Vysvobozeni z tohoto zlého věku

Milí svatí, pokoj vám a milost. Budeme pokračovat v našem studiu listu Galatským. Jde v něm o obhajobu evangelia, obhajobu spasení a posvěcení z milosti skrze víru. Jinými slovy jde o to, jestli je Kristova oběť dostatečná, dokonalá a kompletní, nebo jestli byla úplně zbytečná, protože spasení můžeme dosáhnout také nějakým jiným způsobem. Minule jsme viděli, že Pavel hned od prvního verše jde k jádru věci, k samotnému evangeliu. A v těch dalších verších jde do stále větší hloubky. Budeme číst prvních dvanáct veršů první kapitoly a potom se zaměříme na verše 3-5.

Text, který je před námi, hned na začátku listu Galatským, jasně ukazuje na čtyři věci: 1. Základ, na kterém je postaveno evangelium. 2. Cena, která stojí za evangeliem. 3. Moc, jakou má evangelium. 4. Důsledky evangelia.

Kdykoliv Pavel psal nějaké církvi, bylo jeho zvykem, že hned na začátku svého dopisu, vypsal nějaké slovo chvály, kterou bylo možné nalézt v dané církvi. Dokonce i takové církvi jako byla církev v Korintě, kde bylo mnoho hádek a rozdělení, kde byl zmatek, problémy ve vztazích, modlářství, někteří se soudili před světskými soudy, jiní žili ve zjevném hříchu, Pavel napsal:

• 1 K 1:4-7Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši; on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání. Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno, takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus.

Ale v listu Galatským nenajdete ani slovo chvály! Nebylo tady nic, za co by mohl děkovat. Místo toho je tu hned po úvodních verších varování před jiným evangeliem spojené s dvojnásobným prokletím. To nám ukazuje, jak vážně se Pavel díval na skutky těchto sborů. Jak je to smutné a tragické, že totéž učení, které Pavla tak dráždilo, je mezi dnešními křesťany tolik rozšířené! Jestliže někdo přidá cokoliv ke Kristu, je na tom stejně špatně, jako na tom byli tito galatští křesťané a slovy apoštola Pavla „vypadl z milosti“ (Ga 5,4) a má „jiné evangelium“ (Ga 1,6) a „je prokletý“ (Ga 1,8-9). To rozhodněn není něco, co bychom mohli brát na lehkou váhu.

Žijeme v době, kdy je milost zaměňována za nezřízenost, a v prvním století to nebylo jiné! A to je důvod, proč potřebujeme pečlivě definovat:

I. Základ evangelia

Ačkoliv Pavel nemůže křesťany v galatských církvích chválit, neláme nad nimi hůl, a přichází s nadějí, kterou vidíme v jeho pozdravu ve v. 3:

• Ga 1:3Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista.

Z těch slov doslova dýchá naděje. U těchto slov začíná evangelium o Boží milosti. Pavlovy pozdravy církvím v Galácii začínají slovy milost a pokoj. Milost a pokoj, které mají svůj zdroj v Bohu Otci a v našem Pánu Ježíši Kristu. Pavel nepřeje Galatským ledajaký pokoj a nějakou milost, například od vládce nebo krále, ani od prezidenta, ale milost a pokoj od Boha Otce. Přeje jim nebeský pokoj. To je pokoj, o kterém Ježíš řekl:

• Jan 14:27 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!

Vedle pokoje, který dává Kristus, je jiný „pokoj“ – takový, který dává tento svět. Světský pokoj, ale není pokojem ve skutečném slova smyslu. Je to „pokoj“, který je založený na užívání si a na vlastnictví. Ale když přijdou problémy, a především tehdy, když se přiblíží hodina smrti, tak vás milost světa ani jeho pokoj nezachrání. Jedině milost a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Boží milost a pokoj to je základ evangelia. To je také popis evangelia. Jsme spaseni jedině z milosti, jedině z Boží milosti. Milost je ničím nezasloužená dobrotou prokazovaná přízeň. Evangelium milosti je jediné pravé evangelium. Toto evangelium nám přináší pokoj s Bohem, pokoj s lidmi a také pokoj našemu svědomí.

• Římanům 5:1Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Z Boží milosti jsme ospravedlněni skrze víru, takže máme pokoj s Bohem. Milost a pokoj stojí na samotném začátku spasení, jsou prostředkem na cestě našeho spasení a jenom z milosti dojdeme v pokoji až do slavného konce spasení, jímž je oslavení těla. Milost a pokoj nás posilují na cestě víry a dávají nám odvahu postavit se všem těžkostem a problémům v našem životě. S Boží milostí a v Božím pokoji můžeme dokonce čelit samotné smrti, protože máme vítězství v Kristově smrti a máme jistotu odpuštění svých hříchů. Boží milost a Boží pokoj jsou mocnou zbraní všech křesťanských mučedníků minulosti i současnosti. Ale Galatští se odvrátili od milosti a vydali se na cestu skutků zákona. Rozhodli se pro zákon, a tím se odvrátili od milosti, takže ztratili pokoj a místo toho dostali prokletí! Přesto jim Pavel posílá pozdrav milosti a pokoje. A je to Otec a Syn, kteří milost a pokoj dávají. Je to Duch svatý, který milost i pokoj zprostředkovává, takže je můžeme zakoušet. Ale zakoušet je mohou jenom ti, kdo stojí v pravdě evangelia o Boží milosti.

V případě sborů v Galácii Pavel čelil útoku na Boží milost, která zachraňuje ubohé ztracené hříšníky bez jejich skutků. A přesně to je důvod, proč hned v úvodu píše: „Milost vám.“ Je to jeho obvyklý pozdrav, ale v kontextu situace církví v Galácii to má ještě mnohem hlubší význam. Milost vám, kteří jste opovrhli Boží milostí, vám, kteří jste vypadli z milosti, vám, kteří jste si zvolili zákon místo milosti.

 Ale Boží milost je vždycky větší než lidský hřích. Boží milost přemáhá hřích. Bůh se raduje z toho, že může ještě jednou poslat sborům v Galácii svou milost a svůj pokoj. Proto čteme: „Milost vám a pokoj.“ Přestože se galatští křesťané tolik snažili o ospravedlnění svých hříchů skrze skutky (nebo snad právě proto?), Pavel jim připomíná Boží milost a Boží pokoj. Aby dobře znázornil tuto milost a tento pokoj, používá Pavel hned v následujícím verši slova „který dal sebe samého za nás“, což je milost, a slova „který nás vysvobodil z tohoto zlého věku“, což je nádherná ilustrace pokoje. Milost a pokoj tvoří samotný základ evangelia. Z milosti je nám dána víra a v pokoji tato víra roste k Boží slávě. To je:

II. Cena evangelia

• Galatským 1:4 …který sám sebe vydal za naše hříchy…

Pavel se drží svého cíle. Nikdy se neodchyluje od záměru epištoly. Není zde napsáno, „který přijal nás nebo naše skutky“, který přijal naší víru, který přijal naše rozhodnutí pro Krista, který přijal naše pokání… Nic takového! Podívejte se do našeho textu: „…který dal…“! Co dal? Dal sám sebe! A za co? Za naši dobrotu? Za naši lásku k němu? Ne! Za naše hříchy! Tato slova hřmí jako hrom z nebe, který se ozývá proti každé snaze o sebeospravedlnění. Tato slova tolik uspokojují svědomí, které je obtížené vinou hříchu.

Ježíš dal sám sebe za naše hříchy. Tento verš nám pomáhá pochopit velikost našeho hříchu. Před Boží tváří neobstojí žádný hřích – ani velký ani malý. Každý hřích je totiž urážkou samotného Boha. Někdy smýšlíme velice nízce o svých hříších. Říkáme, to nic není, to ani nestojí za řeč, za omluvu, za pokání. A jindy naopak jsme ochotní rozhodně věřit tomu, že Ježíš zemřel za hříchy Petra nebo Pavla nebo kohokoliv jiného, ale nějak nám nejde spolehnout se na to, že dal sám sebe za naše hříchy. Často je to naše pýcha, co nám brání cele se polehnout na Kristovo dílo. Je to nepochopení hříchu, kdy říkáme, že náš hřích je tak velký, že ho ani Ježíš nemůže odpustit.

Ale tento verš nám pomáhá obnovit naše smýšlení o hříchu. Ukazuje nám totiž, jak veliká je cena za hřích. Nic na světě, ani celý svět sám nemůže odčinit ani jeden jediný hřích. Nic na světě nemůže přikrýt urážku svatého Boha, kterou každý hřích je. I když se proviníme proti člověku, stále je to na prvním místě urážka svatého Boha. Asi nenajdeme lepší, nebo spíš horší příklad, než je král David. Jestli se někdo provinil proti člověku, tak to byl právě on. Jednoho dne se v jeho zrodila žádost. Dopustil se cizoložství se ženou jednoho ze svých bojovníků. Dopustil se hříchu proti své vlastní rodině i proti té ženě a jejímu manželovi. Ale tím to neskončilo! Aby zakryl svůj vlastní hřích, nechal David Urijáše zavraždit. Když Bůh dal Davidovi své slovo skrze proroka Náthana a Davidovi se otevřely oči, víte, co vyznával?

• Ž 51:6 Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích.

Každý hřích, i ten „nejmenší“ je hříchem proti Bohu. A existuje jenom jedna jediná cena, která může být za hřích zaplacena – tou je smrt! Abychom my mohli žít, musel zaplatit někdo jiný – Boží Syn. Život Ježíše Krista byl dán za naše hříchy, abychom my mohli žít. Vidíme tu hrůznou velikost hříchu? Žádná oběť není dostatečně veliká, kromě oběti samotného Božího Syna. Tak veliký a tak strašlivý je každý hřích. Bez Krista není přijetí u Otce, ale marné bloumání, není Pravda, jen pokrytectví, není život, pouze věčná smrt. Jedině Ježíš Kristus je pro Boha přijatelnou obětí smíření za naše hříchy.

Už jsme slyšeli o tom, že Ježíš zemřel za naše hříchy. Ale co znamenají slova, že nás vysvobodil ze zlého věku? Slovo věk, které je zde použité, znamená ohraničený časový úsek. Pavel má na mysli současnou dobu. A také na jiných místech představuje tento věk, jako věk zlý (Ef 5:16; 6:13). Rozumíte tomu, co to znamená, když mluvíme o „tomto zlém věku“? Oceňujete a vážíte si vysvobození, které nám zajistil Ježíš?

• Gal 1:4 aby nás vysvobodil z nynějšího zlého času podle vůle našeho Boha a Otce,

Pavel často popisoval hříšnost své doby (např. Ř 1,18-32) a Boží hněv, který se zvedá proti takové hříšnosti. Popisoval odmítnutí Stvořitele a potlačování pravdy, vyzdvihování a prosazování vlastních žádostí, které ukazují na zkaženost lidí. Ukazoval na mnoho druhů nespravedlnosti, která naplňovala srdce lidí. A lidské srdce je stále stejné. Jan Kalvín velmi výstižně řekl, že lidské srdce je továrnou na modly. Lidské srdce je zdrojem hříchu a zkaženosti.

Podívejme se ještě na jeden seznam z Božího slova, který nám ukazuje, co všechno se v lidském srdci nachází. Jsou zde hříchy, které jsou zjevné těm, kdo vůči nim nejsou zaslepení. Jsou zde hříchy, které diskvalifikují lidi z účasti na Božím království, pokud z nich nečiní pokání.

• 1 Korintským 6:9-10Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé praktikující homosexualitu, zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království. (ČSP)

Apoštol Pavel a první křesťané žili ve zlé době. Ale liší se nějak doba před dvěma tisíci lety od naší doby? Mluvíme o moderní době, o době pokroku, techniky, překotného vývoje, atomových zbraní, teroristických útoků. Je tady věk války a nepřátelství mezi národy. Jak mnoho lidí dnes zlehčuje věci jako je smilstvo nebo cizoložství nebo rozvody. Slyšíme o tom, že potřebujeme osvětu, která bude podporovat potraty, homosexualitu, manželství dvou nebo více lidí stejného či různého pohlaví. Stále více naše společnost považuje za normální vulgaritu, pornografii, užívání drog. Všechny tyto věci jsou důsledkem pohledu na svět, který vychází z humanismu, evoluce a je korunován sobectvím. Je to přirozený důsledek hříchu. Nejsme hříšní proto, že hřešíme, ale hřešíme, protože jsme hříšní – narodili jsme se jako hříšníci a pokud nás Kristus nevysvobodí, tak také hříšníky zůstaneme. Jsme hříšní a žijeme v hříšné, zlé době. Ovšem první století se příliš nelišilo od našich dní. Proto Ježíš vydal sebe samého za nás, aby „nás vysvobodil z tohoto zlého věku“. Co toto vysvobození znamená?

III. Moc evangelia

• Gal 1:4 On nás vysvobodil z nynějšího zlého času podle vůle našeho Boha a Otce.

Podívejme se na vysvobození, které nám Pán zajistil. Slovo vysvobodit znamená také vytrhnout, vytáhnout, vybrat někoho odněkud. Nečteme tady to, že by nás „mohl vysvobodit“ ani že nás někdy v budoucnosti vysvobodí, ale jako jasný důsledek toho, že Ježíš dal sebe samého za naše hříchy, vidíme to, že nás vysvobodil. Byli jsme vysvobozeni Kristovou obětí. My se možná budeme obracet zpátky do tohoto přítomného zlého věku, ale Kristus nás z něj vytrhl. Nejsme ze světa, jako ani Kristus není ze světa. Jste-li v Kristu, jste vysvobozeni!

Byli jsme přeneseni ze tmy do království Božího Syna. Podívejme se rychle na pět věcí, z nichž nás Kristus vysvobodil, když dal sám sebe za naše hříchy a tak nás vytrhl z tohoto zlého věku. Tento zlý věk je charakterizován vinou:

1. Byli jsme vysvobozeni z viny hříchu.

Hřích je přestoupení Božího zákona (1J 3,4). Všichni jsme zhřešili, za což nás čeká jediný důsledek, nikoliv trest, ale to, co je spravedlivé – proto Písmo mluví o mzdě – tou je smrt (Ř 3,23). Ale Ježíšovou krví jsou nám odpuštěny naše hříchy (Ef 1,7). Proto v Ježíši není žádné odsouzení kvůli našim hříchům:

• Ř 8,1Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši…

Kristova oběť odstraňuje hřích a vysvobozuje z viny hříchu. Právě v tomto smyslu velmi subjektivně zakoušíme pokoj. Svědomí bylo utišeno, vina byla odpuštěna. A nejen odpuštěna – už nikdy nebude připomenuta! Naše hříchyjsou pryč. Byly přikryté obětí Božího Syna, přibité na kříž, zrušené a roztrhané jako dlužní úpis po zaplacení ceny.

2. Byli jsme vysvobozeni z moci hříchu.

Tento přítomný věk je věkem hříchu. V ráji, ještě před Pádem, byla doba nevinnosti. Po Pádu nastal věk hříchu, zlý věk. A jednoho dne přijde vyhlížený a očekávaný věk – věk svatosti a slávy. Proto Písmo mluví jenom o dvou věcích – nynějším (věku hříchu) a budoucím (věku svatosti a slávy). Hřích zotročuje, ale Ježíš vysvobozuje z moci hříchu. Dělá skrze Ducha Svatého, kterého nám dal (J 7,37-39). Ducha Svatého jsme přijali a byli jsme jím pokřtěni, když jsme uvěřili (Ef 1,13). Mocí Ducha umrtvujeme skutky těla, zapíráme sami sebe, bereme na sebe kříž a následujeme Krista. To je součást vysvobození, které nám vydobyl Ježíš svým křížem. V Ježíši Kristu jsme vysvobozeni ze zákona hříchu a smrti:

• Ř 8:2…zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.

Hřích už nad námi nemá moc, už nad námi nepanuje. Adam s Evou – ačkoliv byli stvořeni velmi dobře, byli stvořeni tak, že mohli zhřešit – a také zhřešili. Jejich pádem byli všichni jejich potomci odsouzeni k tomu, že nyní nemohou nehřešit. Proto Bible mluví o tom, že jsme v zajetí hříchu, v otroctví hříchu, že přirozený člověk má svobodu od spravedlnosti (6,20). Ale když přijde do našich životů Kristus, tak nám dává svobodu od hříchu a sílu k tomu, abychom mohli nehřešit. Nyní se těšíme na okamžik, kdy dostaneme nová těla a budeme svatí a budeme mít podíl na Boží svatosti, takže už nebudeme moci hřešit, dokonce ani nebudeme schopní hřešit. To je dílo Kristova kříže. To je dokonalá svatost, ke které směřujeme a na kterou se těšíme, to bude dokonalá svoboda Božích dětí. Skutečná svoboda není v tom, že si můžeme vybrat mezi hříchem a svatostí, ale v tom, že už nebudeme moci zhřešit. Skutečná svoboda je svoboda od hříchu.

3. Vysvobození z pokušení hříchu.

Přestože nás Kristus svou obětí vysvobodil z tohoto zlého věku, i nadále jsme a budeme pokoušeni žádostmi těla (Jk 1,14). Ale Ježíš nás učí, abychom se modlili a byli bdělí, protože to je způsob, jak se můžeme pokušení vyvarovat (Mt 26,41). Dokud budeme v tomto těle, tak se pokušení nezbavíme, přesto víme, že Bůh Otec nedovolí, abychom byli pokoušeni více, než bychom mohli vydržet (1K 10,13a). A v každém pokušení nám zajistí východisko (1K 10,13b) – toto východisko je v Ježíši Kristu, v Jeho veliké moci. V Ježíši nacházíme vysvobození z pokušení hříchu.

• 2Pt 2:9Pán dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky…

Moji milí, vysvobození z tohoto zlého věku znamená, že Bůh nás vysvobodil z moci pokušení. Je to moc, které jsme dříve nemohli vzdorovat, ale v Kristu nacházíme sílu pokušení přemáhat a vítězit nad Ním.

4. Vysvobození z morální temnoty našeho světa.

Ti, kdo otročí hříchu, mají zatemnělou mysl. Podívejme se na okamžik do Ef 4,17-19. Zde najdeme velmi výstižný popis tohoto zlého věku, ze kterého nás Ježíš Kristus vysvobodil. Jsou zde lidé, kteří mají zatemnělou, otupělou mysl, a to vysvětluje jejich bezuzdnost a chtivost, v nichž žijí. Ale Ježíš nám odhaluje pravdu a ukazuje nám, jak můžeme být obnoveni v opravdové spravedlnosti a svatosti (Ef 4,20-24). On sám je světlo a tomuto světlu můžeme rozumět kromě jiného také v morálním slova smyslu. V Ježíši svítí světlo do morálního bahna, ve kterém se topí náš svět. A kromě toho – On učinil světlo také z nás.

• Matouš 5:14 Vy jste světlo světa.

Byli jste vysvobozeni z morální temnoty a stali jste se pravým opakem nemorálnosti. Už nejste temnotou, ale světlem. Byli jste vysvobozeni z nemorálnosti, abyste byli svatí! Právě to znamená vysvobození z tohoto zlého věku. A nakonec – vysvobození z tohoto zlého věku je:

5. Vysvobození ze světa, který pomíjí.

Tento přítomný věk i se svými žádostmi pomíjí (1J 2,17). Přichází den, kdy svět se všemi svými činy shoří (2Pt 3,10). Naše životy jsou jako pára (Jk 4,14), která se ukáže na okamžik a potom zmizí. Naše definitivní, finální vysvobození z tohoto zlého věku může přijít v podobě naší vlastní smrti (Iz 57,1-2) nebo při příchodu Pána Ježíše Krista (1Te 4,15-17). Ale toto vysvobození je naprosto jisté, pevné a skutečné. Ježíš nám zaslibuje vysvobození ze všeho zlého.

Milí přátelé, byli jste vysvobozeni z tohoto zlého věku! Pokud věříte v Ježíše Krista, jste Božími dětmi. Bůh vás miluje a ze své milosti vás posvěcuje svým Duchem skrze víru v evangelium. Proto nás volá k tomu, abychom žili jako Boží děti, abychom žili podle příkladu Ježíše Krista, abychom žili v plné závislosti na Duchu svatém a nesnažili se nahradit dílo Ducha svatého svým vlastním. Byli jsme spaseni z milosti skrze víru a žijeme z milosti skrze víru. Vzpomeňte si, co Pavel napsal o evangeliu:

• Římanům 1:16-17 Je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

Spravedlivý nebude živ ze skutků, nebude živ ze zákona, nebude růst ze zákona ani se podle zákona posvěcovat, ale bude žít jenom z milosti skrze víru. A tato milost je zjevená v evangeliu. Žijete z moci evangelia? Rozumíte evangeliu o Boží milosti? Žijete z víry? Jste svobodní? Byli jste vysvobozeni z tohoto zlého věku? Potom nemůžete jít nikam jinam, než k radosti a chvále – stejně jako Pavel v listu Galatským:

IV. Důsledeky evangelia

Žijeme ve světě, který se potácí v morálním zmatku a v duchovní temnotě, ale v Ježíši nacházíme vysvobození. Toto vysvobození, je „podle vůle našeho Boha a Otce“. Boží Slovo nám ukazuje, že to byl jeho plán od počátku. Je to projev jeho lásky, že obětoval svého Syna za naše hříchy.

• 1 Janův 4:9-10 V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

Je tady jasný důkaz, že si nás Bůh zamiloval. Může být něco většího? Vždyť obětoval svého vlastního Syna za naše hříchy. Boží Syn vydal sebe samého za nás. Udělal to dobrovolně a ochotně, udělal z lásky ke svému Otci. Může být větší příklad oddanosti? Vždyť to udělal podle vůle našeho Boha a Otce. Ježíš je pro nás dokonalým vzorem v poslušnosti. Když byl na zemi, mluvil o tom, že jeho pokrmem je činit Boží vůli (J 4,34). A později ve své velekněžské modlitbě říká:

• J 17:4Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.

A tak jedině v Kristu nacházíme vysvobození z tohoto zlého věku, které je cele motivováno láskou – láskou k nebeskému Otci a láskou k nám – hříšníkům. Jak odpovíte na toto veliké vysvobození? Co řeknete na tuto nesmírnou lásku, která k nám přišla v Božím Synu? Pavel věděl, co má říci!

• Galatským 1:5 Jemu buď sláva na věky věků.

Haleluja! Chvála Pánu! Byli jsme vysvobozeni, abychom se stali „chválou slávy Jeho milosti“ (Ef 1,6). A tak je zcela pochopitelné, že Pavel uzavírá svůj pozdrav v úvodu listu Galatským nádhernými slovy: „Jemu buď sláva na věky věků.“ To je první důsledek evangelia v životě křesťana – jeho ústa jsou naplněna chválou a jeho srdce vděčností. Taková chvála může vycházet jenom z pochopení milosti a ze srdce naplněného pokojem. Taková chvála nemůže být důsledkem vlastního úsilí, vlastních zásluh, nemůže vycházet z pohledu na sebe, na vlastní skutky, ale musí vycházet z toho, co udělal Pán Ježíš Kristus na kříži Golgoty. Taková chvála pramení jenom z díla Boží milosti v srdci, které je nově narozené, které darované Duchem svatým, které bylo obměkčeno nebeským Otcem, které je cele podmaněné Ježíšem Kristem a zamilované do něj. Takové srdce radostně volá: „Jemu buď chvála na věky věků!“

Byl to náš Pán Ježíš Kristus, který se sám dal za naše hříchy, byl to Bůh Otec, který dal svého jednorozeného Syna a náš Pán dal sám sebe podle vůle Boha a našeho Otce. Není to nádherné vidět v těchto několika verších Otce a Syna spojené pro naše požehnání? Nemůžeme jinak než volat: „Jemu buď chvála na věky věků!“

Oslavujeme našeho Boha skrze Ježíše Krista a nejvíce to děláme tehdy, když se cele spolehneme na jeho dílo, které nám dal ze své milosti, když nás vytrhl z tohoto věku zla skrze svého Syna Ježíše Krista. Spoléháte se na Krista a jeho dílo na kříži Golgoty? Milá duše, můžeš radostně a s bázní vyznat, že Ježíš Kristus zaplatil za tvoje hříchy? Milý příteli, milá přítelkyně, věříš, že Bůh na Kristu potrestal tvé hříchy a potom vzkřísil Krista z mrtvých? Vyznáváš, že Ježíš Kristus je tvůj Pán? Pokud tomu tak je, raduj se, protože tě Pán vysvobodil z tohoto věku zla, ale pokud tomu tak není, potom na nic nečekej a pros Boha o smilování, volej k němu tak dlouho, dokud tvou duši nezaplatí pokoj, který pramení jenom dokonaného díla Pána Ježíše Krista na kříži Golgoty.

Milovaní svatí, vy, kteří věříte v Pána Ježíše Krista a vyznáváte, že je vaším Pánem, jak lépe bychom mohli oslavit Boha než tím, že půjdeme do celého světa a budeme zvěstovat tuto dobrou zprávu všemu stvoření? Radujte se z Krista a povězte o něm dalším lidem – povězte o něm svým příbuzným, svým přátelům, povězte o něm sousedům, lidem v práci, ve škole, lidem v parku nebo v čekárně u lékaře. Na světě není lepší zpráva než je evangelium a Bůh si vás povolal, aby z vás učinil svůj lid, který bude vyprávět o Božích podivuhodných skutcích, o tom jak se ze zatvrzelých hříšníků, rouhačů, smilníků a modlářů stali svatí. O tom, jak:

• Jan 3:16-18 Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

To je evangelium o Boží milosti, evangelium, kterému se křesťané v Galácii tak vzdálili, že je Pavel musel varovat a volal je zpátky k poslušnosti tomuto evangeliu.

Jak vy dnes odpovíte na tuto výzvu evangelia? Jak odpovíte na tuto výzvu k poslušnosti Bohu a Jeho slovu? Zakusili jste ve svém životě vysvobození z tohoto zlého věku? Nebo ještě žijete v temnotě a ve spoutanosti tímto světem? Evangelium je Boží moc ke spasení, proto vás prosím, milí přátelé, nezůstávejte stát v temnotě tohoto zlého věku, protože se blíží den, kdy se Boží Syn vrátí a každý, kdo nebude nalezen v Něm, bude souzen podle svých vlastních činů a spravedlivě odsouzen.

A pokud ve svém životě zakoušíte moc Kristova evangelia, buďte světlem a neste toto evangelium dál. Podívejte se na to, v jaké temnotě je naše země, v jaké morální bídě žijí lidem kolem nás! To jediné, co může pomoci je evangelium slávy, pokoje a milosti našeho Pána Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků. Amen.