uvědomil si potřebu spásy.

Pavel a Silas mu bezpochyby vysvětlili, že původcem spásy je Kristus. Aby byl člověk spasen, musí jít ke Kristu a přijmout dar spásy, který mu Kristus nabízí. Všimněte si však, že pokání, usvědčení z hříchu a spasení jdou ruku v ruce.

Důvod, proč nám chci připomenout tuto důležitou pravdu, je následující. Jsem přesvědčen, že je dnes v našich sborech mnoho těch, kterým bylo řečeno, že mají "věřit v Ježíše", aby je zachránil z jejich bolesti. Někdo je dokonce mohl vést v modlitbě a snad dokonce zmínit hřích. Nicméně pokud člověk neporozuměl hříchu nebo nebyl usvědčen ze své ztracenosti (stejně jako filipský žalářník), a nedošlo u něj tudíž k žádnému opravdovému pokání a změně směru, jak můžeme o takovém člověku mluvit jako o spaseném?

Když se díváme na církve v našich zemích, vidíme mnoho těch, kteří - přestože se považují za křesťany - žijí stejným stylem jako svět. Nejsou horliví ve vyhlašování autority Slova. Nejsou ve svých vlastních životech usvědčeni z hříchu a neoškliví se jim hříšnost, kterou vidí kolem sebe. Kde je chyba?

Jednoduchá víra

Myslím, že v mnoha církvích se dnes káže "jednoduchá víra - poselství dobré zprávy", totiž to, že Ježíš nás miluje. Lidem je řečeno: "Pojďte k Ježíši a věřte v něj."

Stále častěji lidé nerozumí tomu, že Ježíš je Boží Syn poslaný na tento svět proto, aby zaplatil pokutu za hříchy lidstva. Nerozumí vlastní hříšné přirozenosti a vzpouře vůči Bohu. Nechápou Boží svatost, svoji ztracenost a vážné následky hříchu. To vyplývá mimo jiné z absence učení základů evangelia z knihy Genesis (zahrnující Adamovu vzpouru v Edenu), místo toho je doprovázeno indoktrinací vírou v miliony let trvající smrt a krveprolití, viděné ve fosilních záznamech ještě předtím, než hřích vešel do světa.

Domnívám se proto, že je dnes v našich církvích mnoho těch, kdo v Ježíše uvěřili pouze emocionálně. Byli ujištěni, že jsou křesťany, ale ve skutečnosti nikdy nepochopili skutečné evangelium a jeho poselství "špatné zprávy" (pád člověka v Genesis), a proto ani důvod pro dobrou zprávu, kterou je v Novém zákoně smrt a vzkříšení posledního Adama.

Před časem mi to znovu přišlo na mysl, když jsem četl dopis od Kate, který jsem dostal. Jaké svědectví! Zde uvádím některé výňatky:

...je mi 18 let a jenom nedávno jsem se stala opravdovou křesťankou ... Probuzení, které jsem prožila během četby vaší knihy (Kreační evangelizace pro nové tisíciletí), bylo neuvěřitelné. Den po jejím přečtení mi dal Pán příležitost mluvit se skupinou starších církve ... Byli úplně ohromeni mým přístupem k evangelizaci a v důsledku toho teď mění svůj postoj k pastorační a sborové péči.

Když jsem byla malá, chodila jsem do církve s rodiči, ale naneštěstí, jak to bývá s mnohými dětmi, když se víra mých rodičů vytratila, stalo se to samé s tou mou. Kolem sedmnáctého roku jsem už šestkrát změnila školu, vyzkoušela drogy, prošla sérií nesmyslných vztahů, odstěhovala se z domova a pokusila se o sebevraždu.

Celou tu dobu jsem byla v pravidelném kontaktu s křesťanskou mládeží. V žádném případě nechci odepsat církev, která tu skupinu vedla, ale v zásadě dělali přesně to, před čím vaše kniha varuje, co by se dělat nemělo. Všude 'strkali Ježíše', ale nedali mi žádné odpovědi. Bojovala jsem tenkrát s pocity nenávisti vůči sobě, se samotou a depresí. Říkali mi o tom nádherném muži jménem Ježíš Kristus, který může odejmout mou bolest. Ale jak? A proč by mě chtěl zachránit? Odkud přišel? Jak to můžeš dokázat? Proč hřešíme? Proč trpíme?

Nakonec se někdo s odpověďmi našel. Tenhle člověk právě přečetl mnoho věcí týkajících se těchto velkých a nezodpovězených otázek, o nichž mluvíte ve své knize. Jsem přesvědčena, že přečetl nějakou vaši práci, a tak jste mě vlastně nepřímo přivedl ke Kristu.

Nalezla jsem novou horlivost a důvěru. Těším se, až svým napůl věřícím rodičům ukážu biblické odpovědi. Ano, je důležité mluvit s lidmi o Ježíši Kristu, ale (jak tomu bylo i v mém případě) revolučnost Spasitele přivedeného do našich životů skrze prožitkovou (emocionální) modlitbu pohasíná ve chvíli, kdy si začneme klást otázky. Prožívám hojnost nového života. Jsem si jista, že můj život s Kristem se každým dnem prohlubuje. Pracuji na hudebním programu pro malé děti, do kterého jsou začleněna fakta o knize Genesis."

Církve jsou dnes bohužel plné "starých Kate", které potřebují být proměněny na "nové". Dejme jim všechen ten živoucí a nezbytný základ informací z Genesis tak, aby jim byl Ježíš představen takový, jaký opravdu je.

Ken Ham, Otázky v Genesis, 1/2000